Takový pocit štěstí

Vždy, když si koupím maso, nakrájím ho a dávám do remosky, gratuluji si k tomu, že jsem si ji před časem koupil. Užívám si ten čas, kdy se maso peče, voní po celém bytě.

 Každé maso má svou vůni, která ve mne vzbuzuje
nejrůznější představy. Třeba jak cestuji po prérii, sedím u ohně a peču si
bizoní hřbet. Tím si užívám těch radostí života, které člověk má.
Zjišťuji, že nejvíc jich má ve své fantazii. Má-li bohatou fantasii, má i
bohatý citový život.

Včera to bylo 31 let, co jsem se rozhodl změnit svůj způsob chování,
změnit způsob života a vlastně jsem netušil, že tím změním i směřování svého
života. Jakmile jsem přestal používat alkohol a drogy, zjistil jsem, že jsem
se sice nestal permanentně šťastným, ale začal jsem víc a víc vnímat svět
kolem sebe, i svůj vnitřní svět víc bohatší, barevnější, rozmanitější. K
tomu mi sloužila a slouží fantazie, představivost, pocit z toho plynoucí.
Víc mne dnes zajímá ten barevný svět, odehrávající se ve zcela jiných
barvách, než byl ten drogový. (Alkohol považuji také za drogu. Velmi tvrdou
drogu.)

Maso, milování, nebo sportování, cvičení, se právě díky té střízlivosti,
a díky ní prohloubení fantazii, staly jakoby chutnějšími. Jedna teorie říká,
že díky abstinenci lépe fungují chuťové buňky. Z toho důvodu, protože jsem
si ji ověřil na svém vlastním těle, tu teorii považuji za platnou. Rád
říkám, že abstinence je vždy výhodná, i když ne vždy příjemná. Ale i ono
nepříjemné mívá mnoho rozdílů a je zajímavé sledovat ty stavy, které jako
člověk střízlivý prožívám. Jsem totiž schopný rozlišit nuance, co ty emoční
stavy nabízejí.

Sledovat jak se postupně ono nepříjemné mění k lepšímu. A opačně. Umím
asi díky tomu vážit těch stavů, kdy je dobře, je klid, a je čas na meditaci.
Vlastě nejvíc jsem si tohle uvědomil při tvořivých činnostech, jako je psaní
divadelních her a jejich následné režírování. Díky té střízlivosti, emocím,
mi naskakují obrazy a já přesně vidím, co vidět potřebuji. Scénu postavení
herců, dikci, tempo.

Dnes peču hovězí. Nakrájel jsem maso na plátky a peču ho jako
rostbíf.Zapomněl jsem včera koupit hořčici, tak jsem ji musel jít ráno
koupit. Hovězí bez hořčice z mého hlediska není ono. K tomu ředkvičky a
hroznové víno. A abych nebyl tak „úžasně zdravě žijící,”
přikoupil jsem si k tomu jednu tyčinku banánu v čokoládě. Vychutnal jsem si
ji cestou domů.

Když už jsem u těch pocitů. Ve čtvrtek za mnou dorazila dáma, která si se
mnou nějaký čas dopisovala na téma: „Konzultace.” Nakonec jse se
domluvili. Přišla, místo pozdě, dřív. První její úkon byl odskočit si na
záchod, druhý, rozhlédla se po pracovně a pravila: „Máte to tu nějaké
domácké.” Přitakal jsem. Chvíli se rozmýšlela, kam se posadit, zřejmě
ji zaskočila nabídka, že může kam chce, kde se bude cítit dobře. A
následoval tento rozhovor. 
Já: co vás ke mě přivádí?
Ona: Hledám dobrého terapeuta.
 

Já: Jak ve vaší představě vypadá dobrý terapeut. 
Ona: To přeci musíte vědět!
Já: Neznám vaši představu o dobrém terapeutovi. 
Ona: Musí mě někam posunout. 
 

Já: Kam se chcete posunout?
Ona: Vy přeci musíte vědět, kam se mám posunout, abych byla
šťastná.
Já: Tak, neznám vaši představu štěstí. 
Ona: Přeci nebudu chodit a svěřovat se někomu, komu nevěřím, že je dobrý.
Já: Chápu, tedy, řekněte mi něco, co sama uznáte za vhodné.Co je pro vás
bezpečné. 
Ona: Už jsem toho prošla dost, abych se svěřovala na potkání. 
 

