V nedokonalém světě žiji. A rád

Vyrazil jsem včera časně zrána, skoro za svítání, v devět k zubaři. Návštěva u zubaře byla bez jediné chyby. Sundávání starého můstku, vrtání, plnění, broušení, otisk. To vše skoro ve dvou hodinách. A když k tomu přičtu cenu práce, materiálu, nemohu říci, že bych si za své peníze ve svém volném čase, skutečně neužil. Krásně šišlám, pacienti se uculují, jednoduše, dědeček šišláček. Ale nešť, do dnes rána vydrží, ráno v půl osmé tam byl, dostal jiné, hezčí než ty moje. Škoda, že lidstvu jako celku nedorůstají zuby aspoň jako králíkům.

Užil jsem si se zuby svoje, mé přání mít dorůstající zuby, sice zůstane neoslyšeno, ale myslím, že bych v tom širém světě s tímhle přání nezůstal opuštěný. Za mlada jsme se trumfovali dramatickými historkami od zubaře. Už je raději ani nevyprávím, abych zbytečně neprovokoval ducha zubů.

Tak snad třeba na Věčnosti už mít potíže se zuby nebudu. Se zuby a ženskými. Ráj si představuji, že zuby nebolí, děvčata jsou krásné a povolné, bez zbytečných řečí a nároků. Všude se dá dojít pěšky, nikdy neprší, slunce svítí stále a je teplo, v teple se mi dobře chodí, a do kopce je to jen občas a ještě mírného.

Na Solaris, nebo jiné podobné distro nemusím nic shánět po netu, instaluje se samo a všechno hned napoprvé funguje. No, ale zase na druhou stranu nedokonalost má také své kouzlo. Zapomněl jsem doma iPhone, takže celý den, včera než jsem dorazil domu jsem byl bez spojení. A bez spojení není organizování. Nadbytečného. Stejně si myslím, že ty časy, kdy lidé neměli mobil, co mobil, ale telefon vůbec, byly občas zlaté časy. Dopis putoval několik dní týdnů i měsíců.

Když nefoukal vítr, pošta na moři nejela, když bylo poštovní spřežení hladové, unavené, muselo se nažrat, nebo přepřáhnout.Pošta nejela, když se zpil poštmistr, pošta nefungovala. A taky to šlo. Dostat dopis znamenalo většinou jen potíže. Vrátím se k tomu organizování bez mobilu. Za dávných časů, kdy jsme neměl mobil, jsem oznámil, že něco bude tak a tak, všichni si mé oznámení zapamatovali, kdo ne, měl smůlu a nikdo mě nerušil stupidními dotazy, jestli ta dohoda platí a jestli se setkání bude konat.

V dobách bez mobilů, mládenci čekali na slečny, celí říční, slečny měly dost času, nikdo je nepružil dotazy přes mobil: „Kde si herečko? Už sem tu hodinu.” Ale také žily herečky v napětí, jestli tam bude, nebo ne, protože i ony měly zájem, ovšem chovaly se a dodnes mnohé chovají, jakoby nám mužům dělaly milost. Tím,že na rande dorazí o hodinu později. Dokonce jsou i takové, co prý stojí za rohem a zvesela se baví. Prý?

Tedy hodinu jsem na žádnou nečekal. V mládí tak deset minut a pak už vůbec. Buď slečna přišla včas, nebo jsem tam nebyl. Takové ty testy výdrže, jestli jsem ochotný čekat, na znamení, zda mám zájem, mě přešly v osmnácti. Jak nějaká začala testovat, skončil jsem.

Mnohé ženy používají takové metody, udělají „test odolnosti,” začnou hovořit o moudrém či nemoudrém smýšlení, chování mužů, zřejmě za moudré od myšlení a chování považují, že jim splní všechny přání a zařídí, že se ona cítí dobře. Pak prožívají čas kdy prý se ženy cítí ženami ve společnosti moudře smýšlejících mužů, aniž by potřebovaly emancipaci.

