Mladí vzdělaní muslimové stále častěji konvertují ke křesťanství

Přestup ke křesťanství přináší reálné nebezpečí smrti. Častěji konvertují muslimové v tradičních islámských zemích než v Evropě nebo Americe. „Oči nám otevřeli ne špatné skutky muslimů, ale špatné poselství Koránu a špatné skutky jeho zakladatele.“

Hledání poselství míru

Jsem od přirozenosti nedůvěřivý k prohlášením typu: „ten/to říká, že…“ Může za to moje láska ke knihám. Už jako dítě na druhém stupni jsem přinesl pár poznámek označujících můj nesouhlas s interpretací některých knih za drzost.

A tak, když jsem se onehdy připletl do diskuse o násilném či míruplném poselství islámu a hádající se ode mě chtěli můj názor, musel jsem přiznat, že nevím. Ale spor mě zaujal, tak jsem si řekl, že si o tom něco zjistím.

Přes Wikipedii a tištěné encyklopedie jsem se dostal ke studiu Koránu. Ale to bylo málo. Přidal jsem první životopis Mohameda od Ibn Isháka a také několik delších i kratších prací od odborníků na islám z evropských vysokých škol. A pak jsem poznal Ibrahima*. Ibrahim je Egypťan a křesťan, původně muslim.

„Slyšeli jsme a poslechli“

Nám přijde zcela přirozené, že můžeme pochybovat o tom, co čteme v Bibli, Kapitálu nebo Honzíkově cestě. A právě možnost a schopnost srovnávat slova Imámů a slova Koránu, legend o Mohamedovi a popisu jeho života v Koránu a životopisech je skutečnost, která odlišuje dnešní mladé do islámu narozené lidi a generace negramotných následovníků proroka. Muslimské bratrstvo, v extrému teroristická organizace, má heslo „samaana wa ataana“ tj. „Slyšeli jsme a poslechli“.

Ale mladí vzdělaní lidé chtějí diskutovat o rozporech. Několik takových jsem poznal. Když padla otázka, čím to, že se do diskuse zapojilo tak málo konvertitů, jeden z nich odpověděl: „Mnoho lidí konvertovalo ke křesťanství, zejména v arabských zemích, ale víte, bylo by pro ně nebezpečné vstoupit do této skupiny. A pak, muslimové proklamují, že mnoho křesťanů přestoupilo k jejich náboženství, ale my nemáme potřebu dělat takové věci.“

Je to opravdu smrtelně nebezpečné. Není to stejné jako být křesťanem od narození. Odpadnout od islámu je hřích a zločin, který se trestá smrtí.

Islám jako náboženství tolerance

Dina El Gohary, patnáctiletá koptská křesťanka z Egypta, píše prezidentu Obamovi: „… jsme menšina v Egyptě. Velmi špatně s námi zacházejí. Říkal jste, že s muslimskou menšinou je v Americe zacházeno velmi dobře, tak proč s námi nejednají stejně? Jsme uvězněni ve vlastním domě, protože muslimský duchovní vyzval věřící k zavraždění mého otce,…“ To je jen jeden z desítek příběhů. Tato reportáž nemá za úkol ukazovat na rozpor mezi tím, co požadují muslimové v Evropě a Americe pro sebe a tím, co jsou ochotni „tolerovat“ ve svých zemích.

Tento příběh ukazuje, proč tak málo slyšíme o konvertitech od islámu ke křesťanství. Zde se odehrávají životy jako z počátku křesťanství. Kolik takových Din, Ibrahimů nebo Farhanů známe z Nového zákona nebo pozdějších svědectví? Štěpán, Petr a mnozí další jsou pro nás křesťany oporou a povzbuzením, když se rozhodujeme, jestli půjdeme na mši a zda se nám nebudou sousedi smát. Umíme si představit ten nátlak?

