Vizionářky z východního Slovenska

Na doporučení Vlasty Fišrové jsem shlédl dokument: „Ivetka a hora.” Příběh o dvou dívkách, kterým se v rodném kraji mé matky, pět let zjevovala sv.Panna Maria.

 Dokument mne vtáhnul a byl skvěle udělaný. Vyprávět ho nebudu, dám na něj odkaz a kdo ho neviděl, myslím, že neprohloupí, když ho shlédne. Samotný život dvou protagonistek se nevyvíjel, jak by leckdo předpokládal, oddáním se řeholnímu životu, ale obě se vdaly, měly rozhodně dost se svou zkušeností nejen radosti, ale i potíží. Ve filmu je o těch peripetiích povězeno samotnou protagonistkou Ivetou dost a dost. Není nutné abych vyprávěl jejich život, když ve filmu je hlavně o Ivetě Korčákové, dnes Hudákové řečeno docela hodně. Katarina Vislocká vystupuje méně, je jakoby v pozadí.

Našel jsem si i s Katkou rozhovor, byl hodně střízlivý, líbil se mi. Je jiná než Iveta. Občas se vyplatí napsat blog s lehce náboženskou tématikou, neb se člověk dozví, co ještě nevěděl díky komentářům. Děkuji paní Fišrové za informaci. Říkal jsem si, že asi není jednoduché být tím, komu se stane tak zásadní věc, jako je zjevení Panny Marie. Obě ženy nakonec odešly ze Slovenska, jedna žije v Anglii, druhá v Americe a tam se moc o své dětské zkušenosti nešíří. Ani se jim nedivím. Také bych nestál o to aby mi lidé díky něčemu, co jsem zažil nakládali na hřbet požadavek kompletní svatosti.

Nepochybuji, že se jim zjevila Panna Maria, nemám v úmyslu ani shazovat ty poselství, která jsou relativně jednoduchá. Nakonec, proč by Bůh, či matka Boží měli mít sáhodlouhé složité proslovy? Už samotná přikázání jsou jednoduchá. Bůh mluví k člověku jasně a stručně. „Miluj bližního svého, jako sebe sama. To je nejvyšší přikázání a stojí na něm celý Zákon i všichni proroci.” Jen lidé si dělají víc věci složitě, než je třeba. Ale nese prachy, ona složitost.

„Modli se a pracuj!” Říká sv.Benedikt. Když pracuješ, máš svůj chleba a modlitba potěší duši. Panna Maria na těch holkách také víc nechtěla. Tedy spíše skrz ty holky vzkazovala lidem. ”Modlete se! Pečujte o svou čistotu. ” Iveta mi zaimponovala svou odvahou, opustit řeholní společenství, do kterého v šestnácti letech na nátlak lidí z okolí odešla, aby když zjistila, že nemá povolání pro řeholní život, se snažila přesto žít podle toho nabádání Panny Marie. Není vůbec jednoduché s takovou minulostí opustit ten svět modlitby a služby, což by především řeholní společenství mělo naplnit a žít podle svých představ, nikoliv podle představ pana faráře.

Nechtěla plnit představy druhých lidí. Chtěla, a jistě i dnes chce být dobrou křesťankou, ale ne žít život světice, podle představ  jiných. V tom mne ten film oslovil nejvíc. Pamatuji se, jak mne tlačili někteří lidé z církve, ale i terapie, do něčeho, co jsem vůbec nechtěl. Také jsem se nedal, nesplnil jsem tu „povinnost“ kterou jsem podle některých měl a šel dělat, co dělám dodnes.

Najednou jsem věděl, že pokud mne někam Bůh povolává, tak přesně míří ono povolání do toho blázince, jako terapeut. Žádný klub „Z” žádné řeholní společenství, ale jen a jen ten blázinec. Udělal jsem, co jsem cítil, že mám udělat a nemusel jsem od té doby přemýšlet, jestli jsem se rozhodl správně. Jsem tam, kam patřím. Nebylo a není ona práce vždy jednoduchá, peněz moc nebylo, ocenění ještě méně, ale i v těch nejtěžších dobách jsem vždy udělal, co jsem měl  a Bůh zařídil, že jsem mohl zůstat, tam kde jsem.

A dostal jsem i možnost co dělám docela dost zpopularizovat. Aniž bych o to jakkoliv usiloval. Najednou jsem měl možnost ukázat nejen tu obvyklou tvář závislosti, ale i tu skrytou, co se týče spoluzávislosti. Občas, když někomu pouštím nějaký díl z toho seriálu, „Ze závislosti do nezávislosti.,” dívá se z některých dílů na mne sv.Antonín Padovský, neboť jsme některé díly točili ve věži bohnického kostela. A má tam sochu. Sv.Antonín Padovský je můj oblíbený světec. Docela věřím, že v tom měl také prsty on. Zařídil to natáčení a pomohl nám najít ten správný výraz celého toho seriálu.

V době toho natáčení jsem právě putoval pěšky z Prahy do Padovy, ke svatému Antonínovi. Tak si myslím, že tu pouť vzal v potaz a pomohl nejen Markétě, za kterou jsem šel orodovat, aby ji pomohl, měla leukemii. Uzdravila se. Jestli jen díky chemoterapii, ale tam už to vypadalo hodně zle, nebo i samotné pomoci sv.Antonína. Ale i nám, co jsme točili ten seriál, myslím hodně pomohl.

Tak, nakonec sem dám ty odkazy. Na film i na rozhovor s Katarinou Vislockou. Kdo neviděl, má možnost kouknout. Jinak, jedná se v tom dokumentu o církev řeckokatolickou. Aby neznalí byli v obraze. Což jsou také katolíci, ale s jiným rituálem, než západní církev. . Jo jo.

Na tom filmu je nejlepší, že ho natočil ateista. :-)

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10215920663-ivetka-a-hora/30829434001

A tady je rozhovor s Katarinou Vislockou