A. Kerney, Kazachstán, 1. 10. 2022. Vynikající článek kazašské autorky, který zveřejnil ruský internetový deník Grani, rozhodně stojí za přeložení do češtiny. Všechny případné chyby jsou moje jako překladatele, nikoliv autorky.
Středoasijské země čelily po 21. září nové migrační vlně z Ruska. Každý den překračují hranice desetitisíce Rusů, kteří prchají před mobilizací. Mnohým z nich se dostává nezištné pomoci a podpory. Na ruských sociálních sítích jsou sympatičtí Kazaši dáváni do protikladu s „rusofobními“ obyvateli pobaltských zemí. Ale příliv Rusů do Kazachstánu je vnímán jako hrozba. Proč, to vysvětluje známá kazašská bloggerka a historička Ainash Kerney. Její text zveřejnil list Grani.ru.
Ruští migranti jsou pravděpodobně přinejmenším zmateni nehostinností Kazachů. Tento postoj je způsoben řadou důvodů, jejichž základ položili sami Rusové.
Kontext první: Ukrajina
Ještě včera současní ruští migranti podporovali rétoriku ruských propagandistů. Nevadilo jim bombardování ukrajinských měst. Nepociťovali ani hrůzu, ani ostudu či znepokojoní ze záběrů a faktů válečných zločinů v Buchu, Irpinu, Mariupolu a dalších osadách. Jejich útěk není známkou odmítnutí Putinovy ??ideologie, náhlého prozření nebo nečekaného výbuchu empatie. Utíkají před hrozbou, že se promění v potravu pro děla.
Pokud by byla ruská armáda úspěšná a vymazala ukrajinská města z povrchu zemského, tito lidé by se radovali a byli by hrdí na „sílu ruských zbraní“. Nejsou to oběti Putlera, ale jsou stejného smýšlení, jsou těmi, kdo schvalovali politiku Putlerova režimu, jsou krev jeho krve, navíc jeho opora. Jezdí s odporným Z na autě, a teprve na hranicích docházení "prozření". Odstranění symbolu jejich ideologie však nic neznamená. Tuto ideologii mají vepsánu hluboko do hlavy, do myšlení.
Agrese proti Ukrajině je kvintesence, důsledek ruské ideologie, imperialismu a šovinismu, jejichž podstata se projevila v heslu denacifikace.
Od neměnného epiteta „velký/á“ ve vztahu k ruskému baletu, literatuře, jazyku, umělcům, sportovcům atd. je jen malý krok k „pod-literatuře“, „pod-jazykovému“, „pod-kulturnímu“ jiných národů. Rusové nemohou přijmout myšlenku, že všechny kultury a jazyky jsou si rovny a jsou majetkem lidstva. Nechápou, že kultura obyvatel byť i malého ostrova ztraceného v oceánu je jedinečná a pro lidstvo cenná.
Nejprve ignorování jiných kultur, pak jejich označení za bezcenné, a z toho vyplývající přípustnost myšlenky na jejich zničení, vymazání. To byl základ pro postoj ke kolonizovaným národům, k těm, kteří jsou bohužel i nadále v koloniální závislosti na Ruské federaci.
Kontext druhý: Rizika
Rusko, které už léta zasahuje do územní celistvosti Kazachstánu, pro nás stále představuje skutečnou hrozbu. V tuto chvíli je tou hrozbou okupace prostřednictvím hromadného přesídlování Rusů.
Jsme si plně vědomi toho, že místo Ukrajiny by to mohl být Kazachstán, Gruzie nebo jiná země. A pak místo Buchy, Irpně či Mariupolu by to mohla být naše města a vesnice. A oběťmi násilí, mučení, poprav by mohli být naši občané: ženy, děti, senioři. Bylo by to stejné, jedna k jedné. Nejedná se o hypotetickou hrozbu. Byli jsme od toho jen krůček ještě v lednu tohoto roku (co se jim tady povedlo ať již svýma rukama nebo rukama místních bezpečnostních činitelů jsme ještě nezjistili). A místní "bolšáni" zvedli hlavy, spoléhali na ochranu Ruské federace a místních úřadů, koloniálních ze své podstaty, z úst jim zněly na jedné straně hrozby a na druhé vděčnost za zavedení jednotek Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti. Na tomto pozadí do země vstupují stovky tisíc přívrženců Putlera bez jakéhokoli prověřování. Kolik aktivních agentů mezi nimi přijelo provádět podvratnou činnost a zpracovávat místní obyvatelstvo, není známo.