Líbí se mi, jak rády hovoří za všechny ženy. Hovoří a nedokáží ani popsat, co mají na mysli tím „moudrým smýšlením.” To je taková častá metoda, nejen žen, ale některých lidí obecně, že vysloví slova o moudrosti, poctivosti, slušnosti.

Postaví se tím do role těch, kteří určují mravní a inteligenční kategorie, aniž by přesně řekli, co chtějí a čekají na nějakou agresivní odpověď aby mohli říci: „No vidíte, jsme vám říkal/a, že je to hulvát a agresor, vedle takového chlapa se nemůže ženská ani dobře cítit.”

Tedy některé ocitují sem tam nějakou autoritu, na znamení svého vzdělání a inteligence a vůbec netuší, že jedinou autoritou je mi Vševědoucí a Všemohoucí Bůh. :-) Nikoliv libovolný člověk. některé názory druhých lidí se mi mohou líbit, ale nejsou pro mne závazné natolik abych je jimi bez výhrad řídil.

Mám takový „problém,” že pokud na takovou ženu narazím, většinou se ji velmi rychle vyhnu. Nemám potřebu ji přesvědčovat, že jsem ten pravý aona se mýlí, nemám potřebu zkoumat, jak ona se vedle mne cítí. Čím je taková žena ode mne dál, tím se cítím lépe. Lidé, kteří mě činí, nebo se pokoušejí činit odpovědnými za své štěstí, dlouho v kategorii mých přátel, nebo partnerek nesetrvají. Zastávám asertivní postoj, že za své štěstí a své pocity je si každý odpovědný sám.

.Že je na každém, jak umí kooperovat s druhými lidmi, nabízet a přijímat. Nejsem tedy odpovědný ani za pocity,ani za jejich štěstí, pokud se k nim chovám , tak abych nepřekračoval dohodnutá pravidla chování mezi lidmi. Manipulace s pocity je velmi častá tvrdá hra na vítězství, kdy toho druhého lze snadno obvinit z toho, že nedělá dost aby se po jeho boku cítil kdokoliv další dobře.

Ptal se mne dnes na asertivitě jeden pacient, zda při takovém postoji, mám dost lidí kolem sebe, kteří jsou ochotni setrvat v mé společnosti. Odpověděl jsem ano, že nabídka překračuje poptávku. Bylo to v souvislosti zrovna z nácvikem odmítání.

Mnozí lidé těžko unesou představu, že je druzí lidé nemají rádi, když jim odmítnou splnit nějaký jejich požadavek. To už tak bývá, že lidé, kterým nesplním nějaké jejich přání, požadavek, nejsou z toho nadšeni, dávají mi najevo, že jich nejsem hoden, nemají mě rádi.

Ale naučil jsme se svou nedokonalostí žít, nijak mi nečiní potíže, pokud těm druhým ano, nic jim nebrání v tom, aby byli dokonalí natolik, a zvládli mou nedokonalost unést. Koneckonců s tou svou nedokonalostí, nemoudrostí podle představ druhých docela spokojeně žiji. Spím, chutná mi jíst, opuštěností netrpím, spíš jsem rád za chvíle, kdy mohu být sám. Mám několik přátel, které mohu kdykoliv požádat, je-li v jejich silách, pomohou, není-li v jejich silách, smířím se z jejich slabostí.

Úzkostní lidé potřebují dokonalý svět, já potřebuji schopnost se v tom nedokonalém světě orientovat, zvládat jeho rizika a nástrahy. Stejně tak, nepotřebuji dokonalé ženy, ale je spousta nedokonalých žen v jejichž přítomnosti se cítím dobře a těm v jejich přítomnosti se dobře necítím, těm se v soukromí vyhnu.

Takhle snadno si žiji. Nemusím být dokonalý, ale mít schopnost umět se naučit, co zrovna potřebuji abych obstál a cítil se dobře. O mých pocitech druzí lidé nerozhodují. Ani politici ne. :-)