Počkáme a uvidíme

Silvestrovský běh blázincem proběhl jak měl. Silvestrovský klub to samé. Dokonce jsem se účastnil programu, coby potulný umělec. Po dlouhé době vystoupil někdo z týmu. Tedy já.

Vystoupiv se smutnou Kiplingovou historkou o námořníkovi Jensovi, co ho zabije pro holku z baru, Adam z Bostonu. Sbírka: „Písně mužů.” Některým lidem, včetně mé lásky, která také dorazila na klub, se ta historka zdála smutná, pro to veselí, co se má na Silvestra odehrávat.

Já měl za to, že v takové společnosti je dobré i na Silvestra poukázat, kam to vede, když námořník netáhne z putyky domu a zabývá se povětrnou holčinou, místo vlastní manželky. Kterou navíc přebere jinému námořníkovi. Pár takových rvaček jsem viděl na vlastní oči. I když pravda, nože zůstaly v pochvě. Ale rvačka v akčním filmu proti těm rvačkám ve skutečnosti byla chabým odvarem.

Inu život, jak na to téma pravil Kryštof, který dorazil na klub a pak mě laskavě odvezl domu. Ochotně. Už druhý rok nechodí na skupinu, třináctý rok abstinuje, tak jsme aspoň cestou poklábosili, co a jak. Udělala mi ta cesta autem domu, dobře. Přeci jen, cestovat střízlivý, odpolední silvestrovskou Prahou MHD, není zas až takový zážitek. Občas to v tramvaji, či metru vypadá jak v námořnické putyce.

Doraziv domu, lehl jsem, usnul jsem, probudil se před tři čtvrtiny hodiny před půlnocí. Což byl docela dobrý čas si zacvičit několik jógových technik, abych překročil půlnoc cvičící, tím pádem naplnil pořekadlo, „jak na Nový rok, tak po celý rok.” Cvičím rád, cvičení mi dělá dobře. Tak proč si i na Silvestra neudělat dobře? Každý se nějak bavíme.

Zkontroloval jsem, jestli v bedně na zásoby je čočka. Nejsem moc pověrčivý, ale na Nový rok prádlo nesuším a k jídlu, aspoň jednou za den mám čočku. Byla. Prý čočka musí být, aby člověk měl peníze. No vida, už mohu poradit těm chudším. Na Nový rok čočka a finanční potíže pominou.

Jen jestli si ji, ale koupili. Nevím, jestli je na Nový rok někde otevřeno. Možná vietnamská večerka, pokud tam mají čočku. Pokud ne, tak zřejmě jim hrozí chudoba. Ti, co čekají na zvýšení platu, tak aspoň budou vědět, proč jim pan šéf, či stát nepřidal. Nebudou se muset zabývat vlastní leností a budou mít hned viníka. Nikdo jim neřek, že to chce čočku.

Tak, spát se mi nechce, jsem vyspalý, budu se dívat na něco poutavého. Ale rozhodně ne na televizi. Snědl jsem po cvičení studenou zelňačku, co mám od včerejška na balkoně, co mi uvařila do zásoby má láska. Určitě by se zlobila, kdyby vidělal, jak ji tlačím do sebe studenou. Jenže. I studená chutná. Ale tu vinnou klobásku jsem si osmažil. Ta byla jen s hořčicí skvělá. Zacvičil jsem si, najedl, a mohu hledět supervolebnímu roku s jistou nadějí vstříc.

Čtenářům vše nejlepší a nebojte se. Jak říkají Rusové: „Zlý časy už byly. A můžou přijít ještě horší.” Já říkám, že nutně nemusejí. Počkáme a uvidíme, co se bude letos dít. Jo jo.