Proč mu to neřekneš sám?

Před pár dny mě zcela oprávněně zesměšnili na facebooku. Vystavil jsem fotku auta na trávníku v parku, a dostalo se mi kromě urážek a výsměchu i dotazu, "proč jsi to neřekl jemu"? Tohle stojí za zamyšlení v širším kontextu. 

Vystavil jsem anonymizovanou fotku rybáře, který si s autem zajel k řece až doprostřed parku mimo cestu. Místo očekávaného sdíleného pobouření se mi dostalo urážek a zesměšňování. Musel jsem se zamyslet, proč jsem toho rybáře nekonfrontoval na místě, ale jen si to vyfotil, a potom "odvážně" tepal nepravost na internetu.

Pojďme od osobního k obecnému. Já jsem poměrně velký introvert s mírným aspergerem. Oslovit cizího člověka je pro mě velmi těžké. Nejde jen o překonání ostychu, ale asi hlavně o volbu slov. Když jsem v bezpečí křesla, sestavím smysluplnou řeč: "Dobrý den. To je vaše auto? Můžete mi, prosím, říci, proč parkujete uprostřed parku, navíc mimo zpevněnou cestu?" V reálu to ale takhle nefunguje. Například představa, že bych měl nahlas před cizím člověkem říci, "parkujete uprostřed parku", mě dokáže zacyklit na mnoho minut. A přestože mě jako občana osobně uráží, když někdo dává ostentativně najevo, že pro něj zákony neplatí, obvykle nemám potřebu to nějak řešit.

A tím se dostáváme k obecnému. Existuje nějaké obecné pravidlo, kdy je občansky možné, obhajitelné, doporučené nebo nutné osobně se angažovat? Nebo platí, "naši mi vždycky říkali, jen nehas, co tě nepálí..." Jedná se přeci o životní prostředí nás všech. Je mi jasné, že jedno auto park nezničí. A víc než poničený trávník mi vadí ten přístup, "pro mě zákony neplatí". Nikdy jsem také nevybržďoval auto, když se mi ve 130 nalepí na zadek a vytrubuje či problikává. Nevolám policii, když si lidé dělají z pěší zóny v naší ulici parkoviště. Dobře, ale co je správně? Vigilantibus iura scripta sunt, neboli zákon chrání pouze ty, kteří se  práv aktivně domáhají. Jenomže, co když z nějakého důvodu nejsme schopni dodržování zákona vymáhat? Nebude se to postupně zhoršovat?