Očekávání věcí příštích

Byl to docela klidný týden, který bych měl zítra odpoledne zakončit autorským čtením na „Svět knihy,” V Holešovicích,kde mám přečíst nějakou ukázku. Vlastně ani nevím, jak takové autorské čtení vypadá, ač jsem napsal už i s Jolanou, která výjde, co nevidět, šest knížek, tak tuhle záležitost s autorským čtením jsem ještě nikdy nepodnikl. No uvidím, jak vše dopadne a jestli bude komu číst. Protože konkurence bude zřejmě značná a tak známý zas nejsem, aby se tam lidé tlačili. No, alespoň si to tam prohlédnu a uvidím, co se tam dá koupit.

Na iDnes tomu svému stánku dělali docela reklamu. Je od nich hezké, že nám blogerům, co občas napíšeme víc než blog, nabídli takovou možnost se prezentovat. Tohle asi nebývá moc zvykem, ale je fakt, že tohle nikomu neuškodí a nám potřebným, chudým spisovatelům trochu pomůže. Jak říkám, jsem zvědavý, co tam bude a jak to bude. I ve víc jak šedesáti letech mohu objevit něco extra nového, co jsem ještě nezažil. A to už mám občas tendence si myslet, že jsem zažil už všechno. Nakonec, divadelní hru jsem také do letošního roku nepsal a navíc nerežíroval a teď zkouším obé. A dokonce mě ta činnost i baví. V neděli je další zkouška.

Potřeboval bych aby se zkoušelo víc, ale jak já, tak účinkující, kteří tomu věnují spoustu svého času, máme svůj čas na tu zábavu limitovaný. Má dcera, která v tom také bude hrát má dokonce zkouškové, píše bakalářskou diplomku a tiše doufá, že stihne vše. Já doufám s ní. Byl bych nerad, kdyby měla mít nějaké potíže, leč je dospělá, tak jen tiše doufám, že ví, co opravdu potřebuje. Ale zdá se že ji ta činnost divadelní také baví. Nakonec, původně vystudovala tanec a jeviště ji není tak neznámé.

Jsme nějak umělecky založeni.Moje dcera, její matka i já. Dlouho jsem se tomu bránil. Já jsem k tomu sice dospěl až opravdu na stará kolena, leč zřejmě komu je co souzeno, ten tomu neujde. Jak se říkávalo. „Koho mají pověsit, ten se neutopí, i kdyby se voda proudem přes šibenici hrnula.” Už jsem dokonce obdržel sponsorský dar na divadlo, tak to budeme muset dokončit. Abych nemusel ty peníze se zahanbením vracet. Že jsem se vytahoval a nestačil.

Mám stejně kliku. Když jsem vydával první knížku, dostal jsem tehdy sto tisíc, pak na další také sto tisíc. Mohl jsem skutečně si pohrát s tím jak ty knížky vypadají, a teď zase si mohu dovolit zaplatit alespoň za práci scénografky a nejde všechno z mé kapsy. Mecenáši holt existují. Jak Pavel Žďárský, tak pan Hanausek se ukázali jako frajeři. Inu lidé, co mají ruku otevřenou pro druhé, prostě stále existují.

Je dobré, že existují bohatí lidé, protože jestli někdo v takovém případě může něco dát, tak jsou to ti bohatí. Chudí se nemají o co rozdělit. Tohle si pamatuji z totáče. Všichni byli chudí a vydat si knížku, jen tak, to už vůbec nešlo. Jo, mě se těžko nadává na poměry, když mám takové zkušenosti. Je dost lidí, kteří by ledacos sponzorovali, kdyby je „milovaný” stát nedřel bez nože. Oni sponzorují, ale rozhodně ne v té míře jako jinde. Navíc, naši bohatí se tohle teprve pořádně učí.

Tak tak, nebudu se už dál rozepisovat, měl jsem jen tak na konci pracovního týdne, který byl docela náročný potřebu poznamenat něco k životu kolem nás. Tak třeba někoho ze čtenářů, nebo autorů, či adminů iDnes zítra uvidím. Něco přečtu a doufám, že mi bude rozumět a nebudu u toho sípat, nebo koktat. Jo jo.