Kontext třetí: Historický
Masová migrace z Ruska Kazachům nikdy nic dobrého nepřinesla. Nejprve po zrušení nevolnictví v Rusku začalo spontánní přesídlení rolníků. Koloniální správa poskytla nově příchozím půdu tím, že Kazachům odebrala pastviny a napajedla.
Během prvního zasedání Státní dumy, zřízené v roce 1906, oznámili kazašští poslanci nutnost přerušení přesídlování. Tato Státní duma byla rozpuštěna. Po rozpuštění i druhé dumy byli Kazaši zbaveni práva volit a být volen do Státní dumy, tedy mít obhájce svých zájmů. Mezi oběma Státními dumami byla přijata Stolypinova reforma. Více než milion Rusů bylo přesídleno do kazašských zemí za méně než pět let. Rusko tak vyřešilo problém údajného nedostatku půdy, o kterou se ruští statkáři nechtěli dělit, na úkor Kazachů. „Úspěch“ Stolypinovy ??reformy byl založen na loupežném přepadení Kazachů, které mimo jiné vedlo v roce 1916 k povstání. Povstání bylo krvavě potlačeno silami ruské armády, místními pseudokozáky a selskými osadníky, kteří měli právo vlastnit zbraně.
Další vlny přesídlování následovaly jedna za druhou po mnohá následující desetiletí. Na začátku 20. let Rusové utíkali před hladem, na konci 20. let Rusové odcházeli do zaslíbené kazašské země, poté přišli vyvlastnění, deportovaní, budovaly se gulagy, následovala vlna evakuovaných před postupem německé armády, pak prospektoři.
Dokud nebyl lid Alashorda (Alash-Orda - kazašský stát, zřízený v prosinci 1917 a zlikvidován bolševiky. - pozn. red.) potlačen, pokračoval v odporu proti masovému přesídlování. Chápali hrozby: vyvlastnění půdy, číselný poměr, nucená asimilace, vštěpování ruských hodnot a zvyků a tak dále.
Masové přesídlování nikdy nepřineslo Kazachům dobro. Soustavné ponižování, vyvlastnění půdy, ztráta zaměstnání, diskriminace, výrazné omezení používání kazašského jazyka, vnucování dominance ruské kultury, projevy ruského šovinismu a otevřeně uplatňovaná politika diskriminace na základě národnosti.
Kontext čtvrtý: Morální
Masový exodus Rusů z Ruské federace je způsob, jak se nejen vyhnout mobilizaci, ale také se vyhnout odpovědnosti. Rusové, kteří opěvují 2. Světovou válku (kterou nazývají Velkou vlasteneckou válkou), dobře vědí, že Německo bylo vystaveno nucené denacifikaci. S tím souhlasili. I o 70 let později Rusové stále vyhrožovali Němcům tažením „na Berlín“ a „můžeme zopakovat“. Považovali za spravedlivé a nutné Němce převychovat, změnit jejich myšlení. Nyní je derašizace, dešovinizace vědomí na Rusech samotných. Převýchova se dotkne všech aspektů života (včetně sankcí) a tento proces bude trvat 2-3 generace. A miliony Rusů, kteří dnes Rusko opouštějí, se snaží vyhnout odpovědnosti. Proto si tento virus šovinismu a impéria ponechají a ponesou ho dál. Nesou si s sebou zárodek, jehož náznaky už vidíme. Musí zůstat ve své vlastní zemi a projít procesem derašizace v celém národě. Jinak hrozba rašizmu nezmizí a podkope zevnitř ty země, kde se usazují příznivci Putlera. Právě ti, kdo dnes z Ruska utíkají, musí spolunést kolektivní odpovědnost a projít cestou uvědomění méněcennosti, nepřípustnosti a ohavnost jejich postoje ke světu a jiným národům.
Kontext pátý: Koloniální
Proč necítíme stejný nepřátelský postoj vůči Kazachům, Baškirům, Tatarům, Sachům, Nogajům, Tuvům, Burjatům, Dagestáncům, Čečencům a dalším národům, jejichž území je stále součástí Ruské federace? Protože jsou v koloniální závislosti a plně zažívají koloniální útlak. Vyjadřuje se nejen v politické závislosti, ekonomické expluataci, ale také ve zbavení těchto národů jejich národní identity, jazyka a kultury. Na území Ruské federace totiž probíhá Putlerem zamýšlená „denacifikace“ těchto a dalších národů.
Jmenované a další kolonizované národy potřebují dekolonizaci vědomí, která jim umožní osvobodit se od ruské propagandy a uvědomit si své postavení jako diskriminované, podrobené genocidě.
