Ubrečeným se má nařezat, aby měli proč brečet!
Část komentáře, který je pod jedním blogem, mě navnadil svou pravdivostí. Ano, čtu knihy a hledám v nich, co nemám, co neznám. Číst knihy, které mi poskytnou jen co vím, považuji za zhůvěřilost.
Znám lidi, kteří sice mají takzvaně všechno. Tihle, co mají všechno, dávají najevo všem těm, co přiznávají, že se potřebují vzdělávat, dozvídat se věci, které neznají, jako já jsem například nevěděl o nejlepších běžcích světa Tarahumarech, nebo jak žijí lidé ve východním Středomoří, (jak popisuje jen tak mimochodem velmi poutavě Taleb,) že jsou hlupáci.
Dát najevo nevědomost, je pro mnohé, z těch, co dávají najevo svou vševědoucnost, mimochodem většinou mírně životem deprimované jedince, něco neúnosného. Zjistí-li nějakým omylem, že udělali chybu, je to pro ně katastrofa.
Nejistého člověka nejsnáze lze poznat podle toho, že nikdy nedá najevo, že neví, že se zmýlil, neřekne, „má chyba.” O nic neprojevuje zájem, protože on přece už všechno ví. On jen chce aby ti druzí přiznávali své chyby, on potřebuje aby se ti druzí změnili.
Nečiní-li tak, způsobuje mu jejich způsob existence, soustavně a neodkladně potíže a problémy. Problémy na jejichž řešení musí využít všechny své kapacity. Lidé tohoto druhu, nejsou vůbec málo inteligentní, oni jen nejsou dost moudří na to, aby se zabývali sebou a ne těmi druhými.
Dokud jsem nebyl natolik moudrý, abych se zabýval sám sebou, svými potížemi, měl jsem potřebu se zabývat druhými, jejich změnou, jejich „hloupostí” a omyly. Už jsem to psal několikrát, ale myslím, že neuškodí, když zase zopakuji.
Za ty roky, co dělám terapeuta, mě vždy nejvíc fascinovalo, jak lidé, na které by si nikdo nevsadil a ni pětník, díky své touze si zlepšit život, se ti lidé začali zabývat dostatečně dlouho a dostatečně usilovně sami sebou, aby se nakonec stali průvodci životem těm, co bloudí. Nejen jako terapeuti, ale jako podnikatelé, učitelé, řemeslníci, spisovatelé.
Odděluje je jejich moudré chování, od všech těch ukňouraných, co si stěžují na sestry, které na něco zapomněly, manželky, co jim daly najevo, že už dál takhle ne, nebo propuštěných z práce za nespolehlivost, právě to poznání, že pokud jsou tam, kde jsou, tak jen díky tomu, jak žili, jak se chovali a došlo jim, že budou-li se zabývat chybami druhých jinak než, že je nebudou napodobovat v jejich racionalizacích, výmluvách na okolnosti a neúspěšném chování, pak se jim povede podstatně lépe, než se jim dosud vedlo.
Takže knihy čtu, hledám v nich, co nemám, co nevím, abych se dozvěděl a pokud možno použil ve svůj prospěch. Jestliže si myslím, že pro ty, co čtou tenhle blog by mohly být ty knihy prospěšné, dám vědět. Stejně tak, když zjišťuji, že cvičit jistým způsobem, chovat se jistým způsobem, se vyplácí, rovněž dám vědět. Každý z těch čtoucích má možnost, vzít, nebo nechat být. Nebo se vymezovat podobným způsobem, jako onen komentující.
Viděl jsem kdysi situaci, kdy mladý muž, který evidentně podle způsobu řeči se cítil ohrožený převahou krásné slečny, nafackoval ji. Měl za to, že ona se nad něj povyšuje. Nechápal, že ona se nad něj nepovyšuje, ona ho jen převyšuje.
