Začínám být přecitlivělý na slovní obrat, „Češi mají štěstí, že žijí v České republice“. A že nechápou, jaké to je být na útěku. Není Česká republika, jaká je, právě proto, že tu žijí Češi?
Mohl jsem se narodit někde v Africe nebo na Blízkém Východě a dnes bych řešil jiné problémy. Ale narodil jsem se na severu Čech. Vychovali mě čeští rodiče, učitelé, pionýrský vedoucí a trenéři. Ve škole se učil, doma pomáhal a chodil na brigády, jako většina Čechů. A dneska v práci pracuji, doma poslouchám manželku… a ona poslouchá mě. Jako ostatní, nic výjimečného.
A právě proto jsou země Koruny české takové, že lidé, kteří tu žijí, jsou takoví. Moji prarodiče utvářeli zemědělskou krajinu a druzí dali základ dobrému jménu českého průmyslu, které dosud i po šestadvaceti letech devastace odolávají. Moji rodiče pracovali v systému, který měl své nesporné zápory, ale i po 40 letech socialistického hospodářství nám předali zemi, ve které toho bylo a stále ještě je mnoho co rozkrást, jak se můžeme denně přesvědčit ve zprávách a životním stylu některých politiků. A moje generace se snaží vykřesat zemi k její dřívější slávě, aby se opět hvězd dotýkala.
Tato země nevyrostla sama od sebe. Češi nepřišli do liduprázdné krajiny plné domů, silnic a železnic, plné rybníků a přehrad, továren, sportovních stadionů a divadel, kterou by obsadili. Všechno, co nás obklopuje, vytvořily české ruce. A slovenské, německé, polské, rakouské, pár maďarských a spousta romských rukou.
Jako Češi máme spoustu špatných vlastností. Upřímně řečeno mě většinou lidi dost štvou. Ale když rozdělím práci, a více či méně kontroluji, vznikají stále nové a nové hodnoty. Lidi brblají, ale zaměstnanci a podnikatelé každý rok vytvoří takové bohatství, že uživí celý veřejný sektor, nenasytné politiky a na ně navázané parazity. A co víc, ještě zbude na to, abychom pomáhali méně šťastným u nás, v Africe, Asii či na Ukrajině.
Můžeme si to dovolit proto, jací jsou Češi, ne proto, že bychom žili v nějaké zemi zázraků. Na rozdíl od Rusů a Arabů nemáme obrovská ložiska nafty či drahých kovů. Nemám ideální podnebí na zemědělské nadbytky. A turistika nás také neuživí. Jak je tedy možné, že patříme mezi bohaté státy? Je to proto, že tu žijí Češi. Generace v potu pracujících Čechů, generace podnikatelů, generace spisovatelů a jiných umělců. Generace Čechů, Slováků, Poláků, dříve Němců, dnes Romů, Vietnamců, Ukrajinců ale také Rusů. Přes všechny rozdíly a války v minulých staletích jsme kulturně podobní lidé.
Proč jsou země, ze kterých lidé utíkají do Evropy, takové, že v nich nechtějí žít? Často země s větším bohatstvím zdrojů, než má Země česká, domov můj?
Tak mi, prosím, už neříkejte, jaké mám štěstí, že žiji v České republice. Já to vím a nemám z toho pocit viny ani dluhu.
(Stejné by se dalo říci o jiných národech a jiných zemích.)
