Půjdu kam chci

Moji někteří  oponenti  se radovali, že už jsem skončil. Neskončil,  jsem opět zde. Ano ano, umění asertivně vyjednávat docela ovládám, takže jsem se domluvil a byl opět po zrušení účtu připojen. Díky panu Bangovi-

S panem Bangou jsme se domluvili, že pokud nevím, že někdo je skutečný bolševik, a soudruh, tedy bývalý, či současný člen KSČ či KSČM nebudu ho oslovovat soudruhu. Byla moje chyba, že jsem si nezjistil podmínky, leč jak říkám. I když si moji oponenti nemyslí, že ovládám asertivitu, tak zásada asertivity je domluvit se. Umění vyjednávat. Pokud se chci domluvit. Domluvil jsem. I pan Banga se chtěl domluvit. Díky!

Většina lidí se domnívá, že účelem asertivity je všechno vyhrát, což je omyl. Ale, jedno z asertivních práv říká, že člověk se může asertivně rozhodnout, že nebude v případě potřeby asertivní. Pokud tedy někdo lže, podvádí, manipuluje jako někteří diskutéři, pak zcela klidně opustím asertivitu a nechám jim ochutnat z misky, kterou se mi snaží podstrčit. 

Tohle bychom tedy měli. Jinak jsem zjistil, že divadelní skupina, kterou vedu je v mírné tvůrčí krizi. Krize patří k životu i divadlu, takže myslím, že krizí je nutné projít , poučit se z ní a vytěžit, co se dá. Z té naší asi brzy vybředneme, protože na konci včerejší zkoušky, jež byla taková hodně roztříštěná, jsme nakonec zjistili, díky Zuzaně, že je vidět cesta. 

Trochu jsem dal na herce, když žádali o možnost si trochu ty mé texty upravit a najednou se vše tříštilo a nemělo žádnou formu. Nakonec jsme zkusili, znovu s neupravenými texty a vše šlo jak mělo. Z toho pro mne plyne, že jsou věci, které pokud fungují, nemá se do nich sahat. 

Není nutné za každou cenu dělat kompletní inovace. Nakonec ne všechno nové je lepší, jak mnozí už ví a párkrát se v životě přesvědčili. Jakmile se sáhne do něčeho funkčního, pak bývají většinou zmatky. Naše školství a sociální záležitosti jsou toho důkazem. Každý ministr přijde s reformou a vše je horší nežli dřív. 

Ostatně, pokud přijdou lidé, že se chtějí zlepšit a žádají o radu jak na to, ptám se jich: „Jak vám je teď v současnosti, jak se cítíte?” A oni většinou řeknou: „No, docela to jde.” Tak zkoumám co vlastně se jim děje tak hrozného.

Ano, když slyším od ženy, že opustila dobrého muže a našla si pitomce, který se k ní choval hrozně, pak si v duchu říkám. „Jo, naše skutky se k nám vracejí. ” Jo, odvolávání na lásku je skoro neprůstřelné. „Když já ho tak milovala a ten sex byl tak skvělý.” Tak si vždycky vzpomenu na svýho chytrýho tátu, který, když byl střízlivý, měl k životu skvělé hlášky jedna z nich je: „Lásky se nenažereš. Šukání je pro chuť, ne pro nažrání !"

Stejně tak, když se chlap chová k ženě hloupě a pak hledá cestu zpátky, tak je s ním nutné probrat jeho způsob chování a vyjadřování. Jenže někdy je pozdě, tak aspoň aby v příštím vztahu se k němu jeho skutky díky jeho chování k němu nevrátily. A většinou je dobré, když mu žena na odchodu řekne, proč odchází. Pro ni i pro něj. 

Ostatně tady v komentářích si přečtu na tohle téma perly, takže se pak nedivím vyjádření některých komentujících, že dávají najevo, a občas zcela evidentně, což oni pochopitelně popřou, že jsou slušně řečeno neukojení/é a mají problém se samotou, kterou si potom saturují tím, že vezmou notebook, hrnek s kafem a v posteli místo objímání s partnerem, partnerkou se realizují válčením na netu. No a možná ještě masturbací. 

Jo, osamělost je krutá. Osamělost si sice člověk vybere svým chováním, ale to se mu nesmí říkat, říkají ti super korektní. Já to lidem říkám. tedy o tom chování. V terapii. Dávám jim tu pravdu po kapkách, aby ji unesli. Většinou mají potíž i s těmi kapkami. Ale hořký lék, po kapkách podávaný uzdravuje. Najednou vypít, znamená se otrávit jedem. 

Tak tak, život není peříčko. Občas s námi s jedním každým zamete ,a kdo se dovede poučit, třeba má pak někoho na objímání, kdo ne, má ten notebook a válčení na iDnes/blogy. A já, jak se zdá už lepší nebudu. Nakonec, zas tolik necítím potřebu se zlepšovat. Jo jo.