Já: Jistě,asi máte své zkušenosti s terapií.
Ona: Nebudu se vám svěřovat, protože vám nevěřím, že jste dobrý terapeut.
 

Tady jsem se zamyslel. Dáma má spoustu zkušeností, zřejmě je nedůvěřivá,
od různých terapeutu asi odešla, jak naznačuje, z hlediska mých zkušeností
bude nejlépe tento z její strany silně manipulativní rozhovor ukončit.

Já: Dobře, nechcete mluvit, nevěříte mi, tedy bude nejlepší, když
sezení ukončíme a vy půjdete domu, nebo kam chcete jít. 
 

Ona: Ale chápete, že když vám nevěřím, nebudu se vám svěřovat. 
Já: Jistě, proto bude lepší tohle celé ukončit. 
 

Ona: Ale já vám zaplatím. 
 

Já: Nemusíte, nic od vás nechci. 
 

Zvedla se, udělala asi dva kroky, zastavila, chvíli se na mě nevěřícně
dívala, jestli to myslím vážně. Myslel jsem svou nabídku o ukončení vážně. Jinak bych ji
nic nenabízel. 
 

Ona: Víte, já jsem myslela, že jste dobrý terapeut. 
 

Já: Zřejmě si už to nemyslíte. 
 

Chvíle jejího váhání. Čekám, co bude dál. Stojí, mlčí, otočí se.
 

Ona: Na shledanou. 
 

Já: Na shledanou, ať se vám povede najít někoho, komu budete věřit.
Pak zavřela dveře.

Začal jsem masem a zdánlivě nelogicky skončil ukázkou klientské
manipulace. Jenže myslím, že tím jsem dal jasně najevo, jak je důležité
rozumět sobě samému. Ona dáma chtěla něco, co by odpovídalo její představě,
cítila se nešťastná, protože hledá iluzi. Iluzi, která ji zahlcuje a vlastně
znemožňuje ji vnímat a rozlišovat. Vidí všude nebezpečí, nemá důvěru v nic a
nikoho, chodí od jednoho k druhému. Chovala se přesně podle svých iluzí.

To byl přesně ten důvod, proč jsem
nechtěl být jedním z řady, těch, co ji nejsou z jejího hlediska schopni pomoci. Odmítl jsem její manipulaci, abych se snažil plnit její představu o dobém terapeutovi.Zjistil jsem, že nejsem schopný ty představy naplnit a smířil jsem se i s jejím odmítnutím sebe. Možná je to její způsob jak získávat pozornost, ale musela zjistit, že tento způsob získávání pozornosti nefunguje.

Lidé jaké já, jsou ochotni ji vyslechnout, jsou ochotni ji prospět, ale pokud není ona pomoc podle
jejich představ, Tak její pocity strachu a úzkosti ji nedovolí věřit alespoň v základních věcech. Začarovaný kruh. Bude muset jednoho dne, pod tlakem událostí z toho bludného kruhu vystoupit.

I já jsem žil v začarovaném kruhu, který mě nedovolil uvidět a uslyšet jiné věci, než ty, co jsem znal, kterým jsem věřil a nevěřil jsem, že mám možnost žít jinak, chovat se jinak. Až tlak okolností mě přinutil se podívat na svět a lidi kolem sebe jinak. A byl jsem zaskočený tím, co vidím. Naštěstí, už vidím a vnímám víc. Díky těm letům v abstinenci.

Jestliže nerozumíme svým pocitům,
nerozumíme sami sobě, nerozumíme ani situacím, které tyto pocity navozují. Když jsem například v terapii porozuměl tomu, že pečení masa je pro mne vlastně
uklidňující záležitost, protože maso se doma peklo vždy, když byl klid a peníze na něj, otec
byl střízlivý a my děti se těšili z té chvíle pohody.

Dodnes je pro mne pečení masa dobrý čas. Maso dnes bylo dobré. Ředkvičky křupaly, hroznové víno bylo sladké, tak akorát plný žaludek, co navozuje pocit klidu a pohody. Jo jo.