Tělo tužit, ducha tříbit

Mít či být, ptá se Erich Fromm, v titulu své slavné knihy. Možná si člověk nemusí tu otázku klást až takhle vyhraněně, protože stejně ho dohoní jednou jeho rozhodnutí.

Začal jsem filozoficky, neboť jsem se pokusil na iMacu, psát blog za pomoci diktování. Vypadá to nadějně, na iPhone se to tváří hezky, ale ten iMac, zas tolik nefunguje. Budu muset prozkoumat a věnovat tomu čas, jak přidávat slova do nainstalovaného, českého slovníku. Neboť nic není dokonalé a jak se zdá, ten slovník nemá moc bohatou zásobu.

Vrátím-li se k výše uvedené otázce: „Mít, či být.” Zdá se, že mít funkci diktování na iMacu, není zas až takový med, co bych si s ním chtěl mazat chleba k snídani, den, co den. Jak je vidět, mnohé, zaručená zrychlení, nejsou zas až tak zrychlující, jak by se mohlo zdát.

Třeba přijde čas, kdy bude počítač naučený na můj hlas, bude dělat automaticky čárky, na začátku věty velká písmena. Zatím tohle moc neumí a v Libreoffice to píše velká písmena, když si myslí, že je konec věty. Budou to muset hoši v Apple ještě moc a moc vychytat. Ale na iPhone na zprávy je to docela mazané. Takže uvidíme.

Našel jsem jednu zmínku o mesiášských Židech. Hledal jsem a našel na ně kontakt. Napsal a odpověděli. Tak nějak vyhýbavě. Mě by skutečně zajímalo, jak jsou schopni sloučit svou židovskou víru a vírou v Ježíše Krista jako Spasitele, tedy Mesiáše.

Židovství kolem mne nějak obchází už několik let a vlastně dumám proč? Čím víc o judaismu vím, tím víc tuším, že jenom si číst je málo, že by bylo dobré mezi ty lidi zajít a jen tak si poslechnout, co vlastně obsahuje pro ně ta víra.

Většina lidí je má spojené s penězi, nebo holokaustem. Jak si tak o nich čtu, tak začínám tušit, že je to ještě trochu jinak. Jejich způsob myšlení, zkoumání, hledání významů v Tóře jako takové, víra, kterou uchovali, společenství, které odolalo času a jsou vlastně jediným skutečně zachovalým starověkým národem. Podle Písma dokonce národem vyvoleným.

Jsem přesvědčený, že jejich způsob myšlení jim přinesl tolik úspěchů na poli vědy a peněz. Prostě ti lidé obrátí, prozkoumají každé slovo, vedou o všem debatu, tedy alespoň v rabínském pojetí židovství tomu tak bylo, že jsou schopni, podobně jako je tomu ve skupinové terapii, kdy naprostí laici v oboru, dokáží najít řešení, které se týká odborné záležitosti. Protože někdy se stačí podívat na problém jinak a najednou je vidět řešení, které unikalo.

Už dávno jsem zjistil, že dát jen na experty, je celkem ošidné. Expert vidí věc z té stránky, jak se ji naučil. Platí pro něj poučky a nedovede si představit, že by se to dalo dělat jinak. A ono se dost často ukáže, že věci se dají dělat efektivněji, bez zbytečných omezení. Přírodní, zákony pochopitelně platí, ale občas se dají použít jinak, než si experti představují.

Ano je bezpečné se držet zavedených postupů, ale občas mi to nedá, abych nevyzkoušel nějaký experiment. Někdy to vyjde, někdy ne. Tvrdí se, že většina použitelných vynálezů, se zrodila nikoliv z přísně analytické úvahy, ale z experimentů, o kterých nikdo zas tolik nevěděl jak dopadnou.

Pravda jsou experimenty, které nedopadly a přesto naivní jedinci stále doufají, že najdou kámen mudrců a pak za jeho pomoci to vyjde. Třeba bolševici, nebo v poslední době feministky a sluníčkáři. Ti jsou nepoučitelní a stále doufají, že co fungovalo tisíce let, najednou bude fungovat jinak, hned dnes, včera bylo pozdě a ono to nefunguje. Třeba všechny ty moderní způsoby výchovy dětí.

Ještě se vrátím k těm Židům. Oni sice dumali, diskutovali, ale většinou to byli pracující lidé, co chléb svůj vezdejší v potu tváře dobývali a po práci studovali. Tělo i ducha zaměstnali. A diskutovali. Mozek a myšlení tříbili. Z toho důvodu bylo mezi nimi minimum hlupáků. Jo jo.

•