Za první pololetí roku vzrostl počet obyvatel ČR o 9000. O málo více než třetina z toho zahraniční migrací. Porodnost klesla oproti loňskému roku o 0,5%, tedy za první polovinu roku se u nás narodilo o 259 dětí méně než loni.
Důležitější pro daný jev je, že růst obyvatel cestou imigrace klesl z 20 tisíc na 3 tisíce, tedy o více než 85%. Nemám k dispozici statistické údaje, zda do České republiky migrují potřebné a kvalifikované pracovní síly nebo osoby zvyšující zatížení již tak napjatého sociálního systému. A ani to není pro mé zamyšlení důležité. Česká republika asi nikdy nebude rájem pro přistěhovalce a 1 až 4 promile přistěhovalců ročně je jev rozhodně okrajový.
Důvod, proč mě těší obecný trend poklesu procent růstu počtu obyvatel, je starost o budoucnost a směr vývoje ekonomického myšlení. Čím dříve pochopíme, že naši ekonomickou budoucnost nezajistí více pracovních sil pracujících na více důchodců, nezaměstnaných a sociálně potřebných, tím dříve začneme měnit svůj postoj k zodpovědnosti sami za sebe.
Je to běh na dlouhou trať. Musíme ale začít okamžitě. Sami za sebe. Nikoliv s pomocí státu, ale jemu navzdory. Alespoň prozatím. Protože až zaměstnanci, živnostníci a podnikatelé nebudou stačit vydělávat na správu státu, štědrou sociální síť a tunelování státní kasy, bude příliš pozdě. Je třeba říci nahlas: Nevstanou noví bojovníci! (Tomu se nedalo odolat.) Nepřijdou noví a noví a noví pracující ochotní platit do státní kapsy. Tahle země není dost velká pro 11 milionů lidí.
