Stát jako solnej sloup

Mám takový grafomanský den. V noci jsem napsal blog, pak si šel lehnout, probudil jsem se v pět ráno, byl jsem vyspalý, neboť jsem šel včera večer spát se slepicemi. Jak se říkávalo. 

 Ráno v pět mne napadlo, že bych mohl zkusit napsat kousek slíbené hry, kterou slibuji hercům z našeho souboru vystupujícím pod názvem: „Nejlepší a nejskromnější.” Což je název, jež plně odpovídá kvalitě souboru. Sice jsou dámské hlasy na iDnes, že by se mi do rukou nesvěřily, leč třeba se přijdou podívat a zjistí, že dámy, které se mi svěřily do rukou, se nijak nezhroutily, nejsou na antidepresivech a dokonce se staly amatérskými herečkami. Dobrými amatérskými herečkami. 

Takže jsem usedl, napsal šestistránkový skeč, abych nevyšel ze cviku. Hra je hotová.  Zítra přijdou herci a pokud jim Ondřej hru rozešle, bude čtená zkouška. Ondřej je jeden z herců, co se mi svěřil do péče i jinak, prosperuje a také z něj jsem udělal herce. Jako z dalších jiných. Většinou jsou to lidé z mých terapeutických skupin, ne všichni, ale tenhle způsob vracení se do společnosti se jim líbí. 

Tak si tak čtu zde na iDnes všechny ty blogy, co radí, doporučují, hodnotí, komentují současnou vládu, presidenta a říkám si, že nejlepší bude, když se jako občan zdržím nevyžádaných rad vládě, presidentovi a svým spoluobčanům a budu jen sledovat, co se děje, udělám si vlastní obrázek, případně někdy, až budu mít chuť se k dění vyjádřit, se vyjádřím. Teď v tuhle chvíli mám jiné zájmy a starosti, než se zabývat tím, čí oním politikem. 

Mě opravdu zajímá především, jestli jezdí tramvaj, metro, je dost vody ve vodovodu a v krámě, co koupit. Volím takovou stranu, která mě nechá fungovat, minimálně má ve svém programu, že mne stát bude velmi omezeně obtěžovat, což ty kluci a holky,  co jsou zrovna u koryta, nějak jaksi nezaručují. Inu, lid si zvolil, tedy částečně lid má, co chtěl a počkáme, kam ty sliby, co ti kluci a holky rozdali, povedou. 

Nejsem naiva, který téhle a nebo jiné vládě připisuje zásluhy o prosperitu. Žádná vláda nikdy žádnou prosperitu nezařídila. Maximálně nechala volný průběh tomu, aby se ti, co jsou schopní a ochotní riskovat, měli dobře a tím, že riskují dají vydělat i těm, co si netroufnou riskovat. 

A vláda, která je teď u koryta, které se sypou daně, co se pak vyhazují na blbiny a přitom nemáme ani pořádnou armádu, která je potřebná, stejně jako nemáme pořádné dálnice, co jsou potřebné a další nutné věci se bije v prsa, že něco zařídila. Já si počkám, co tedy zařídí ještě dál. Protože pokud se něco zlepšilo, vláda za zlepšení rozhodně nemůže. Takové tvrzení je fakt jen pro prosťáčky levicového zaměření. 

Levicoví prosťáčci, co nikdy, nikde žádnou prosperitu nezařídili. Jen utratili peníze občanů, a když jim došly, jako jim došly před devětadvaceti lety, kdy po čtyřiceti letech budování zářných zítřků, zjistili, že nemají ani pořádný konkurence schopný průmysl, města jim padají na hlavy a krámy jsou prázdné. „Skvělý,” to výsledek levicového úsilí. A jak se zdá, čekají nás podobné časy, díky těm neomarxistům, co už zase se chtějí starat o všechny za každou cenu, všem dát práva a povinnosti jaksi nikde. Tedy jen poslušnost a správné názory budou vyžadovat. 

Ale už jsem si zvykl, že tihle blouznivci, věčnou spravedlnost očekávající, vždy a všude za jakýchkoliv času se objevují, na čas získají slovo, aby pak většina jejich iluzí zůstala pod troskami toho, co jim díky jejich blouznění spadlo na hlavu. A nakonec to odnesli ti nejpotřebnější, na které zbyla jen ta bída. Ač se jimi a jejich štěstím zaklínali-

Levicovým prosťáčkům, můžete říkat nahoru dolu, že štěstí se neděje, štěstí se musí udělat. Oni budou blouznit, slibovat a to je vždy asi tak všechno, co svedou. A nastolit totalitu. Libovolnou, pod jakýmkoliv praporem. Tdy, pokud si tu totalitu založenou na slibech necháme líbit. Jo jo.

...teď už to víš, co je to sama být, mít na ulici byt, nemoc se ani hnout,  stát jako solnej sloup...