Včera byla jmenována vláda. To je důležitá informace. A také vše, co potřebuji vědět. Koho bude za sto let zajímat, kdo byl ministrem utahování opasků v létě roku 2010?
Sledoval jsem jednání o koaliční smlouvě. Jednání o personálním obsazení mě už vůbec nezajímala. Je mi vcelku jedno, kdo sedí ve vládě. Utekli jsme z lopaty hrobníku vulgarizace, pokrytectví a života na účet našich dětí. To je asi tak to důležité.
Měl jsem radost z výsledků voleb. Trochu jsem sice doufal, že místo VV tam bude KDU-ČSL, ale ne že by na tom záleželo. Stále mám radost z výsledků voleb.
Nevěřím tomu, že mám nárok na blahobyt jen proto, že jsem se narodil, jak se mě snaží přesvědčit komunisté a sociální demokraté. A nevěřím, že pod křídli ODS a TOP09 ze mě bude úspěšný milionář. (Na VV nevěřím vůbec. Nakonec se ukáže, že je to nějaká reality show, a v příštích volbách je vystřídají nějací úplně jiní soutěžící.)
Tak proč by mělo být složení vlády pro mě tak důležité? Jakoby mi někdo říkal: „Není důležité, jestli sám šetříš nebo jestli žiješ na dluh. Tebe se to přeci netýká. To oni, to politici rozhodují, jestli se budeš mít dobře nebo špatně.“
Tak stop. Co je to za hloupost? Copak Gross mě nutil, abych si vzal půjčku na nové auto, ačkoliv to staré mělo najeto jen pár desítek tisíc? Nebo že by mě Topolánek přemlouval, abych místo spoření utrácel? Tohle nebudu poslouchat. Nepřenechám přeci zodpovědnost za svůj život politikům. Ať spravují obecné, poskytují mi služby úřadů a tak. Ale nenechám si namluvit, že na vládě závisí, jestli se budu mít dobře. To je jen a jen moje starost. Teď sklízím, co jsem zasel před pěti lety. A zatím dobrý. Za deset let uvidím, jak úspěšná byla moje dnešní rozhodnutí. Vláda za mě nic nevyřeší.
Aby nedošlo k omylu. Ministry sleduji. Každé jejich rozhodnutí zvážím a spočítám jim je v příštích volbách. A když bude potřeba, půjdu do ulic, třeba i na barikády. Ale to je jiný příběh.
