No i když je to satira, tak srovnání nesrovnatelného - lékaři jsou fakt odborníci, kdežto politici vždy ne. Stačí si vzpomenout třeba na paní Parkanovou, která se ani netajila tím, že obraně vůbec nerozumí a přesto byla ministryně.

Satira je úderná, když zvolí správný prostředek. Sám jistě dobře chápete, že tento jím není.

A byl jste podobně satirický i v roce 2004, když jsme pomocí referenda vstoupili do EU?

Satira? Satiru mám ráda, ale jen když má vtip

Ještě, že jste napsal poslední poznámku.

Ode mne karma

Ta satira se příliš nepovedla.

Lékař může nabídnout pacientu vhodnou léčbu, která je u závažných chorob schválena a omezena. Pacient sám, popřípadě po poradě s rodinou si může vybrat, což je takové malé a dost závažné rodinné referendum, které řeší mnoho pacientů a proto je váš zvolený příklad nevhodný.

Obecné referendum má dvojí vazbu a není to žádné emocionální rozhodování.

1. Organizátor musí během roku přesvědčit 100 000 spoluobčanů, aby podpořili jeho myšlenku o předmětu referenda, což není jednoduché a nelze vůbec počítat, že ho někdo podpoří, pokud navržený předmět referenda nebude obecně vhodný a potřebný pro ostatní občany. Pokud nebude schopen zajistit potřebný počet podpisů, návrh na referendum se ruší a referendum se nekoná.

2. Pokud je referendum podpořeno potřebným počtem občanů, je příslušné ministerstvo povinno připravit referendum v navrženém předmětu referenda do 1/2 roku. To znamená, že na příslušných www stránkách zveřejní termín konání referenda a k tomu názory, či stanoviska státních orgánů i expertů pro a proti schválení předmětu referenda s možností diskuze nezávislých expertů, zástupců firem a občanů, které se chtějí, nebo nechtějí vyhlášeného referenda účastnit. Mimo to, může být předmět referenda probírán a konzultován všemi informačními prostředky, nebo přímo s občany.

Obecné referendum tedy nelze považovat ze neuvážené rozhodování občanů., nehledě na skutečnost, že referenda se účastní převážně pouze ti občané, které budou rozhodnuti, že mají důvod hlasovat pro, či proti a proto by platnost referenda neměl být rozhodující počet účastníků, což na základě zákona o místních a krajských referend z nich dělá nepoužitelný zmetek.

Uvědomte si, že naši politici v parlamentu nejsou v naprosté většině žádní experti, ale běžní lidé, jako ostatní s tím, že byli doporučeni ve své většině svou politickou stranou.

Kdo neschvaluje referendum, neschvaluje ani volby a vrací společnost dob vlády nevolené rádoby elity: monarchů a diktátorů.

Zastupitelská demokracie totiž není nic jiného, než "zkrácení referendum", kdy rozhodování o poněkud méně důležitých věcech bylo, pro úsporu času a nákladů, svěřeno voleným zástupcům.

Já jsem zastáncem referenda.

Vidím však dvě zásadní nebezpečí, na která upozorňuji. Prvním je to, že pokud nejsou daná kvantitativní omezení, může o právu vlažné většiny rozhodnout dobře motivovaná menšina. Druhým je skutečnost, že referendum je nástroj do dobrých časů. Pokud je demokracie ohrožena, pak vaše "kvalifikovaně a fairově připraví vláda a odborníci" znamená, že nejhlasitější křikloun zpracuje davy.

Platí, že čím větší skupina rozhoduje, tím méně je rozhodnutí založeno na odborných argumentech a více na emocích." (viz např. F. Koukolík: Rozhodování, 2016)

Demokracie je z podstaty prosazování vůle lidu. Otázkou je jak, rozhodně lidé mají právo vyjádřit svojí vůli přímo, a tady to je, jde pouze o rámec směřování, obecnou proklamaci, která nevyžaduje referendum, konkrétní otázky, ani odpověď ano - ne.

Pak jsou tu odborníci, právníci, technici, vědci, a další, kteří umí definovat konkrétní znění zákonů a sepsat paragrafy.

Mezi lidem a odborníky nám dnes působí naši zastupitelé s celým tím složitým systémem voleb, dohod, koalic, frakcí. Protože mají zásadní moc kroutit s vůlí lidu, je otázkou zda je tento systém správný a jak ho případně upravit.