Co bylo, je pryč, jednou provždy

A stesky jsou k ničemu.1) Žijeme v přítomnosti, ale naše životy formuje minulost. Vlastně i naše budoucnost je jen důsledkem minulosti. Ale byla minulost, nebo nebyla?

Když si vezmeme, že některé věci se prokazatelně odehrály jinak, než si pamatujeme, jak se můžeme spolehnout na paměť, že vůbec kdy něco bylo? Předevčírem jsem na obědě potkal kamaráda, kterého jsem 10 let neviděl. Já jsem ho hned nepoznal, ale pamatoval jsem si jeho jméno. On mě sice poznal, ale zase si spletl, jak se jmenuju. Paměť.

Setkání. Události. Jídlo. Sex. Už druhý den po tom nic nezůstane. Snad jen, když se člověk bude dlouhou dobu přejídat, vypěstuje si nadváhu a zažívací problémy. To je důkaz. To je důkaz? Není žádná jistota, že to co si pamatujeme, se skutečně stalo. Ještěže jsou písemné záznamy. Hele, tabulka a rozpracovaná analýza. Takže jsem opravdu včera byl v kanceláři a udělal pořádný kus práce. No hurá.

Proto mám rád cvičení. Druhý den mě bolí malé svaly a třetí pak ty velké. To je čas pustit se do dalšího cvičení. Život je řetěz bolesti ve svalech.

... a pan Puškin jde po prázdném prospektu. Já krk za to dám, zítra že se něco přihodí.1)

 

1)      Bulat Okudžava v překladu Jaromíra Nohavici

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Jan Jirků | středa 26.6.2013 9:30 | karma článku: 6,52 | přečteno: 414x