Sním a cítím

Zdávají se mi sny, Jako každému. Smysluplné, stejně jako nesmyslné. Srozumitelné, stejně jako nesrozumitelné.

Většinou vždy po jakémkoliv snu, mívám pocit, že se má mysl vyčistila. Což má pro mne velký význam. Mysl se vyčistí bez ohledu na to, co podle mnohých vykladačů, sen znamená. Občas mi sen něco napoví, pokud se jim zabývám, občas zůstane nesrozumitelný. Nemívám potřebu ze snů vyvozovat budoucnost. Možná jsou věštecké sny, ale zas tolik se sny nezabývám. Takže nevím.

Většina terapeutů se sny pracuje. Psychoanalytici na sny, jako na zdroj informací, nedají dopustit. Pokud se zabývám po probuzení, svými pocity, dostanu se mnohdy k nečekaným poznatkům a závěrům. Ale dělám už to málokdy. Skutečně mi stačí ten pocit uvolnění, který mívám.

Nepochybně by mi nějaký/á vykladač/ka snů, případně interpretátor lidských duší vysvětlil, co znamená má laxnost při práci s vlastními sny. Tedy, pokud bych měl ochotu je vyslechnout. Většinou jsem alergický na tyhle lidi, (v mém případě, tohle dělaly některé kolegyně,) kteří mají potřebu druhé lidi, bez jejich žádosti a souhlasu analysovat, vysvětlovat jim jejich motivy a dát jim najevo, že vědí, jak to s nimi je. Párkrát jsem v životě udělal tu chybu, že jsem se zmínil o svých snech. Tam kde jsem neměl. Nebo pocitech. Nikdy jsem z toho nevylezl nějak extra rozjařený.

Míval jsem takové kolegyně, co se mne , díky informacím, co jsem utrousil , snažily předělat, usměrnit k obrazu svému, abych byl a žil, pracoval, tak jak ony měly pocit, že bych být, žít a pracovat měl. Žil podle jejich představ. Všiml jsem si, že většinou to byly kolegyně, co opakovaně selhávaly ve vztazích, byly samy, buď protože žádný pro ně nebyl dost dobrý, a nebo, což pro ně bylo horší, nebyly dost dobré pro nějakého chlapa. Díky chování, které deklarovaly, jako jedině správné.

Jsem dost alergický na tento způsob kolegiální rozmluvy. Z toho důvodu si většinou nechávám své sny a pocity z jejich obsahu před kolegyněmi pro sebe. Nevedu diskuse na tohle téma, ač by mnohé dámy rády diskutovaly. Ženy mívají tendence muže vychovávat a v momentě, kdy se jim dostane takového sousta, jako je sen, neodolají. Málokterý chlap má potřebu se dát vychovávat. Na to mu stačila maminka. Případně babička a paní učitelka. Kolegyně jsou už navíc.

Kdysi dávno jsem se dal vystrašit jedním takovým výkladem „věšteckého” snu. Jsem tu zatím celých třicet let, od doby, co mi ho jedna dáma interpretovala tak, že bych měl díky tomu, jak žiji, neodkladně umřít, protože jí se zdál podobný sen, jako mě, než umřel její manžel. Měla na mysli, že střídám ženy, piji kafe a jím maso. Dokonce mne přesvědčovala, že i to, že jsem katolík, neprospívá mému duševnímu a tělesnému zdraví.

Jistě, všichni spějeme ke smrti. V tom nekecala. Dokonce bez ohledu na to, jak zdravě žijeme. Jestli střídáme partnery, nebo se držíme jen jednoho. Co s námi bude po smrti nevíme. Království nebeské je neviditelné zrakům smrtelníka. Pokud existuje. Kristus říká: „Království nebeské je mezi vámi.” Jo asi je, ale není vidět.

Takže ty „věštkyně” a vykladačky správného způsobu života, (většinou jsem se potkával v tomto směru se ženami,) ty zrovna nemusím. Jak začnou interpretovat a teoretizovat, mizím. Stejně tak, jako ty, co se mi pokoušejí vysvětlit, co Bůh žádá, co si myslí, a co na mě chce. Pokud si ty otázky položím sám, je vše v pořádku, stejně tak, pokud si ty otázky položí, někdo druhý. Začne-li je pokládat někdo jiný, vnímám to jako vlezlost a pokus o manipulaci.

Nějak mám čím dál větší pocit, že takové přílišné zkoumání toho, co je správné, zdravé a dobré, nepřináší nic jiného, než nervozitu a nejistotu. Obojího je na světě víc než dost. Takže zastávám názor, že přiměřená opatrnost a přiměřené chování dospělého člověka, je dost a dost.

Maso jím, žen jsem za těch třicet let vystřídal několik, mnohé na ulici se mi líbí a požádal bych je. I některé manželky. Přikázání sice říká: „Nepožádáš manželky bližního svého!” Ale některé, i když jsou manželky... Kafe piji pořád a jestli jen díky masu, ženám a kafi směřuji ke smrti si nejsem jistý. Myslím, že důvod toho směřování bude jiný. Ani nevím, jestli ta, co mi tehdy prorokovala, je ještě naživu. Byla o dost starší.

Jestli tu budu ještě dvacet let, nebo dva roky, nevím. Tohle není tak úplně v moci. Mohu k tomu přispět, ale jen trochu, zbytek je mimo mou kompetenci. Modlím se abych ještě tu nějaký čas byl. Modlitba pomáhá. O tom jsem přesvědčený. Jen nevím nakolik v tomhle případě. Jo jo.