„Příště, až vás zatkneme, budete popraven“

Ibrahim se seznámil s křesťanstvím, když odešel od muslimského bratrstva. Chtěl však dále šířit islám, leč mírovou cestou. Několik let si psal s Johnem z Pensylvánie, kterého se pokoušel přesvědčit k přestupu k islámu. Jak sbíral argumenty z Koránu, jeho zmatek stále narůstal.

„Proč se v Koránu píše: ‚Jsi-li na pochybách o tom, co jsme ti seslali, dotaž se těch, kdož Písmo před tebou seslané přednášejí.‘ (Súra Jonáš 10:94), když Židé a křesťané jsou nevěřící?“

Abych to zkrátil, Ibrahim poznal Boha skrze Ježíše Krista. Pro nás banální okamžik mění mladému muži život v horor. Bití, konfiskace knih, zatčení a opět bití. Poslední kapkou, která donutila Ibrahima utéci ze své země, bylo jedno z mnoha zatčení, kdy ho propouštěli se slovy: „Pro nás jste nevěřící a vlastizrádce. Příští zatčení skončí vaší popravou.“

Konvertité touží po Bohu

Muslimové jsou velice zbožní. Pětkrát denně se modlí k Bohu. Ale mnozí si zjevně připadají jako v Severní Korei, kde každé ráno zpívají píseň o „milovaném vůdci, který jim zajistil šťastný život“.

„Jak se mohu modlit k Bohu, který v neomylném a neměnném Koránu vyzývá k vraždění nevěřících?“ Ptají se. „Imám káže o cestě milosrdenství, ale Dinu a jejího otce Mahera odsoudil k smrti a chválí útočníky, kteří ji napadli kyselinou.“

„Konvertoval jsem od islámu ne kvůli skutkům muslimů, ale kvůli špatnému poselství Koránu a kvůli špatným skutkům jeho zakladatele. Mnoho krutosti a odporných činů násilí páchaných muslimy v průběhu staletí bylo inspirováno Koránem nebo sunnami (skutky „proroka“). To je důvod, proč jsem odsoudil islám. Jakákoliv snaha o zlidštění islámu je ztráta času.“ Říká Farhan.

Vzdělaní muslimové, evropští muslimové

Vysocí imámové jsou ctěni pro svoji vzdělanost a moudrost. Copak oni by nepoznali dřív než mladí studenti, že je něco shnilého ve víře mohamedánské? A co evropští a američtí muslimové? Oni přeci mají lepší přístup ke vzdělání a více svobody než jejich vrstevníci v Egyptě, Pákistánu, Jemenu, Íránu a dalších tří desítek zemí, ve kterých žije muslimská většina a odkud pocházejí konvertité ve skupině „Proč se muslimové stávají křesťany“.

O imámech psát nechci. Spor svědomí církevních představených a jejich touhy po moci rozsoudí Bůh. Kardinálové a papeži z rodu Borgiů konec konců také byli vysoce vzdělaní.

Mladí muslimové v Evropě a Americe mají více svobody než jejich spolužáci z muslimských zemí. Proto také se nemusí upínat k víře jako k naději. Naopak. Islám je pro ně často sjednocujícím prvkem v komunitě a obranou proti integraci do sekulárního evropského světa. V evropských mešitách neuslyšíte plamenné výzvy k násilí. Mladí lidé tedy nejsou konfrontování s pokrytectvím poselství míru hlásajícího násilí. Tam, kde je islám menšinou, slyšíme volání po toleranci.

Mladí muslimové v Turecku, Malajsii nebo Afghánistánu v té „toleranci“ žijí. Proto hledají Boha. Boha bez pokrytectví. A nacházejí ho v křesťanství. Mohou být inspirací i pro nás. A že jich jsou jen desítky nebo stovky, o kterých víme? Apoštolů bylo pouze dvanáct.

Stránky věnované konvertitům od islámu ke křesťanství. http://www.answering-islam.org/Testimonies/index.html

*Některá jména byla změněna z důvodu hrozícího trestu smrti za svobodnou volbu.