Někdo se holt řídí psanými zákony a někdo mravními.

V podstatě jen píšete o tom, že když vám to zákon dovolí, dovolíte si cokoliv, co byste si ve svobodné společnosti nedovolil. K prosazování svých domnělých práv potřebujete státní násilí a sílu většinového davu. Hádejte jaká lůza se řídí tím samým. Od roku 1946 je tu máme pořád u moci.

Ano, pravidla, tedy zákon nás omezuje a zároveň chrání. Hlupák to nikdy nepochopí. Ten se cítí jen omezen.

Obávám se, že si protiřečíte. Nemůže být jeden a ten samý prostor současně soukromý a veřejný.

Dále se mylně domníváte, že má někdo právo na restauraci. Takové právo je pozitivní (tj. vyžaduje aby někdo nějak konal a nikoli jen aby se konání zdržel), někdo by musel mít zákonnou povinnost zřídit tu restauraci, na kterou máte právo.

Třeba váš požadavek, aby mohl člověk v rybářských botách přijít do luxusní restaurace vyžadující společenský oděv, mi připadá opravdu absurdní. Co práva lidí, co se chtějí slušně najíst?

Pokud si někdo otevře např. kuřáckou restauraci pro obuté dospělé, nikomu tím nijak neškodí - kdokoli může do té restaurace nejít a bude na tom stejně jako předtím. Nechápu tedy, proč by mu to mělo být zákonem znemožněno.

Jiná věc je, že něco přirozeně očekáváme. Pokud tedy např. uvidíme reklamu na tu restauraci, přijdeme tam a teprve na místě zjistíme, že tam nesmíme, zjevně nám byla způsobena škoda a za tu již majitel ručí. Zásadní odchylky znemožňující standardní využití - kouření, zákaz dětí - musí být jasné hned z té reklamy.

kde píši že mám právo na to aby zřídil restauraci? Co je luxusní resataurace?

Píši o tom, že nikdo nesmí podle zákona omezit někoho, kdo je třeba bos, nebo má klobouk na hlavě. Případně má sebou děti. Atd