Ženy blažené energie

Původně jsem chtěl psát o vševědech, co rozumí všemu a všem. Jenže říkal jsem si, že by se to příliš podobalo práci. Pak jsem říkal, že bych mohl napsat něco o taoistickém přístupu k sexu.

Ale, to už udělal Benjamin Kuras, na Neviditelném psu. Dnes. Dám na něj na konci blogu odkaz. Článek je to pěkný a zajímavý. Není ovšem pro stydlivé, neb je tam přímý návod jak na orální sex. Tedy jak uspokojit ženu. Uspokojená žena, (cituje Kuras taoistický přístup,) vyzařuje do vesmíru blažené energie. O tom naprosto nepochybuji. Uspokojená žena, je milující žena. Dodám já. Takže sex bychom měli.

Teď by mohla být politika, ale to se taky příliš podobá práci. Nebudu dělat prognózy, jak to dopadne ze socany. Nevidím jejich budoucnost růžově. Ona budoucnost nikdy růžově nevypadá. Kam by došli výrobci katastrofických scénářů? Kdyby budoucnost byla skvělá a růžová. Být politickým vůdcem, zaměstnal bych marketingovou agenturu, která by na bilboardy psala: „Nic vám neslibujeme, budoucnost je nejistá, vlastně o ní nic nevíme, jen doufáme, že to nebude horší, než to je.”

A milý volič by měl jistotu, že z něj nedělám vola. Když jsem nic neslíbil, tak jsem ho nezklamal nesplněným slibem. Se ženskými se to dá taky tak praktikovat. Jeden řekne: „Hele udělám, co je v mých silách a uvidíme. Budu se snažit. Snad to nebude horší, než je.” Kdo odhadne, kolik mám sil? Byly takové pokusy ze stran některých, ale vždy jsem se z toho dostal. Dal jsem najevo, že jsem slabý, dost vysílený a musím si odpočinout.

Je vidět, že není jednoduché něco slíbit, nesplnit a pak nechat na druhých, aby unesli zklamání. Voliči, děti, manželky. Všichni zklamaní se chovají podobně. Vytýkají, vyčítají, uraženě mlčí, případně všichni sousedi vědí, jaká jsem to slibotechna. Být poskytovatel zklamání, není jednoduchý život. Jednou dvakrát se s tím chlap vyrovná, poté pochopí, že slibem sice nezarmoutíš, ale nesplněným slibem si přátele neuděláš.

Vševědové to mají dobré. Ti nic neslibují, jen šíří auru své vševědomosti, aby pak mohli říci. ”Jen komentuji a ty si doplň vědomosti. A o tom, co říkám se nepochybuje. Tedy jestli ve mě nechceš mít nepřítele až do smrti.” A co znám vševědy, tuhle vyhrůžku bez váhání splní. Stačí si přečíst komentáře na libovolné sociální síti.

Pokud nechce někdo zranit vševědy, poslouchá, obdivně přikyvuje, nepátrá po jejich skutečném životě. Jak bylo řečeno. V momentě kdy onen poučovaný zjistí, že to není tak růžové, se znalostmi, ženami, bohatstvím atd. Tak vševěd vám nikdy neodpustí, když ho raníte svou nedůvěřivostí a usvědčíte ho z vymýšlení si.

Všiml jsem si jedné věci. Vševěd, všem poradí, o všem umí mluvit, Jen jeho život bývá jaksi nevyrovnaný. Vševěda poznáte v terapii, že přijde a řekne: „Víte, na mě se obracejí lidé, když s něčím potřebují pomoc, ale s mým životem to neklape.“ Ale po tomhle proglášení pokračuje v poučování všech kolem, včetně terapeuta, za kterým přišel se svým zpackaným životem.

Takže, občas se takový vševěd dostane do terapie, ta musí být vedena obzvlášť citlivě. Aspoň kolegyně říkají. Já zas až tolik ten názor neberu vážně, časem dovedu klienta k tomu, většinou dost rychle, že nahlédne a připustí, že není všechno tak bezva, jak tvrdí. Že jeho rady a znalosti nejsou ty nejlepší. Ale musím přiznat, že pak nejsem ten nejchápavější terapeut v očích takového klienta. Nenechal jsem ho v jeho snu o sobě samém. No nic, tohle je už zase práce.

Díval jsem se pochopitelně včera na fotbal. Francie – Belgie. Mám rád fotbal, ať ten náš ligový.( Budu si muset koupit o2 tvsport, abych ho mohl sledovat,včetně Ligy Mistrů.) I ten světový, nebo klidně vesnický. Fotbal je fotbal, a jak se zpívá v té známé písni.
Zelená je tráva, fotbal to je hra a jen, kdo góly dává, jen ten vyhrává, celé své srdce do něj dej, věčně bojuj a nic nevzdávej.

Francie vyhrála. Byla tedy lepší. Ano, někdy prohraje „lepší mužstvo,” lepší v přihrávkách, držení míče, elegancí hry, jenže nehraje se na krásu a držení míče, ale na góly. Brazílie, také hrála lepší, hezčí fotbal, než Belgie, ale dala o jeden gól méně, než Belgie a jela domů. Tak už to bývá.

Ano ano, viděl jsem spoustu skvělých hráčů, co tvořili hru, byli elegance sama, dribling, přihrávka skvělá, tohle uměli před šestnácku, ale vevnitř, nic, tam museli být ti zabijáci, co celý zápas nekopli pořádně do míče, aby v pravý čas na pravém místě, udělali svoje. Dali gól.

Ty milujeme. A ještě víc milujeme ty, co umí ten dribling, přihrávku, při vedení míče vypadají, že je to brnkačka, střílí góly zblízka i z dáli. Hráči. jako byli Pele, Masopust, Panenka, Maradona, Messi, Ronaldo a další a další. A písnička pokračuje. …jen se s ním hochu nepárej, ostrou ránou, góly rozdávej. Jo jo.

Benjamin Kuras