Trochu extrémní příklad, ale velmi často k vidění. Téměř pod každým blogem, na každé libovolné diskotéce, či party, jak je zvykem dnes říkat. Lidé, kteří se podělí o svůj názor, sdělí svou zkušenost, jejich kotníky jsou okopávány těmi, či fackováni těmi, kteří jim v podstatně nesahají projevem a nápady ani k těm kotníkům.
Lidé se k těm, co je v jistou chvíli převyšují, mohou chovat několika způsoby. Jeden z nich je, že se zeptají na cestu, jak se do podobného stavu dostat, nebo se je pokusit shazovat. Useknout jim hlavu a ponížit je na svou úroveň, aby se v tom světě necítili tak osamělí, odmítnutí a nemilovaní.
Většinou se v blogu nezabývám lidmi, jako je president, nebo politici. Ale, pokud se president hodlal dostat do situace, že mu tisíce lidí dává červenou kartu a vyzývá ho, aby odstoupil pro své chování,tak mu jeho záměr vyšel. Jestli se diví, on i jeho příznivci reakci běžných lidí, pak má zřejmě problém on, nikoliv ti lidé. Nehodlám hodnotit, jestli řekl, něco správně nebo nesprávně, ale řekl to tak, že je prvním presidentem, co si takhle hloupě naběhl.
Naběhne-li si takhle člověk, který není v tak reprezentativní funkci, vyvolá většinou pobavený úsměv.Chce-li být president v roli toho, co vyvolává pouze pobavený úsměv, nechť tak pokračuje. Jistě se mu jeho přání splní.
Stejně tak vyvolávají pobavený úsměv, po chvíli rozčilování ti, kteří stále opakují, že jim druzí lidé nerozumí a proto mají ti, co nerozumí problém. Bohužel mají problém jen oni sami. Protože pokud potřebuji aby mi druzí rozuměli, pak musím formulovat tak, abych jim byl schopen sdělit, co potřebuji. Jinak totiž nedostanu nic. Ale zhola nic a budu jen tím, co pořád pláče.
Jak říkávala moje babička. „Tomu, kdo furt brečí, by měli přidat, aby měl proč brečet.” A že takový nakonec dostane na budku, je jisté, jako, že v tuhle chvíli na Barrandově prší. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
| Další články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 vás může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Potkani v Praze nemají klid. Deratizátory doplňují nečekaní spojenci
Potkani v pražských stokách letos neměli zrovna klidný rok. Pražské vodovody a kanalizace (PVK)...
Praha zažije první Pyžamovou jízdu metrem. Cestující vyrazí v nočním úboru až do Motola
Vyrazit ráno do pražského metra v pyžamu? Za normálních okolností by člověk nejspíš sklidil pár...
Konec chlouby za miliardy: Zamíří nejdražší lokomotivy Českých drah do šrotu?
Měly představovat vrchol českého železničního strojírenství a stát se moderní oporou dálkové...
Zvonice, odkud estébáci sledovali ambasády, skrývá nečekané příběhy
Pozorovací stanoviště Státní bezpečnosti z doby totality se v Praze staly po 17. listopadu 1989...
Stezka promítá vesmír do krajiny. Rozšířila se z Opavy až na Karvinsko
Za jediný den už ji nikdo absolvovat nezvládne. Původní opavský Model Sluneční soustavy se rozrostl...
Máma byla ráda, že jsem komunistům vypálil rybník. Barteček vzpomínal na útěk
Jiří Barteček v září 1975 utekl za dramatických okolností z totalitního Československa na Západ....
Vyškovští policisté hledali třiasedmdesátiletého muže, našli ho, je v pořádku
Vyškovští policisté pátrali od dnešního odpoledne po třiasedmdesátiletém muži. Odešel z domova bez...
Na Písecku dnes zemřel cyklista, havaroval při jízdě z obce Chyšky na Střítež
Na Písecku dnes odpoledne zemřel čtyřiašedesátiletý cyklista. Havaroval při jízdě z obce Chyšky na...

Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 720x



















