Odpovědnosti se nevyhneš. Tak či tak

Čtu si na FB, kdo všechno z mých známých byl volit. Osobně půjdu až ráno. Vezmu jedním vrzem volby i nákup. Obojí je důležité. 

 Nevím jak volby dopadnou, ale kdybych se neúčastnil, neměl bych ten správný pocit radosti, pokud jsem se od té „rvačky” distancoval. 

Ano, volby je soupeření o moc a jde o to, jestli vyhrají ti, kterým
alespoň trochu věřím, že jsou pro svobodu, což je v tomhle případě podle
mého mínění ODS, nebo místo na tribuně zaberou, ti, co mají jen kecy a jinak
nic. V tomhle případě všechny ty slibotechny, co vědí že slibem nezarmoutíš.
A slíbí mi hory i s horákama. Což je ten zbytek. 

Nějakou divnou náhodou jsem si na jednom webu pustil video s presidentem
Zemanem. Jak šel volit. Až jsem se lekl, jak ten člověk zchátral. Tedy
nepřeji nikomu nic takového. Ani presidentovi ne. I když jsem ho nevolil. A
maně mi jdou na mysl verše Charlese Baudelaira v překladu Vítězslava Nezvala:

…lesk jeho génia se zastřel závojem,
a chaos zaplavil jak černá voda Hádu
ten kdysi živý chrám, jenž býval plný řádu,
ten krásný intelekt, jenž míval velkou moc.
Teď rozhostila se v něm dlouhá tichá noc…

Charles Baudelaire: Trest za pýchu. 

Asi bych si nepřál být v takové funkci jako president a ukazovat se lidu,
jako člověk, který chátrá na těle i na duchu a ještě se chlubí, že s
alkoholem nepřestal.No, má svůj rozum, snad ví, co dělá. I takový velikán,
Winston Churchill se skoro dostal do podobného stavu, ale až po osmdesátce.
Také na něj musel být smutný pohled. Bohužel, nikdo nevíme, co nás čeká.
Můžeme jen doufat, že budeme ušetřeni. 

Jinak jsem dnes zažil něco, co mě víc pobavilo, než namíchlo. Za celý
život, v dobách, kdy jsem se toulal pod širým nebem celé měsíce, mě snad
dvakrát dala včela nebo vosa žihadlo. Dnes v mé kanceláři, v blázinci jsem ho
dostal dvakrát. Dvakrát do levé ruky. Jednou, když jsem mimovolně sáhl pro
mobil a podruhé, když mi do škvíry v gauči, zajel prst. Začaly se mi tam
nějak množit vosy, tedy spíše tam přišly, přezimovat, některé vyčerpáním
padají, ale žihadlo ještě dají. 

Přišla mi na mysl analogie se současnou situací. Mnozí, když už jsou v
posledním politickém tažení, aspoň kousnou. Jako ty vosy. Stěžoval jsem si
sestrám, namazaly mi prsty, dostal jsem žihadlo do prsteníku a ukazováčku,
nějakou mastí. Trochu bolest povolila, ale ještě teď v prstech cítím tlak a
mírnou bolest. Jasně, neumírá se na žihadlo, aspoň já ne. Zřejmě nejsem
alergický na vosí žihadla. Prý jsou lidé, co něco takového mohou dost
odnést. 

Odvolím, nakoupím a budu sledovat děj. Povolební odpoledne si nemohu
nechat ujít. Rád sleduji ty, buď rozjásané ksichty, nebo ty zklamané, co se
těšili a nic. Doufám, že uvidím víc těch zklamaných, co jsem nevolil.
Nepřeji si neosocialismus v plné parádě, jak mi ho nabízí firma ANO, socani
v oranžovým triku, nebo bolševici, co se cpou třešněmi. plus ty další rychlouskupení,

Měl by jim někdo říct, že moc třešní, rudé vlajky, nebo přílišná zlost, znamená hrozbu průjmu.
Tedy rád bych napsal, že by se už těch svých návrhů měli zesrat, ale jsem ve slušné společnosti,
tak si tu repliku odpustím. 

Tedy nejen bolševici, ale i ti další, co nemají program pro něco, ale jen
a jen proti něčemu. Protože mohu být proti něčemu, to je jasné, ale také je
dobré být pro něco. Vyznávám, že jsou v životě dvě důležitá sdělení sobě
samému. Jedno je: Co chci. Druhé: Co
nechci. Mezi tím rozlišuji a držím se jak jednoho, tak druhého. Pak
člověk žije v rovnováze. Jestli ví jen co chce, tak riskuje, že se dostane
do potíží, neb neb neví, co odmítnout a jestliže ví jen, co nechce, tak nemá
směr a cíl k němuž by se mohl dostat. 

Jasně, někdy ani netušíme, kam cesta vede, ale můžeme mít přání, co
chceme nalézt a čemu se chceme, pokud možno vyhnout. Já se tedy chci vyhnout
socialismu libovolného typu. Ani ten švédský mě neláká. Život mne naučil,
od socialismu, co nejdál. Místo socialismu preferuji
křesťanství. Milosrdenství, solidaritu a osobní odpovědnost za svůj
život. Před Bohem jsme každý odpovědný za své skutky. A před Bohem
jsme si všichni rovní. Chudý, bohatý, mimo vyložených výjimek, všem byl dán
dar rozlišování, toho, co je dobré a co není dobré. 

A jak praví moudrost věky prověřená. „Boží mlýny melou. Někdy
pomalu, ale jistě.” A všichni ti, co říkají, že nepůjdou volit, se
rozhodli odpovědně, že nechtějí nést odpovědnost a nechtějí se rozhodnout.
Nemohou se jak vidno té odpovědnosti nijak vyhnout. Ať si ji užijí. Jo jo.

…hej, byl to jen úvod, potíží je průvod, život je bezvadnej pro toho, kdo to s ním umí…

…hůůů, tak už mi nefňukej, že je život divokej, hůůů, tak už mi nefňukej, už nebude jinakej…