Vidíte, že umíte napsat i docela rozumný článek.

Pane Petriku ja chapu ze levicovy aktivista nepochopii jemnou nuanci

Tentokrát nemám problém uznat, že s vámi souhlasím - i když o to jistě nestojíte

Pokud se budete chovat jako dospělý chlap, nic proti vám nemám.

Velmi dobře napsané.

Zapomněl jsem dodat, že i diskuse je zde zatím hodně zajímavá.

Tak nějak. Napsala jsem už pod jiný blog a stojím si za tím :

Bez Nohavici bych asi za mlada nevěděla, že nějaký Vysocký nebo Okudžava existují, a za to mu dík. A ty písničky i texty jsou nádherné.

Jinak je to jeho volba a věřím, že nebyla jednoduchá. Za sebe jsem ráda, že takové věci nemusím řešit. A proč pořád někoho soudit? Každý si odpovídá za svůj život.

Jen jedna připomínka. Srovnání Nohavici s Františkem Horáčkem silně pokulhává. Na rozdíl od Nohavici, hrál Horáček u Stb první ligu a také byl za to patřičně odměňován.

Pane Kindle

No jo. Někteří z nás jsou možná dětinštní a asi to risknou. Sám určitě nepoběžím vypnout rádio pokud ho tam uslyším, ale na koncert už se mi nechce.On to přežije bez úhony a já ostatně taky....

Písničkář Jaromír Nohavica kontakty s StB přiznal. Ve dvanáct let starém rozhovoru s týdeníkem Respekt uvedl: „Když mi zavolali, abych přišel a popovídal si s nimi, měl jsem pocit, že to vybalancuju. Že to nějak ustojím, tak jako do té doby celý svůj život. Nenapadlo mě, že jsem se pustil na území, které do smrti nebudu moci opustit, že je to daleko silnější než já.“

Těžko dnešním bojovníkům minulých bitev vysvětlovat, že jedinec, který si v podobné situaci myslel, že to s StB nějak uhraje, měl prakticky jedinou reálnou šanci: rezignovat na svůj dosavadní život, sociální kontakty, jakoukoli účast na veřejném životě. Nohavica byl pod tlakem, snažil se kličkovat, říkat estébákům jen to, o čem byl přesvědčen, že stejně vědí. Ale on samozřejmě vždycky nevěděl, co vědí.

Tato kapitola života nejen písníčkáře, ale i básníka s nesmírně citlivou duší tíží, jakkoliv o tom nerad mluví. Znamená stín na jeho životě, kariéře, talentu a tvorbě; stín, jehož se nikdy nezbaví. Současně si je vědom toho, že málokoho z dnešních soudců toho, k čemu došlo před třiceti lety, uspokojí jakékoliv vysvětlení a lítost.

Své pocity Jarek popsal v písni "Já si to pamatuju":

https://www.youtube.com/watch?v=ewUTR20EWts

Včetně závěrečného volání o pomoc - SOS v morseovce - "tatata tátátá tatata"

Poetika výtvorů i jejich líbivost Nohavici je zcela odlišná od poetiky i líbivosti výtvorů bratří Nedvědů.

A vzhledem k tomu, že jsme na náměstích tleskali heslu "Nejsme jako oni", měli bychom se pouze z historických důvodů, nikoliv moralizujích zajímat o to, co kdo dělal před listopadem 1989.

O svém kontaktu s estébáky promluvil, stačí se zeptat strejdy Gůgla, článek z Respektu 22/2006 má i na svém webu: http://www.nohavica.cz/cz/jn/clanky/cl_cz_09.htm

Dnes je každej za hrdinu, ale většinou jen ve svých představách. Tehdy, když se "oni" rozhodli, že tohoto chtějí, tak snadno mohlo dojít až "na hrdla a statky".

První ochutnávku jsme měli na gymplu ve třeťáku, když přišli plnit kvótu pro vojenské vysoké školy. Rychle si vybrali perspektivní oběti a tvrdě zatlačili. Tak nějak starozákonně: ty chceš na medicínu, ale když nepůjdeš na vojenskou lékařskou fakultu do Hradce, tak se na žádnou školu už nikdy nedostaneš ty, ani tvoje děti, ani děti tvých dětí. Člověk jim to věřil, ještě 50 let po Mnichovu v kádrových dotaznících se muselo vyplňovat, co uchazeč o zaměstnání dělal za Protektorátu a zda byl členem Vlajky. Co na tom, že se narodil o 15-20 let později.

Nohavica, se svými problémy s chlastem, byl taky perspektivní oběť.

Vidím dvě věci. Člověk by si neměl vytvářet modly, protože v realitě může být zklamán. Spousta lidí je zklamaná, ale myslím, že za zklamání si mohou trochu sami. Na druhou stranu jsou mi protivné soudy. Nevíme o tom nic, ostatně to není jen tento případ. Soudíme a radíme co měl Nohavica dělat, jak se měl chovat, jak měl žít. Jenže my v jeho kůži nebyli. To, že jsem hrdina u klávesnice, neznamená, že budu hrdina i v životě. Zameťme si před vlastním prahem a my sami se chovejme správně. Pak nebudeme zklamáni a svět bude lepším místem. Děkuji za článek

Máte naprostou pravdu, pane Šiku, já s vámi souhlasím, ale nerozumím proč v této době musel pan Nohavica pro metál. Ale je to jeho věc. Taky rozumím tomu, že svými písněmi oslovil lidi a jejich emoce a teď se cítí podvedeni.