Cestu životem, nebo-li životní puť, vnímám jako jakousi parabolu s rostoucí první částí a klesající druhou částí. To je obecně dané a jedinec může svými osobními zásahy měnit parametry této paraboly, strmost jejích částí, výši vrcholu a její délku. Kromě toho jsou samozřejmě události měnící parametry paraboly, na níž jedinec nemá žádný vliv, ať to někdo vnímá jako zásah boží, přírody či vis major.

Každý moment na této parabole by však měl být žit co nejlépe a "nejvydatněji".... jako kdyby byl ten poslední. Což si však většinou uvědomujeme, až když se opravdu začne blížit.