Člověk a týden - Kdo se postará o seniory

Tento týden přinesl mnoho zpráv, které spojuje jedno - naše společnost stárne rychleji, než roste její solidarita. A pokud nezměníme přístup k těm, kteří pomáhají, může se stát, že jednou už nikdo nezvedne telefon.

Kdo se postará o seniory

Všichni zestárneme.

Česko se mění v zemi, kde přibývá těch, kdo potřebují pomoc, a ubývá těch, kdo ji dokážou poskytnout.

V systému péče dochází k masivnímu úbytku pracovníků – u sester hrozí, že v dalších letech jich třetina odejde do důchodu, u pečovatelských profesí převažují nízké mzdy, vysoká zátěž a nízká společenská prestiž. A i když nemáme přesné číslo, je jasné, že systém se otřásá — a částečně také proto, že lidé pomáhající druhým necítí uznání a smysl, který by jim dal důvod ve své práci pokračovat.

Všichni zestárneme.

Ale ne všichni budeme mít komu zavolat.

Podle ministerských odhadů bude do roku 2035 potřeba o 30 tisíc pečovatelů víc.

Jenže už dnes jich chybí deset tisíc.

Zájem o práci v sociálních službách klesá. Mzdy stagnují, prestiž padá.

A k tomu přibyl další fenomén - systematické očerňování neziskových organizací, které zajišťují velkou část této péče.

Neziskový sektor dnes zajišťuje asi třetinu terénních služeb a polovinu domovů pro seniory. Ale populisté ho označují za „pijavici státního rozpočtu“ nebo „politické aktivisty“. Důsledkem je, že se i poctiví pracovníci stydí za nálepku „neziskovka“.

Čím více se křičí o „národní hrdosti“, tím méně si křiklouni váží těch, kdo slouží bez kamer a potlesku. Společnost, která znevažuje péči o slabé, se připravuje o vlastní budoucnost. Protože až zestárneme, nezajímá nás, kdo byl ministr, ale jestli někdo přijde podat ruku.

Sloužit potřebným je neskonale těžší než křičet. Jako společnost máme dluh vůči těm, kteří pomáhají, protože se jich málo zastáváme proti těm, co jenom křičí.

Jenom křičí.

Jenom křičí.

Slyšíte?

Nic víc společnosti nedávají.

Týden v souvislostech

1️. Jednání o nové vládě a její priority

Druhý týden po volbách pokračují rozhovory o nové vládě.

Andrej Babiš jedná s SPD a Motoristy, ale zatím není jasné, kdo bude mít hlavní slovo.

Veřejnost sleduje, jaké priority nová vláda zvolí, ale ze zpráv se dozvídáme hlavně o skandálech jednoho kandidáta na ministra za druhým.

Takhle si budoucí premiér Babiš imunitu před trestním soudem nezajistí.

Během kampaně zaznívalo mnoho pohádek — o vyšších důchodech, o levnější energii, o dostupném bydlení.

Teď přichází chvíle, kdy se ukáže, co zůstane po marketingu.

Už na konci minulého týdne se představitelé ANO nechali slyšet, co všechno jim zabrání v plnění vlastních slibů.

Jedno je ale jisté, poraženým povolebního vyjednávání budou nejslabší z nás.

Senioři, pracující s nízkými platy, rodiny s dětmi, samoživitelé — lidé, kteří věřili, že se o ně někdo postará.

Do značné míry právě voliči rodící se vládní koalice.

Rozpočet, který budoucí vláda představí, bude lakmusovým papírkem čí zájmy se chystá zastupovat?

Oligarchů, kteří ji financují, nebo prostých lidí, kteří ji zvolili?

2️. Zdravotní reforma a dostupnost léků

Ministerstvo zdravotnictví chystá změny v lékárenském systému.

Na papíře to zní logicky – méně výdejů „do zásoby“, lepší přerozdělování léků při výpadcích.

V praxi to ale může znamenat, že pacienti budou obcházet více lékáren, než seženou, co potřebují.

Pro starší lidi je to víc než nepohodlí.

Lékárna v malém městě často zavírá dřív, než člověk stihne přijet z práce nebo od lékaře.

Když musí jet do okresního města, čeká ho cesta autobusem, fronta a zase čekání.

Efektivita má svůj smysl, ale zdravotnictví není dopravní podnik.

Někdy je lepší systém o pár procent méně efektivní, pokud zůstane o sto procent lidštější.

Protože zdraví není excelová tabulka.

3️. Digitalizace státní správy a dopad na seniory

„Všechno vyřídíte online,“ slýcháme z reklamních spotů státu.

Pro mnohé seniory to ale není úleva, spíš nová forma stresu.

Nemají chytrý telefon, přístup k internetu ani nikoho, kdo by jim pomohl.

Děti a vnuci žijí jinde, úředníci nemají čas vysvětlovat, a placené „poradny“ pro digitální dovednosti končí po pár měsících dotací.

Člověk, který celý život pracoval rukama, dnes často neumí otevřít digitální dveře ke svému vlastnímu úřadu.

Když se mu nedaří přihlásit, když mu „systém hlásí chybu“, nezbývá než jít na pobočku — a ta už bývá zrušená.

Dříve přišel pošťák s důchodem a pár slov navíc.

Dnes přichází e-mail nebo SMS.

Digitalizace je správná cesta, pokud se neztratí její lidská mapa.

Ale kde stát přestane být osobní, tam zůstává jen ticho.

4️. Nocleženka a pomoc lidem bez domova

Armáda spásy spustila desátý ročník projektu Nocleženka.

Za devět let lidé v Česku přispěli na více než 240 tisíc nocí v teple.

To nejsou čísla, ale příběhy – konkrétní postele, polévky a chvíle, kdy se člověk z ulice znovu cítil člověkem.

V době, kdy se politické strany předhánějí, kdo bude tvrdší na „nepřizpůsobivé“,

je dobré připomenout, že pomoc slabým není slabost.

Solidarita se nedá přikázat zákonem, ale dá se žít každým drobným skutkem.

Nocleženka ukazuje, že i malý dar může mít větší dopad než celá volební kampaň.

5️. Češi a Evropská unie: mezi skepsí a hazardem

Podle nového průzkumu agentury NMS by dnes 55 procent Čechů hlasovalo pro setrvání v Evropské unii, čtvrtina by chtěla odejít.

Téma odchodu živí hlavně SPD a hnutí Stačilo!, ale v posledních měsících ho čím dál častěji přebírají i někteří představitelé ANO.

Diskuse o referendu o členství v EU nebo NATO není jen politickou hrou – je to hazard s budoucností země.

Stačí se podívat na Velkou Británii: sliby o „svobodě po Brexitu“ se proměnily v dlouhou inflaci, pokles mezd i ztrátu vlivu.

Česko není ostrov.

Vystoupit z EU by neznamenalo získat svobodu, ale ztratit kotvu – ekonomickou i bezpečnostní.

A právě lidé střední a starší generace by to pocítili nejvíc: v cenách, důchodech i v jistotě, že svět kolem nás má ještě nějaký řád.

Doporučení týdne

Týdeník Respekt publikoval článek Tomáše Brolíka „Svoboda na papíře, kterou nemůžete zažít, je k ničemu“. Brolík představuje filozofku Leu Ypi, která upozorňuje na to, že svoboda bez materiální jistoty je iluze. Její kritika kapitalismu za relativizaci svobody a levice, že si nechala kritiku kapitalismu ukrást fašisty a tím pomohla vzestupu populismu a extrémismu, vyznívá jako naléhavé varování před úpadkem skutečné demokracie.

Odkaz