Sám sobě léčitelem

Cinkl mi včera večer mobil. Můj známý, pan Hanausek, měl výhrady k dr. Šulovi, o kterém jsem psal v minulém blogu. Neznám pana doktora, nemám s ním osobní zkušenost. Na rozdíl od pana Hanauska. Kterého tímto zdravím.

Pan Hanausek se na svém účtu na FB k panu doktoru vyjádřil. Má svou zkušenost a tedy i právo k vyjádření.  Já pana doktora neznám. Z toho důvodu se k panu doktorovi nechci vyjadřovat. Vím ovšem jedno. Spoustě z toho, co v onom příspěvku viděl a slyšel, se dá věřit. I když to vykládá člověk, který má podle některých morální škraloup. Dokonce si troufnu tvrdit, že morální škraloupy nebrání zázraku. Nikdo nejsme naprosto spravedlivý a dokonalý, přesto mnozí z nás mají víru a s tou vírou i zkušenost, že meditace a modlitba hříšného člověka má dobré výsledky. Pokud se s vírou modlíme za druhé lidi. Ale i za sebe.

Už jsem napsal v minulém blogu. Viděl jsem člověka, jménem Jan Lutera, který ležel na posteli, s přetrženou míchou a byla prognóza, že bude na vozíku. Pak jsem seděl, ještě před sametovou revolucí, na setkání katolických rodin v Jílovém u Děčína, u dr. Kozlíka, kde už zmiňovaný Jan Lutera také byl. Sice o holi, ale byl. Přišel po svých.  Když se na něj otočil další přítomný lékař, který na žádost asistentky biskupa Otčenáška se o jeho případ zajímal, byl udiven, že chodí. Podle toho, co viděla věděl o té diagnose.

Ale, pak už nebyl nebyl udiven, když vyslechl vyprávění Lutery. Ten popisoval, jak meditoval, modlil se. Co všechno dělal, když „bezmocně” ležel na posteli a nemohl se ani hnout. Pan doktor, jméno si nevybavuji, hlavně nebyl překvapen, tou pomocí sv.Zdislavy. Celá ta tehdejší křesťanská komunita, včetně těch lékařů, byli tam asi tři, Luterovo popisování brala jako samozřejmost. Hluboce se modlil, bezmezně věřil a výsledek se dostavil.  Jejich lékařské zkušenosti, ani katolické víře, onen  popis  neodporoval.

Já chápu, že lidé propagující východní filozofii a medicínu, čínskou medicínu, mají tendence si myslet, že jen jóga, nebo meditace, má tyhle účinky, ale z vlastní zkušenosti vím, že modlitba k libovolnému svatému, ale nejlépe k tomu, co má ty věci v kompetenci, má svou sílu a účinky. Pochopitelně, málokdo dnes, mimo křesťanskou komunitu ví, jak hluboké účinky na psychiku má soustředěná modlitba. Minimálně se vyrovná východní buddhistické meditaci. Nakonec, ona existuje i křesťanská meditace a jógové techniky ji docela krásně prohlubují. Má osobní zkušenost.

Pravda, nutné je také říci, že podle mé víry, Bůh dává, co člověk potřebuje a ne, co chce. A až časem porozumíme tomu daru, nebo té „nevyslyšené” modlitbě. Či přání. Jak říká jedna stará moudrost. „Dej pozor na to, co si přeješ. Mohlo by se ti ono přání splnit.” Ale na druhou stranu se řídím radou sv. Ignáce z Loyoly: „Pracuj jako by žádný Bůh nebyl, a modli se s vírou, že bez Boha nic nejde.”

Začal mi pracovní týden. Rozjíždím se pomalu, ale zdá se, že nuda mi díky nedostatku práce nehrozí. Hned zrána nový klient. Stále a stále mne udivuje, jak láska dokáže člověka zaslepovat, blokovat a vlastně mu nedovolí věřit jasným skutečnostem. Jasné, evidentní věci, přesto lidé chtějí nadějí a raději nevěří, než by udělali něco, co je osvobodí. Sám osobně si vzpomínám a ne na jeden případ, ze svého života, jak jsem si přál aby něco bylo. Miloval jsem tu ženu láskou téměř bez hranic,  a když se mi ono přání splnilo, neradoval jsem se z toho splněného přání až tolik, jak jsem čekal.

Přesvědčil jsem se, že výše uvedená moudrost platí. Až když jsem posléze se rozhodl skončit, uvědomil jsem si jak se mi vlastně ulevilo. Ale musel jsem dojít k tomu rozhodnutí nehrát ty hry, krok za krokem. Ony to byly vlastně jen krůčky. Pokud se člověk modlí za zázrak, třeba v partnerství, tak by se mohl klidně modlit i za sebe, za svou změnu. Pochopitelně změnu k lepšímu, moc nerelativizovat ono dobré. Jak se někdy děje. Lidé, chtějíce být „chytří„ řeknou něco ve smyslu: „A co je vlastně dobré?” Okamžitě tím řeknou: „Moc na to dobré, nevěřím. Pochybuji o tom, že být dobrý k něčemu vlastně je.”

V rámci kultury ve které žijí, většina lidí ví, co je dobré a co je zlé. Umí od sebe ono dobro a zlo rozlišit. A modlí-li se kdo za to být dobrý, pak pracuje opravdově na své změně. A stejně tak, pokud v rámci pokusu o změnu svého zdravotního stavu používá sankalpu, což doslova znamená přání, přání v tom smyslu: Jsem zdravý. Pak mobilizuje všechny úzdravné faktory ve svém organismu. Nakonec epigenetika, což je moderní vědecká disciplína tvrdí totéž.A nejenom tohle.

Dám jsem jeden odkaz, který poměrně srozumitelně vysvětluje podstatu toho, co jsem psal. Třeba bude někomu k užitku. Mě všechny ty uvedené věci k užitku byly. Jo jo.

http://www.spiritualplanet.cz/nevinte-za-sve-nemoci-a-nedokonalosti-geny-radeji-nahlednete-do-sveho-podvedomi/

..nic dobrýho z toho nekouká, když do plachet nám vítr nefouká…

Já jedinej zbyl na týhle lodi a dobře vím, 
že na mně je, dovézt náklad do přístavu až vítr znovu zavěje.
Je zle, když dojde proviant, je zle, když přijdou kurděje.
Ale běda, třikrát běda těm, co chybí naděje!