Tyhle psychologické úvahy o vztazích mě děsí svou biologickou materiálností. Kdysi jsem četl Plzáka - v tomto duchu. Neříkám, že nejsem hmotní živočichové, ale člověk má narozdíl od psa, kočky či želvy zajímavou psychologickou a dokonce i spirituální nadstavbu, kdo to nechápe, je trošku ochuzen.

Dejte už pokoj s těma tkáněma. Vždyť je to stejně jedno, co já znala mladých a pevných, co nemohly zavadit o chlapa a těch sulcovatých, co se na ně chlapi jen třásli. Moje tchyně byla trojnásobná vdova a až do požehnaného věku neměla o nápadníky nouzi. Stejně mám pocit, že u Jílka jde o to, že mu ženské utekly, protože už nemohly snášet ty jeho sebestředné kecy. Teď má mladou, co mu to ještě žere, ale ono ji to za chvilku taky přestane bavit, není nic nudnějšího, než chlap, co pořád mluví jen o sobě. Já už taky jeho články jen tak přelítnu pohledem a soustředím se na diskusi, Jenže pořád diskutujeme jen ti samí, ani Mišo Grešlik tu není.

Já pana Jílka neznám, nemůžu posoudit, jestli na něj sedí, to co píšete. Ale obecně vzato, pro svobodného a nezávislého chlapa není nic příjemnějšího, než když od něj ženská po nějaké době sama a dobrovolně odejde, aby udělala místo další

Pane Jílku, celou věc jste vytrhnul z kontextu.

Ten muž o kterém jste mluvil se choval jako pitomec (předhazoval své stejně staré úspěšné manželce hloupou mladou husičku která shazovala svého partnera díky kterému se dostala od mytí nádobí do role partnerky bohatého a vlivného muže) jako vzor....

Ta situace nebyla jen o tom že to té ženě vadí (onen muž jak tyhle typy znám by byl jistě její nelibostí polichocen a nazval ji žárlivou hysterkou) ale hlavně o žebříčku hodnot.

A popravdě s takovýmhle zastydlým puberťákem si dospělá žena skutečně nemá co říct. Takže nějaké "vyříkání si" by zrovna v tomhle případě nemělo smysl.

A když už jste zmínil toho mého vlastního pitomce.... z naší diskuse musíte vědět že jsem mu co mi vadí říkala mnohokrát a dočkala se těch polichocených reakcí o hysterkách.

Víte i to že to je alkoholik, manipulátor a bezohledný sobec.

Takže zmiňovat ho v článku jako argument k tomu že když se nediskutuje neprospívá to vztahu je pod pás.

S některými lidmi se prostě diskutovat nedá a nejlepší je vzít nohy na ramena.

A i to jsem já udělala dost pozdě.

Dobrý den pane Jílku já Vás díky tomuto drobnému škádlení s Libuškou Palkovou vlastně až teď objevil

Pane Jílku, také čtu ráda Vaše terapeutické (výchovné?) články, i když se mě to již vůbec netýká. S manželem spolu žijeme již přes padesát let, a nikdy bych ho neměnila za jiného. A není to fráze. Člověk prožije za život různé nástrahy, - (jeden ze ctitelů byl hezčí, s druhým se líp povídalo, třetí uměl víc lichotit, ale nikdy jsem nepřekročila určitou mez, (ani slib, který jsme si dali). Zodpovědnému, spolehlivému, který vždy víc myslil na rodinu - než na sebe, jsem vždycky dala přednost. . Začínali li jsme jako studentské manželství, neměli jsme peníze, ani byt, (bydleli jsme u rodičů) než dostudoval narodiliy se nám dvě děti -a zvládli jsme to. Vím, že je jiná doba - tehdy to byla jná výchova z domu, i školy - časté střídání partnerů bylo považováno za něco nepěkného. Někteří moji známí se také rozváděli, ale zdá se mi, že ne tolik, ale zdá se mi že ze závažnějších důvodů. (Nevěra, alkoholismus apod.) Nechci to ale dávat někomu za vzor, možná jsme měli oba jen větší štěstí - že jsme se (náhodou) našll, Brali jsme se jen po 7 měsíční známosti. Zdá se mi ale, že dnes to mají mladí lidé o hodně složitější. Mají na výběr -, jako když člověk otevře skříň a má tam hodně šatů- pak neví, které si vybrat. Dříve, když se lidé brali, uvažovali, že se berou na celý život, o rozvodech a opuštění partnera neuvažovali. A pokud se stalo, považovali to za smůlu, možná i za neštěstí. A dnes - často uvažují - "buď nám to spolu vyjde, nebo ne." Proto je u nás tolik rozvodů, partnerských rozluk a nemanželských dětí.

