Ano, tak jest

Pohodový blog o životě jak je. Bez příkras, bez nadávek spoluobčanům, ...

Spoluobčané nemohou za mé případné životní chyby A s těmi musím žít jen já sám.

Sám jste originál a že se dcéra potatila, to jste musel ztěžka překousávat? Ale že jen v soukromí, to vás ctí. Koneckonců, podstatné je, že neskončili na hromádce s věčným hledáním pojmenování "to je můj druh, ééé, přítel, proč se brát"?

Ani ne, já byl zavržený otec, díky její matce, takže jsme se potkali, když ji bylo dvacet. A chováme se k sobě hezky těch osm let, co se známe.

Mám trochu jiný pohled na věc. Jakožto otec dvou dcer jsem šťastný, když mne i po delším čase osloví a požádají o pomoc. Obě dcery jsou skvělé, mají výborné chlapy (tedy opravdové chlapy, nejen mužské). A přesto občas přijdou za svým tátou a potřebují pohladit a přitulit se. Nic víc mi nemohou dát.

Pokud mne o něco požádají, mé dcery, dostanou, je-li to v mých silách, pokud přijdou jen tak, mám radost jako vy. Ale základ je, že jsou dospělé.

Jste zajímavý otec - Základní roli, poskytnutí ráměte dceři jste sehrál, co ten další úkol? Nezapomenu na svého dobrotivého tchána, který se ráno nesměle dobýval do ložnice - novomanželů! Nepřišel zkoumat stav svého dědkovství, byl praktický. Přišel s nálevem Znojemských okurek! Následně podpořil mladé manželství - poskytnutím PPP! Piva První Pomoci! Inu, Babeta šla do světa - přeji vše nej - Snad následnou realitou nebude přílišně bita! Jako otec dcer sděluji - I zajímavý pocit - Ukradli nám dítě! Hurá ...

Tak, odešel jsem zavčasu, nepiji, takže pokud se opili, mohli se léčit, také nemuseli.