Pátek plný překvapení

Ta zima mě mate. Ráno sníh, mám dilema. Obout se či nikoliv, odpoledne sníh pryč. Nechci nosit boty kolem krku, nevypadá to moc esteticky. Navíc solení mým nohám zas nedělá až tak dobře. Nevím, kde bych si mohl stěžovat na počasí. Asi na lampárně. Jenže tam trvá dlouho, než tu stížnost vyřídí. Tak jsem včera večer dorazil domů, měl jsem všeho, včetně počasí, plné zuby. Snědl jsem tvaroh, ulehl jsem, četl jsem, pak přišla má láska, také zalehla a usnuli jsme oba. Zdravě. Tedy aspoň doufám.

Chtěl bych se naučit hebrejsky, ale obávám se, že tenhle jazyk, navíc zkombinovaný s hebrejskou abecedou asi nebude pro mne. I když by to asi bylo jednodušší, než se učit čínsky. Stejně tak jako se nenaučím čínsky, tak se nenaučím na kytaru. Nemám talent na muziku a je mi to strašně líto, když třeba poslouchám staré hity od takových machrů, jako je Ota Petřina, nebo Michal Pavlíček a další.

Píši si jen tak, co mě napadá, poslouchám už toho výše zmiňovaného Otu Petřinu. Ta 37 let stará muzika mě blaží. Mám na mysli jeho „Super Robot.” Asi už to těm mladým celkem nic neřekne, jenže Ota Petřina byl fenomén. O rok starší než já. Muzika nádherná. Prostě moje krevní skupina. Sem tam člověk z ničeho nic narazí na věci, které už tak trochu zapomněl.

Narazil jsem v knihovně na velmi zajímavou knihu o Esejcích, což je starověká sekta. Jsou badatelé, kteří se domnívají, že můj křestní patron sv.Jan Křtitel byl asi Esejec. Což po přečtení knížky od Davida Flussera: „Esejské dobrodružství” přijde docela dost dobře možné. Budu se muset podívat po nějakých překladech Kumránských svitků. Mohlo by to být docela zajímavé čtení.

Prohledal jsem web, abych našel toho víc a našel jsem několik zajímavých knih na tohle téma, bohužel nejsou ke koupi, ale mají je v knihovně, takže jsem si je zarezervoval. Dnes jsem si jednu měl možnost vyzvednout.Od toho samého autora akorát název je takový jednoduchý. „Ježíš.”

No a když jsem byl v centru, došel jsem do Lazarský, abych si u Bushmana koupil kalhoty. A protože měli nejen pěkné kalhoty, ale i zajímavou mikinu a tašku, jakou jsem dlouho sháněl, koupil jsem i tašku i mikinu. Cestou domů, jsem dostal telefonickou nabídku od jednoho gentlemana, abych vystupoval v nějakém workshopu, který pořádá jedna kulturní instituce, kterou sponzoruje nějaká firma dovážející alkohol. Workshop by proběhl pod názvem: „Zvládané pití.” Prý bych mohl tam na tohle téma promluvit. Dokonce bych mohl v rámci diskuse dovést nějaké lidi, třeba z anonymních alkoholiků.

Vyložil jsem gentlemanovi, že nemám naprosto žádný zájem. Jsem terapeut, nikoliv učitel kontrolovaného pití. On se pokusil zdramatizovat situaci nabídkou velkých peněz. Neměl jsem zájem. Jo, zcela žhavý. Někdo si vymyslí reklamu na chlast a já ji budu podporovat. Inu, jsou lidé, co skutečně nechápou, že peníze jsou méně než pověst.

Mám-li být upřimný, tak divím se za co ty reklamní agentury ty lidí platí. Jsou skutečně tak naivní, že předpokládají, že člověk, profesionál, by měl chuť něco takového absolvovat? Naznačil jsem, že takový program není středem mého zájmu. Ani za peníze? Ptal se.Jistě, za peníze se dá koupit ledacos. Dokonce jsou hlasy, že vše je jen otázkou ceny. Ale tady? Nikdo mi nezaplatí tolik, abych si mohl dovolit ztratit pověst. Vždyť chci dále pracovat jako terapeut závislých. Jakou bych asi měl důvěru, kdyby se na mě provalilo, že vystupuji v pořadu, který má propagovat alkohol? Či jeho zvládnuté pití.

Jo jo, někdy se prostě dějí věci a dokonce v pátek. Prošel jsem se po centru, procházka mi po celém týdnu udělala dobře. Nakoupil, nasedl na tramvaj, kde jsem měl debatu kolem mých bosých nohou. Starší dáma mírně rozhořčeným způsobem, se tázala, kde jsem nechal boty. Vysvětlil jsem ji, že boty v takovém počasí nejsou třeba.

Nedala si říct, mluvila něco o zimě, naznačila něco o chování dospělého a diskuse skončila až tehdy, kdy jsem poznamenal, že chápu, že v jejím věku už není tak otužilá a chlad, co jde od země už těžko snáší. Starší dámy ne vždy lehce nesou informaci o tom, že na jejich věk a rady, případně doporučení, nejsou ani starci jako já, zvědaví. Jo jo.