Ano, Mirko. Děkuji, že jste tohle popsala. Dospěle, zkušeně, věcně.

Víte...dneska se neopravuje. Věci se vyhodí a koupí nové. A stejné je to se vztahy. Nevyhovuje? Půjdu pryč a začnu nový...a ten zase nebude vyhovovat...a lidi pak utahaně běhají v kole, protože od všeho (bez vážného důvodu) utéci vlastně znemožňuje dozrávání.

Kloužeme prostě po povrchu. I ve vztazích...

Já se obávám, že celá řada oponentů neporozuměla Vašim slovům, to je základ. Možná někdy napíšu blog o pevných nervech :D

Pokud někdo opakovaně nerozumí, pak nerozumí. Ale já mám zkušenost, že některé věci, kterým nerozumíme nám dojdou později.

Přiznávám, že celou debatu a blogovou přestřelku koutkem oka sleduji. Naprosto s Vámi souhlasim v tom, že špatná komunikace/nekomunikace/představa, že "partner sám ví" je časovaná bomba schopná zlikvidovat vztah i velmi solidních lidí.

Kdysi jsem kdysi četla, že úspěšně žijící lidé dovedou věcně vyslovit svá přání. Ve vztahu to platí dvojnásob. Jen je pravda, že udržet se ve věcné rovině může být setsakra složité. Ale...zas člověk poměrně rychle ví na čem je.

Nikdy to v manželství není stoprocentně idylické. Chvíli to trvá, než

si ti dva na sebe zvyknou a najdou ve vztahu rovnováhu. Ale ten boj "o místo na slunci" nesmí trvat příliš dlouho, aby nezevšedněl. Náš vztah nejvíc upevnila vzájemná pomoc v péči o naše staré rodiče. Oboustranně. Ne krásná slůvka a líbivé dárky, ale praktická pomoc ve chvíli, kdy ji ten druhý nejvíc potřebuje.

Jojo:)) prostě vás ráda čtu. Ráda nasloucham. Snad se i poučuju. Kdysi mi v tech vztazích hodně pomohl ve vidění jeden můj přítel s děsivou čteností na Proženy. Mam ho ráda doteď, byl to jeden z dobrých přátel pana Plzáka, toho ctil...bohužel národ zná jen to jeho zatloukat zatloukat. Líbí se mi to vaše mluvení dvou přes vás a jeden musí naslouchat. Bez toho to nejde nikdy. Problém je chtit posouvat. Pokud ne...naslouchání bez mediátora třeba doma skončí akorát vyčítánim. A právě tohle má člověk vyhodnotit a mít jaksi zodpovědnost vůči sobě samému.mit se rád. Sama vím, že tou tutlanou pravdou se pak bohuzel uz nakonec prodlužuje akorát agónie něčeho, co je vinou tutlani už v tu chvíli před smrti. Ta komunikace je důležitá. A co se týká posouzení mužů...dnes se toho nějak mnoho namluvi o jejich zšenštilosti. Může i být. Ale já tam opravdu nově a s nadšením vnímám právě návrat naslouchání. Třeba tohle je na mladých mužských nesmírně fajn. Pro mne po všech stránkách:)).

Kdysi jsem tu napsala blog Obhajoba seznamkového muže. Musím říct, že byl docela úspěšný a čtený...ač to nemám ve zvyku nijak zdůrazňovat. Hezký den Vám přeju.

Tak jo, nápodobně