Po dvaceti letech v soukromé investiční výstavbě jsem se nechal najmout na řízení nákladů významné stavby veřejného sektoru. V této části se věnuji tomu, jak jsou připravovány miliardové projekty ve veřejném sektoru.
Nezabývám se politickým pozadím, tedy okamžikem, kdy si někdo řekne: „Tak mě dneska ráno napadlo, že bychom mohli utratit miliardu Korun. Pojďme se podívat, co za ně postavíme.“ Určí se investiční záměr a následně koncept design.
Soukromý investor se na začátku spojí se zkušeným developerem, architektem nebo inženýrem. Veřejný investor dá dohromady komisi, skupinu lidí, kteří nemají s vytvářením Konceptu žádné zkušenosti. Většinou zastupují zájmové skupiny budoucích uživatelů (úřadu, instituce,…), zástupců příslušného ministerstva a přizvaných poradců, převážně právníků.
Projekty, se kterými jsem přišel do kontaktu, a také starší projekty, které jsem studoval, vykazovaly podobné nedostatky. Výsledný Koncept je obvykle předimenzovaný co do prázdného společného prostoru a nedostatečný v části užitného prostoru. Koncept jako takový je nehospodárný, nevyužívá dostatečně možnosti pozemku a celkově nedosahuje kvalitativní úrovně odpovídající finančnímu objemu investice jak samotné stavby tak zejména odměny projektantům.
Příčiny jsou v zásadě dvě. První je skutečnost, že každý člen komise nebo rady má pocit, že je jeho povinností přispět do Konceptu návrhem. A protože se jedná, jak jsem dříve uvedl, převážně o právníky, úředníky nebo specialisty ve vědeckém nebo jiném oboru, jejich striktní požadavky zkazí již tak nedobrý návrh projektanta. Druhou příčinou je nehmotný ale velmi efektivní tlak nafouknout projektové náklady na maximum. Dobrý příklad ukazuje zpráva NKÚ o kontrole výstavby Justičního areálu v Brně1). Kontrolní zpráva jasně popisuje systém postupných kroků, kterým v průběhu života projektu byl nafouknut rozpočet ze 768 milionů na 1,84 miliardy1) k datu kontroly NKÚ 2007. Od té doby narostly náklady o dalších více než 100 milionů. Tato zpráva může sloužit jako učebnicový příklad, jak to ve veřejné výstavbě funguje.
Kromě příčin umožňují nehospodárné realizace ve veřejné výstavbě nastavené podmínky:
- Lidé, kteří nesou odpovědnost za projekt a navenek ho realizují, nemají pravomoci ovlivnit vývoj projektu.
- Lidé, kteří zásadním způsobem negativně ovlivňují projekt, se skrývají za rozhodnutí kolektivních orgánů (rady, komise,…), kde nátlakem prosazují zcela nevýhodná rozhodnutí. Tito lidé tak nenesou žádnou odpovědnost a veškeré negativní důsledky svých rozhodnutí připisují úředníkům, kteří musí podle jejich rozhodování projekt realizovat, aniž by ho mohli ovlivnit.
- Lidé na nejvyšších pozicích, kteří by měli rozhodovat a nést odpovědnost, se skrývají za poradce, zástupce a asistentky, kteří „tlumočí vůli nejvyššího“, ale pouze neoficiálně, takže rozhodnutí opět dělá kolektivní orgán a člověk na nejvyšší pozici se může v případě problému či vyšetřování od neoficiálních příkazů distancovat.
Ve své disertační práci jsem navrhoval několik systémových řešení, ale zásadním problémem je společenská vůle a odvaha. Společenská vůle stále ještě není dostatečná. A odvahu úředníků politická reprezentace mimo jiné svým bojkotem služebního zákona úspěšně ubíjí.
1) http://www.nku.cz/informace/informace-07-22.pdf