V dobách války, která odhaluje podstatu každé vlády a její politiky, se šovinismus projevoval v otevřené genocidě představitelů národních regionů. Jsou posíláni na frontu, aby zemřeli za takzvaný ruský mír. Za ten samý ruský svět, kvůli jehož nadvládě byli zbaveni své historie. Jsou, chcete-li, v pozici našich dědů, kteří byli ve 2. světové válce používáni jako potrava pro děla, miliony zahynuy v "kotlích", obklíčení, nesmyslných útocích (proto jsou stále uzavřeny archivy z období 2. světové války). A mnoho těch, kteří se vrátili, o válce mlčelo, protože nenašli jazyk, který by byl schopen vyjádřit prožitou hrůzu, vědomí masakru uspořádaného z vůle Stalina a neschopných generálů, které zajímalo hlavně rabování dobytých území.
Naši krymští Tataři, Čečenci a Ingušové, kteří v 60. a 70. letech dostali hypotetickou příležitost vrátit se do své historické vlasti, zjistili, že jejich domovy obsadili Rusové z vnitrozemí Ruska. Tato praxe se stále používá na území Ukrajiny a od roku 2014 - na Krymu ("je tu tak útulně, doma!").
Naši Rusové, Čečenci, Korejci, Inguši, Něnci a další jsou potomky vyděděných a vyhnaných, deportovaných, kteří utrpěli nenahraditelné ztráty a přežili smutek ze zbavení své vlasti. A ruští migranti by to měli pochopit, než budou očekávat sympatie. Je tak pohodlné „neznat“ skutečný příběh, že? A pak dělat překvapený obličej a obviňovat svět z rusofobie. Rusové by neměli být přivítáni v cizích zemích, ale ve skutečném světě bez sovětských mýtů a šovinistických klišé.
Kontext šestý: Hodnotově-ideologické
Právě šovinismus, nedostatek empatie, lhostejnost k osudu jejich krajanů jiné národnosti vedly k výsledku, před kterým nyní ruští migranti utíkají. Nejsou oběťmi propagandy. Tato ruská propaganda je projekcí jejich názorů.
Šovinismus se projevuje i v maličkostech. Pro Rusy jsou příchozí ze Střední Asie migranti a gastarbeiteři, zatímco sami Rusové se v podobné situaci rázem promění v relokátory, vnitřně vysídlené osoby, cenné specialisty nebo uprchlíky. Jaký je v tom rozdíl? V národnosti, rase?
Ruští migranti si sundali znaky Z a pruhované stuhy, ale jejich mozky nasáklé Putinovou propagandou nezmizely. V nedávném rozhovoru s kazašským bloggerem tito migranti na otázku "čí je Krym, Doněck, Luhansk?" Odpověděli: "Toto je země těch, kteří tam žijí." Hitler-Putinův přístup. A tito lidé k nám přicházejí, aby později tvrdili, že pozemky, na kterých skončili, patří jim. Tento „zázrak“ už jsem několikrát zažili. Migranti s sebou nesou virus ruského šovinismu, imperiální ideologie a další znaky tzv. ruského světa. Všechny věci, kterých jsme se zbavovali 30 let.
Kontext sedmý: Alternativní
Politický subjekt, který zůstane ze současné Ruské federace, by měl být zbaven práva mít vlastní ozbrojené síly. A argumentem ve prospěch tohoto rozhodnutí jsou masivní válečné zločiny proti civilnímu obyvatelstvu Ukrajiny, stejně jako skutečnost, že ruské velení proměnilo svou armádu v tlupu banditů, předalo zbraně zločincům. Degradace armády je posledním důkazem degradace státu.
Vytvoření nějakého nového ruského státu by mělo být uskutečněno úsilím samotných Rusů, a nikoli rukama, bojem a oběťmi představitelů národních regionů. Rusové parazitovali díky imperiální minulosti. Nyní utíkají před tím, co vytvořili, a nutí ty, na jejichž úkor žili, které diskriminovali, aby problémy uklidili. Vrátit se pak k hotovému? Ruští migranti se musí vrátit domů a napravit chyby. Vrátit se právě teď, když přicházejí změny a existuje historická šance změnit osud jejich země. Tak jako to dělají Dagestánci, Jakuti, Burjati a další.
Kontext osmý: Místní
Místní úřady se snaží prezentovat potenciálně konflikty jako národnostní problém, jak to udělal (kažašský) exprezident. Jenže současný konflikt není etnický, ale ideologický. Vláda tento problém zamlžuje, protože se sama staví na stranu putlerovské ideologie a v podstatě vykonává funkce koloniální správy. Odtud její rozhodnutí pomáhat migrantům. Stejně jako v koloniálních dobách, kdy se Alashordanové postavili proti diskriminaci Kazachů a upřednostňování ruských osadníků.
