Jestlipak ten film není tak jímavý právě proto, že se zabývá konkrétním člověkem či konkrétními lidmi a nikoliv lidem. Nejspíš to bude humanita, co se nám na něm tolik líbí.

Skvěle Karma

Ve svém článku jste napsal tuto větu: "Mám rád filosofii, která svět vykládá, nikoliv, že se ho pokouší změnit." Na první přečtení to zní ušlechtile, ale ve skutečnosti je to nesmysl. Filozofie, která nemá ambice měnit svět, je k ničemu, je sterilní. Mohou vzniknout i filozofie, které světu škodí, ale jen v rámci plurality názorů, v rámci soutěže myšlenek, je možné takové filozofie rozpoznat.

Filozofie, která nemá ambice nikoho a nic měnit, nemůže nikoho nikam posunout. Člověk potřebuje ideály. Sám říkáte, že jste křesťan a katolík – to je filozofie, která obsahuje mohutný soubor ideálů. A navíc křesťanství změnilo svět způsobem, jako žádná jiná filozofie světa. Žido-křesťanská kultura je považována za nejtvořivější civilizaci v dějinách. Nemůžete tvrdit, že máte rád filozofii, která se nepokouší svět změnit, a zároveň být stoupencem filozofie s největším potenciálem měnit svět.

Možná Váš poněkud rozporný názor formuloval fakt, že jste katolík – katolická církev se totiž změnám vytrvale brání. Často však nejde o důslednou obranu Kristova učení, ale o setrvalou ochranu prastarých tradic, složitých rituálů a hierarchií, které jsou nejen odtrženy od života, ale často také od samotného Kristova učení. Je nutné si přiznat, že pokud nějaká církev Kristovo učení nejvíce zdiskreditovala, pak je to právě církev římsko-katolická. Fatální propojení této církve se světskou mocí, vytváření alternativních nauk, které umožňují politické propojení s kdejakým diktátorským režimem a v neposlední řadě ochrana viníků zločinů z vlastních řad – to všechno zasáhlo důvěru lidí v nejpozitivnější filozofii světa. A křesťanství je bezkonkurenčně nejpozitivnější filozofií světa.

S napsaným mohu souhlasit. Myslím, že filosofie má svět vykládat i měnit, avšak jak píše Jan, nikoli revolučně.

Je fakt, že v záplavě ruských filmů, které byly násilně vnucovány na hromadných představeních celých škol tenhle nebyl. Což je škoda, protože ruské umění je vysoce kvalitní a kupříkladu filmy Andreje Tarkovského považuji za vrchol kinematografie té doby (Stalker, Andrej Rublev).

Místo toho nám pouštěli Ozerovovu epopej Osvobození - nechutná 5 dílná agitka, pak nějaké revolucionáře atd., z kterých se chtělo už tehdy zvracet. Filmy se daly vydržet jen proto, že na gymplu jsem v temném kině sedával vedle své tehdejší vyvolené a tak čas mile běžel.

Jene, pěkný víkend

Souhlas. Jak říkal Jan Werich: Největším neštěstím pro chlapa je chtít spasit svět z pozice síly. Doba jde dopředu, dnes to zkouší i některý ženský.