Odpoledne s iPhonem

Není nic „lepšího,” než mazat smazané soubory v iPhone. Což zní divně, ale v iPhone existuje iTunes Syncing Caches.

Kde se ukládají smazané soubory, které vlastně nejsou smazané. Takže mažete, mažete a místo není. Musel jsem pochopitelně načíst nějaké věci na webu, abych zjistil jak na to. Nakonec jsem si pořídil aplikaci Wondershare SafeEaser. Placenou. Nijak drahou.

Normálně bych se do toho nepustil, ale má láska si koupila iPhone z druhé ruky, což sice ona považovala za výhodný obchod, ale jak se zdá,tak výhodný zas nebyl. Ale teď už je to asi výhodnější kup, než se ráno zdálo. Všechno důležité ji zůstalo a najednou měla i tři Giga místa víc.

Ovšem není nic zábavnějšího než když pracně vše dáte dohromady, připojíte iPhone k Macu, mažete ty „smazané soubory,” a zvoní telefon, takže dáma klidně vytáhne telefon z kabelu a jde do vedlejšího pokoje telefonovat. Nestačíte se divit. Inu ženy.

Nakonec vše dopadlo dobře. Měl jsem sice řeči, ale nakonec jsem se uvolil vše zopakovat. Trvalo mi nějaký čas, než jsem přišel jak na to, musel jsem hledat a číst, ale vytrvalost a píle opět zvítězila. Mám docela s těmihle věcmi trpělivost. Protože za prvé mne to baví, za druhé si říkám, že přeci na tom nemůže být zas až tolik složitého, když na to přišli jiní. Akorát, kdyby občas méně pozorní jedinci nesabotovali mé úsilí. Myslela, že prý to nevadí.

Chválila mne pak, prý jsem chytrý stařík. Nevím, Myslím, že se má generace nemusí nijak počítačů bát. Celý problém spočívá u mnohých lidí mé generace, ve strachu z toho, co se může zkazit. Kdysi dávno mi jeden moudrý člověk, co rozuměl počítačům řekl. „Zničit můžeš jen systém, pokud ho špatně používáš, ten se dá znovu nainstalovat. Číst umíš, tak si všechno klidně najdeš v manuálech.” Měl recht.

Koupil jsem si počítač v padesáti letech. Od té doby jsem se mnoho věcí s ním navyváděl. Vystřídal jsem dost systémů, i dost samotných počítačů. Opravdu, když si člověk dá tu práci, nebojí se hledat, nebojí se učit se, zjistí, že vlastně umět zacházet s PC, iPhone, iPad, iMac neznamená jen otevřít Word a nebo nějakou aplikaci, ale, že má i docela dobré hobby, co ho učí logicky myslet, být trpělivý a mít nakonec pomocníka, co přinese spoustu užitečného.

U PC se vždy slušně odpoutám od všedního dne a všedních starostí. Počítač neodmlouvá, pokud se jeden naučí, dělá to co chce člověk. Má-li kdo zájem, najde co potřebuje na webu, může se učit, může díky počítači si skutečně rozšířit vzdělání. I bavit se. Muzika, filmy, četba, knížky si přes něj kupuji, tedy nejraději přes iPad. Mám na mysli elektronické. Jistě už slyším: „Není nad listování v opravdové knize.” Jenže i listovat jde, jen se stačí zamyslet jak na to.

V poslední době jsem v iPadu a i ve čtečce, kterou jsem si koupil mnohem dříve, přečetl hromadu zajímavých knížek. I na dovolené. Prostě jsem si koupil knížku, stáhl, otevřel v iBooks a už četl. Listoval, dělal záložky atd. Osobně považuji všechny ty nářky kolem nedostatečného vzdělání mladých, díky počítačům, internetu za intošský, staromilský blábol. Počítač je jen nástroj. Internet je jen možnost, a záleží jen na tom, jak ty dva nástroje používáme.

Pochopitelně nechci říkat, že bych všem dal počítač. Malé děti ho nijak extra nepotřebují, těm stačí, když běhají, lezou po stromech, kopou do míče, perou se, protože tím se učí si chránit své teritorium a hájit svá práva. Také je dobré, když jim máma s tátou jim čtou pohádky, nebo, když už jsou starší si čtou samy.Pochopitelně nechci říkat, že bych všem dal počítač. Malé děti ho nijak extra nepotřebují, těm stačí, když běhají, lezou po stromech, kopou do míče, perou se, protože tím se učí si chránit své teritorium a hájit svá práva. Také je dobré, když jim máma s tátou jim čtou pohádky, nebo, když už jsou starší si čtou samy.

Dospělí lidé, když se řádně naučí použít nástroje, zjistí, že každý nástroj je užitečný, nebo neužitečný podle toho jak s ním majitel zachází a k čemu ho používá. Auto je zcela určitě užitečná věc, ale zcela nedávno ho muslimský psychopat použil jako zbraň a mrtvých bylo mraky. Je vinno auto? Ne, není, jen ten, kdo ho jako tu zbraň použil.

Ano, investoval jsem čas, abych se naučil pracně odstraňovat uvízlé soubory, které zaplevelují paměť iPhone. Z hlediska mnohých ztráta času. Jenže, když se člověk učí, mozek pracuje, nezakrňuje, zažívací trakt má lepší provoz, srdce bije pravidelně, lépe člověk spí. Tohle jsou třeba výhody učení. Lidé, kteří nemají čas na učení, snadněji upadají do deprese, ve stáří jsou mnohem popudlivější, více nervozní. Lépe spí.

Tohle jsou výhody toho, když o své dovolené čtu, učím se. A cvičím. Vlastně odpočívám. Mírný trénink je svým způsobem odpočinek. Mírná zátěž zabraňuje atrofování mozku i těla. Pokud přímo nezabraňuje, zpomaluje. Myslím, že kdybych neměl mírnou pravidelnou zátěž těla i duše, už bych tu nebyl.

Pamatuji se na ty opilce ze svého mládí, kteří ve čtyřiceti už dožívali, nic jim nestálo za to aby se namáhali. Většinou umřeli mnohem dříve, než museli. O ženských jen blábolili, protože už v padesáti jim přestal fungovat testosteron. Byli vyšeptalí z toho nic nedělání a chlastu. Nic pro ně nemělo smysl a nic nechtěli. Žili ve snech, které se měnily v iluze, jež se nikdy nesplnily.

Tak, jak vyčistit iPhone tedy vím. Teď to samé zkouším i s iPad. Uvidím, jestli bude ta aplikace výše zmíněná stejně užitečná jako u iPhone. Možná zítra mě zas čeká něco zajímavého, co budu někdy potřebovat a ještě si udělám dobře. Každý máme svoje. Někomu prospívá to, jinému ono, ale lenochům toho prospívá mnohem méně lenost, než těm pilným a vytrvalým. Jo jo.