Známá situace

Několikrát v životě jsem zaznamenal, že mám chuť se na všechno vykašlat. A stálo mne mnoho úsilí, abych něco takového neudělal.

Z toho důvodu chápu některé své klienty, když po několika letech terapie, kdy se soustředí na svůj život, své chování, je třeba opustí žena, která před tím dlouho snášela jeho pití, jeho úlety, nevěry a další potíže, ta žena ho opustí s tím, že je nuda. V tom je právě někdy ten háček. Ona se nudí, už nemá koho vychovávat, ztratila své malé zisky, plynoucí z morální převahy, soucitu okolí a vlastně i ztráty vlastního sebeobrazu obětující se ženy.

Pak najednou hoch vypne, zpije se do bezvědomí a zabalí terapii. Ztratil smysl. Bohužel, nedošlo mu, že i přes ztrátu partnerky má smysl žít, použít tu situaci, která je tíživá, k získání pochopení, že i přesto má smysl pokračovat, neb ženy odcházejí a ženy přicházejí. A on může být dál dobrým tátou svým dětem, protože manželství může skončit, ale rodičovství nekončí.

U závislých trvá dost dlouho, než zjistí, že nejde jen o abstinenci, ale o mnohé další, a smysl má abstinovat, i když se nevede. Protože abstinence je prostředek, nikoliv cíl. Prostředek, jak se střízlivým zrakem a nohama na zemi jít životem a umět se vyhnout zbytečným potížím, stejně jako ocenit krásu, která bezpochyby na světě je. Aspoň já to takhle vidím.

Mám v počítači mnoho knih, ke kterým jsem přišel tím způsobem, že jsem si je koupil, nebo opatřil někde na netu. V poslední době opět si čtu knihy zabývající se Zenem, meditací. Stáhnu do čtečky, většinou jsou to takové příručky, které píší Evropané, či Američané. Někteří mají dokonce i vlastní myšlenky, aniž by citovali moudra jiných. Vidí tu východní kulturu podobným způsobem jako já. Je v ní mnoho zajímavého, ne vším se člověk musí nutně řídit a mít pocit, že do této chvíle nic nevěděl a až ti guruové mu otevřeli oči.

Proč vlastně tohle říkám. Snad proto, že kolem sebe vidím lidi, kteří opakují moudra jiných, píší citáty, které mají navodit jejich lepší duševní stav a nedělají, co učí Zen a psychoterapie. Na rozdíl od těch, co u těch příruček myslí, dokonce vlastní hlavou, a jsou ochotní jít po zvládnutí základu svou cestou. Ale zvládnout základ trvá mnohdy léta: „Uvědom si, kdo jsi, jak na tom jsi a odpusť si, co si odpustit můžeš a udělej vše, pro to, aby sis porozuměl.”

Trvalo mi dlouho, než jsem se smířil se svými chybami, limity a pochopil jsem, v čem je moje cena. A uměl to cenné v sobě probudit. Stejně v psychoterapii, jako v Zenu, cesta nevede přes opakování mouder jiných, ale cesta vede přes snahu pochopit, kdo jsem a co jsem, případně kým jsem.

Ano, tohle trvá i několik let. Je potřeba nebýt na to sám. Ne z toho důvodu, že druzí jsou moudřejší, ale z toho důvodu, že vidí, co ten dotyčný na sobě nevidí. Vidí na jeho slepá místa. A mohou ho na ně upozornit. Což není vždy příjemné zjištění, že jsem někde umazaný, protože jsem se obrazně a někdy doslova o něco otřel, nebo si do něčeho nehezkého omylem sedl.

Ale bez toho upozornění a zjištění, jak nás vidí ti druzí, což nutně někdy je důležité pochopit, že ne my máme problém, ale druzí že mají problém, že není nutné stále se hrabat ve svých „hříších“, ale pochopit, že jsou lidé, kterým nikdy nevyhovíte, ať uděláte cokoliv dobrého, pro ně to nebude nikdy dost dobré.

I tohle trvá několik let, než pochopíme, nikoliv v krátkodobých kursech, kde se nám pokoušejí nalejt moudro do hlavy, že máme opravdu právo žít podle svých představ a ti, co to neunášejí, mají problém, nikoliv my. Tím se vracím vlastně na začátek, k těm partnerům, co odcházejí, když se jejich partneři změnili, stali se svobodnými, sice je nepřestali mít rádi, ale najednou, už nejsou těmi neustále potřebnými, co jsou odkázáni na pomoc a ochotu druhých.

Pro mnohé lidi ztráta nepostradatelnosti, bývá mnohdy krutá facka jejich pýše. Rozzlobí se, pokusí se zvrátit situaci do stavu, kdy byli těmi nepostradatelnými a měli moc. Moc nad tím druhým, třeba jen tím, že určovali oni, co je správné a nesprávné. A najednou jim ten druhý říká: „Vím sám, co je pro mne dobrého a nepotřebuji nápovědu.” Někdy, ale ti abstinující závislí jim vyhoví a díky recidivě se vrátí do toho podřízeného postavení. Takový skrytý motiv, který jim často umožní návrat do známé situace, kdy se nemusí starat, protože se starají jiní: „Ti chytřejší.” Jo jo.