Objevíš-li své démony...

Pomalu dopisuji skeče, které bych rád předvedl v červnu. Společně se hrou „Náplast a Převozník ”.” Takový miniseriál, jak lidé se seznamují, jak lidé reagují na nevěru, jak se nevěrníci hájí atd.

Pár příběhů ze života, kdy se ukazuje, jak pod vlivem emocí reagujeme na určité neuvážené výroky a hroutí se nám tak vztahy, které by mohly a měly mít šanci na úspěch a dlouhodobé trvání.

Má láska mi včera koukala přes rameno a byla vyvedena z míry jedním skečem, který jsem psal. Inu, i tak, jak je v něm popsáno, rozumní, dospělí lidé třeba pod vlivem svých minulých zkušeností se chovají.

Čas od času se na základě svých dětských zkušeností chováme jako děti. Vlastně si nejsme schopni uvědomit, ujasnit, že už nejsme děti. Táhneme sebou do dospělosti chování malých dětí, kterými vlastně v tom kritickém okamžiku se stáváme. Případně jsme ovlivněni jednou negativní zkušeností a vnímáme pocit ohrožení, nepřijetí, nelásky v každém podobném okamžiku, který je jen podobný, nikoliv stejný.

Pamatuji se na jednoho pacienta, který měl dost negativní zkušenosti z kriminálu a já se podobal hlasem jednomu jeho spoluvězni, který ho šikanoval. Už jen při zvuku mého hlasu u něj nabíhala téměř nekontrolovatelná agrese, kterou jen tak tak zvládal.

V tomhle pomáhá opravdu jen psychoterapie, která odhalí tyto příčiny, skryté motivy a lidé si zároveň s uvědoměním projdou i jistou katarzí, která může mnohé změnit. A oni se začnou chovat jinak. Nakonec i cíleně zaměřená změna chování mnohé, co je v nitru člověka uložen, změní.

Ovšem musí být k tomu ochota a odvaha. Nejhorší, co v takovém případě se může stát, je, když ten člověk řekne: „Jsem takový a nedá se s tím nic dělat!” Vždy se dá něco dělat. Některé situace vypadají humorně, občas i humorné jsou, ale pro ty druhé. Pro toho jedince samotného moc humorné nejsou.

Tedy dopíši, předložím hercům, jedna možná herečka odmítla roli, protože by se s ní prý neztotožnila. Škoda. Myslím, že by pochopila i své temné stránky, nejen ty kladné. A aby člověk mohl ovládat své démony, musí je rozpoznat a musí vědět, že i takových věcí je schopen, když ho třeba zaslepí touha a nechá se vést jen přirozeností a instinktem. Dobrou i zlou zkušeností.

Je dost zrádné nechat se vést jen instinktem, jako jen se pokoušet racionálně uvažovat. Je docela dobré čas od času se podívat na situaci z hlediska rozumu. A není dobré v případě ohrožení přemýšlet, co dál. Spousta situací se dá přecvičit, stejně jako spousta situací se dá vyřešit citem.

Divadlo k tomuhle vede. Lidé mohou, a tomu věřím, skrz cizí postavu pochopit sebe sama a lidé po pochopení sebe sama mohou se přesto ukáznit, aniž by byli zničeni démony, které v sobě díky roli objeví. Znám herce, kteří prošli terapií na závislost a báli se, že, pokud zvládnou své démony, přijdou o kreativitu, nebo, že, pokud budou hrát dál divadlo, nikdy nezvládnou své démony.

Jsem přesvědčený, že obojí bylo v jejich možnostech. Abstinovat a být kreativní a zvládnout své démony i přes kreativitu. Rozumět sobě samému a rozumět tak i druhým lidem. A že ta cesta vede jak přes divadlo, tak souběžně i přes terapii. Jo jo.