Dnešní neděli jsem vedl laickou pobožnost v naší církevní obci. Laická pobožnost je krásná součást života křesťanů, zdůrazňuje zapojení členů farností do duchovního a také společenského života obce.
Laická pobožnost obsahuje jen některé části pobožnosti, jako například čtení z Písma, vyznání víry nebo společnou Modlitbu Páně. Také obsahuje promluvu, v tomto případě exegetické kázání na téma přečteného úryvku z 2. listu Petrova, první kapitoly:
Čtení
2. list Petrův 1, 16 – 21
16. Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám moc a slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti.
17. On přijal od Boha Otce čest i slávu, když k němu ze svrchované slávy zazněl hlas: „Toto jest můj milovaný Syn, v něm jsem nalezl zalíbení.“
18. A tento hlas, který vyšel z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na svaté hoře.
19. Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.
Promluva
Petr píše svůj druhý dopis na sklonku života. Vidí, že postupně umírají lidé, kteří se osobně setkali s Ježíšem, a že i ti, kdo se setkali alespoň s některým z apoštolů, stárnou. Učení Ježíše Krista ještě není souhrnně zpracováno v Evangeliích, a tak každý, kdo slyšel jeho příběh a slova, předává dál, jak si co zapamatoval a jak co sám pochopil. Není tedy divu, že vznikala množství nedorozumění mezi samotnými křesťany. A že tato nedorozumění, tyto spory také posilovaly jejich odpůrce. Stále více lidí se křesťanům vysmívá, že věří „vymyšleným bájím“.
Co Petr zdůrazňuje v této části dopisu? „… tento hlas,“ píše, „který vyšel z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na svaté hoře.“
U Matouše v kapitole 17 máme tuto událost na hoře popsánu:
1. Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami.
2. A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý.
3. A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.
4. Na to promluvil Petr a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobré, že jsme zde; chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.
5. Ještě nedomluvil, a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: „To jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.“
6. Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli.
7. Ale Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte a nebojte se.“
Četli jsme si dnes také o setkání Mojžíše s Hospodinem na hoře Sinaji (Exodus 24, 12-18). A tak se přes propast věků setkali Mojžíš, Eliáš, Ježíš a tři z prvních křesťanů se čtenáři konce 1. století. Také my můžeme potkat Ježíše, Petra nebo Mojžíše. Můžeme se s nimi setkat při čtení Bible, ale každého z nich nalezneme také ve svých srdcích. Měli podobné starosti jako my. Radovali se ze stejných věcí. Jednotlivé lidské osudy se zase až tak nemění.
Jistě, zvěst o Ježíši Kristu musí být v každé generaci nově uchopena s ohledem na pokrok ve vědě, sociálním vývoji společnosti a také prolínání kultur. Vznik naší církve před 90ti lety je názorným příkladem toho, že obec Boží má schopnost vyvíjet se zevnitř. Byli to právě věřící křesťané, kteří ve své době reagovali na omyly církve nebo její ustrnutí. Vzpomeňme na mistra Jana Husa nebo Karla Farského. Nikdy nedošlo a ani nemohlo dojít k rozvoji společnosti věřících zvenčí. Jistě, je třeba znát a vnímat vývoj společnosti, avšak to, co je na učení Ježíše Krista opravdové, nepodléhá změnám podle momentální politické situace nebo módy. Lidé, lidé ti ano. Avšak samotná podstata naší víry by měla být stejná jako podstata víry Petra v polovině prvního století.
Křesťanství rozhodně není zastaralé. Petr věděl, že přijdou mnozí, kteří budou říkat, že Ježíš „to“ myslel jinak. Také se musel setkat s výsměchem, nenávistí, obviňováním z touhy po majetku věřících nebo přímo z podvodu. Jak je to podobné s dnešními dny?! Petr chtěl povzbudit své přátele a jistě nevěděl, že jeho slova budou oporou také nám ještě po dvaceti stoletích. Spolu s ostatními apoštoly nám zanechali poselství o Ježíšově životě a jeho slovech. O onom „Slově“, o kterém spolu s Petrem dnes stále můžeme říci: „… a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.“
Úryvky z Bible v Ekumenickém překladu, 2007
