Slibujou nám hory i s horákama

Pomalu si začínám uvědomovat, že brzy budeme mít zase představení, že bych měl připravit texty pro lidi, kteří se hlásí do našeho skvělého souboru: „Nejlepší a nejskromnější.” Aby se stali hercemi.

Užil jsem si čtyři dny volna. Nenudil jsem se, moc jsem nepsal, moc jsem nekreslil a nemaloval, jen tak akorát abych měl chuť zase pokračovat. Ono vlastně jde o jedno. Dělat ve svém volnu, co člověka baví, nemít tu zábavu za povinnost. Divadlo je pravda trochu jiné. Tam se sice bavím, ale občas cítím, že jsem přeci jen tlačený termíny. Kdežto jestli nakreslím, nebo akvarelovými barvami naplácám barvičky, abych namaloval strom, jeden dva obrázky, nebo deset je jedno. Nic mě netlačí.

No v neděli prozkouším herce, zda umí své texty, seznámíme se s novými herečkami, ty chudinky budu tlačit do toho aby se naučily, co mám pro ně nachystané. Ale, chtějí být „hvězdy”, musí se snažit. Jen tak dojdou potlesku. Potlesk je prý největší odměna herce. Ale jako u všeho, i zde platí: „Hoden jest dělník mzdy své.” Jasně, ale platí se jen za práci.

Také bych rád uměl kreslit, jak vidím na těch obrázcích, co vystavují ti pořadatelé kursů kreslení pravou hemisférou, jen bych tomu musel asi víc obětovat. zatím si jen hraji. Tu zkusím to, tam zas ono, malý pokrok tu je, ale malý. Akvarel, jo tam se neomezuji. Trocha barvy sem, trocha barvy tam, zkouknu, vidím málo černé tu, tady trochu žluté, lehce se to vpíjí, tedy červenou přidám, počkám až to mírně zaschne, žlutou připlácnu a dílo je hotovo.

Zábava za pár kaček a ještě mohu se svou láskou učeně diskutovat, neb mám načteny různé příručky, pod podmanivými názvy. „Základy malování akvarelem.” „ Jak kreslit pravou hemisférou.” „Základy realistické kresby.” V knihovně mám zajímavé knihy, kteří jsem svého času kupoval po antikvariátech. Tvorbu Rafaela, kresby Leonarda da Vinci, dějiny umění a jiné podobné krásné věci. Takže mám co obdivovat, koukat, jak na to autor šel, tušit, že nikdy ze mne nebude Picasso, nebo Lada. Toho mám radši než Picassa. Leč netrápí mne, že nebudu slavný malíř, protože sláva je pomíjívá a zábava u papíru, nebo počítače nekonečná.

Byly doby, kdy jsem čítával životopisy slavných malířů. Hlavně impresionistů.
Édouard Manet
Claude Monet
Berthe Morisot
Camille Pissarro
Pierre-Auguste Renoir
Alfred Sisley
Paul Gauguin
Paul Cézanne

Byl jsem mladý, obdivoval jsem jejich životní styl i postoj, dodnes mne fascinují svojí tvorbou. 

Pochopitelně jsem nevynechával velikány renesance.
Michelangelo
Caravaggio
Leonardo da Vinci
Rafael
a další. Rád jsem o nich všech a dalších čítal, obdivoval ale nikdy jsem jsem si netroufl vzít do ruky štětec a nebo tužku a cíleně malovat, nebo kreslit. Až v poslední době.

Rád se dívám, když maluje má láska. To má duši. Ona si své malování hodně bere. Prožívá. Jako každý opravdový malíř. My neumětelové, co naplácáme, co nám slina na štětec přinese, jsme otrlí. I když, také se mi při kreslení sem tam otevře nějaké to zákoutí a vyplave něco, co bylo dávno uloženo. Nebo se mi zdají sny jak mám kreslit. Hotový návod k použití. Jen ho umět zrealizovat. Jak se zdá, zatím ještě neumím správně umělecky koukat.

Na TRX, neboli: Total Body Resistance Exercise, se pomalu lepším. Minimálně třikrát týdně se na tom několik minut protáhnu, víc jak dvacet minut a cítím, že se zpevňuji, jsem vytrvalejší. Také zábava za pár korun a může ji člověk použít všude, kde jsou dveře, nebo kmen stromu a podobně. Je až dojemné, že metody, jako TRX, jógové techniky, Čikung, chůze, jsou nízko nákladové a přitom velmi efektivní. Tělocvična téměř kdekoliv, a vše potřebné, mimo TRX si člověk nemusí kupovat. Má sebou.
Tak něco na ukázku.

Stejně jako jsme měli, coby kluci tělocvičnu všude, kde se dal hrát fotbal, lézt po stromech, běhat kolem vody a v té vodě se u splavu vykoupat, tak dnes mi k zábavě a posilování, plus protahování stačí dva metry čtvereční. Plus deka. Trocha času a většinou o dobrou náladu je postaráno. 

Jo jo, volby se blíží, politici slibují hory i s horákama. Poslouchal jsem dnes pana Matějku. Bloggera, co několikrát vyhrál soutěž o nejlepšího bloggera na iDnes. Teď chce vystoupit z EU. Drtinová mu moc prostoru nedala. Chtěla slyšet ty správné odpovědi. Podle jejích představ. Pokusila se manipulovat. Bohužel. Když chci znát názor, pak se zeptám a vyslechnu. Pokud očekávám ty správné odpovědi podle mého mínění, asi bych pak měl dělat něco jiného. Buď se ptám, dostávám odpovědi, se kterými nemusím souhlasit, nebo vyžaduji správný postoj. Drtinová vyžaduje správný postoj. Možná by bylo lepší, kdyby se zabývala esoterikou. Tam nic nezkazí. 

Mám podobně jako pan Matějka potíž s Evropskou Unií. Nevím, jestli bych hlasoval pro setrvání. Nakonec. Jako stát a národ existujeme tisíc let. A je dost pochybné tvrdit, že bychom bez EU skončili v troskách. To je rouhačské tvrzení, podobné jako jsem slýchal od některých dam. „Co z tebe bude, až tě nechám? Nejspíš troska, co skončí pod mostem.”

Tak si myslím, že bychom bez EU, jako národ pod mostem neskončili. Tedy asi bychom měli problémy, ty jsou vždycky. Ale problémy jsou k tomu, aby na nich lidi vyrostli. A státy a národy tvoří lidé. takže bychom si poradili. Nakonec, co by nám zbývalo, než si poradit? Jo jo.

…boty dnes janie překrásný má, jak se v nich nosí a vypíná, boty má bílý, jsou ode mne,
Janie dnes snad políbí mě…