Občas se ten konec a začátek roku vyvede

Novoroční neděle z mého hlediska byla význačná tím, že jsem ji většinou prospal. Spánek posiluje, takže jsem se posiloval na věci příští.

Dopoledne jsem si přečetl nepotěšující zprávy ze světa. Nevím jestli
je rozumné hned první den v roce číst, že tamhle vystřílel někdo
svatbu, nebo v Istanbulu diskotéku, či co to bylo. Ale stalo a jak
je vidět, nikde a nikdo není chráněný před útoky fanatiků. Zdá se,
že budeme muset chodit ozbrojeni i do kina.

Pochopitelně sluníčkáři budou mít řeči, že takhle společnost
fungovat nemá. Nevím, co je jim na tom divného. Odjakživa ve
svobodné společnosti, muži nosili zbraň, aby v případě potřeby,
mohli ochránit sebe a své rodiny. Ženy většinou zbraně nenosily. Ty
chladné na ně byly těžké. Pochopitelně jsem pro aby dnes palné
zbraně nosily i ženy a v případě potřeby se ji bránily.

Kecy o tom, že obrana je věcí policie a armády, jsou jen
kecy. Jeden každý dospělý člověk má povinnost se starat o své
bezpečí. A chránit svůj život. Je to právo a povinnost
zároveň. Máte-li doma bouchačku a vědí-li o tom lidé, přeci jen jsou
zdrženlivější si přijít něco ukrást. Jistě, ještě je třeba
zjednodušit zákon tak, aby ti co přepadají, kradou, nesli plně
důsledky svého chování.

Řeči o lidských a osobních právech pachatelů shledat jako
zbytečnými, protože nesmět ani zveřejnit fotografii unikajícího
pachatele, nebo možných pachatelů, mi přijde, mírně řečeno, velmi na
palici. Chlap najede do lidí kamionem, zabije jich kolem čtyřicet,
naštěstí ne více, pokud se dá v takovém případě mluvit o štěstí, a
my budeme chránit nějaká jeho osobnostní práva?

Ano, má právo na spravedlivý proces, na spravedlivé oběšení, aha,
já zapomněl, trest smrti je zakázaný. No tak zatím aspoň na
spravedlivé doživotí, případně být spravedlivě zastřelen na
útěku. Doufám, že ten policajt, co toho hošíka z kamionu odprásknul
bude povýšen, nikoliv suspendován.

Jasně, jsme civilizovaná společnost, jestli v téhle podobě
civilizovanosti budeme pokračovat, budeme mít napsáno na
hrobě. „Hájili jsme všechna práva zločinců proti
lidskosti. Tohle je výsledek.” Ale třeba se poučíme a
probereme z nadměrné útlocitnosti, abychom náhodou nějaké svini, co
bere život, jen proto, že má nějakou náboženskou, politickou víru,
či ideologii, něco neupřeli.

Kdo zabije z náboženských, nebo ideologických důvodu, nemá právo na
soucit. Maximálně na řádný proces. Nic víc. Jeho příbuzní, rodiče,
sourozenci mohou říkat, že to byl/a hodný kluk, děvče, ale to je asi
tak všechno. Chápu, že je pro ně obtížné se vyrovnat s tím, že někdo
z rodiny je hromadný vrah, on stačí jen obyčejný vrah, ale s těmi
soucit mít mohu. S tím hromadným vrahem jaksi ne. Výmluvy, že
podlehl nějaké frustraci z dětství, nebo byl neúspěšný ve
společnosti, ještě nezakládá právo na omluvu jeho chování.

Mohu chápat, že se někdo zhroutí, ale pochopení neznamená souhlas
se způsobem, jak se svým zhroucením, se ten člověk
vyrovnává. Terapeut chápe, že se klient s něčím neumí vyrovnat,
chápe, že neunesl tíhu té situace, ale rozhodně nesouhlasí se
způsobem jakým to udělal. Vždy, když mi zavolá nějaká manželka, že
se ji chlapec třeba po roce abstinence zlil, zkolaboval, dozvídám se
poté od toho hocha, že neunesl tíhu situace. Řeknu mu asi tohle.
 

Chápu, že jsi použil nejkratší a z tvého hlediska nejefektivnější
způsob, jak si ulevit. Jenže ty znáš a víš minimálně o několika
dalších způsobech, jak se odpoutat od té situace, zklidnit se a
najít řešení. Prostě ses na hledání vykašlal. A nalil si do sebe
lahev kořalky, když ses předtím už na tohle řešení
připravoval.

Stejně tak ti frustrovaní dívky a hoši, kterým tahle civilizace
poskytuje maximum, aby se integrovali. Pokud nemají zájem se
integrovat, pak hledají výmluvy, aby unikli trestu. Naivní
sluníčkáři jim k tomu pomáhají v naivní víře, že ti ostatní ocení
jejich velkorysost. Velkorysost je občas dobrá, prospěšná, má své
výsledky. Bohužel jako všechno v tomto světě, ne vždy je velkorysost
ten správný přístup k řešení potíží.

Naštěstí policejní jednotky na celém světě teroristy zabijí,
protože ti se stejně nechtějí vzdát. Pokud ano, tak je to jen finta.
Většina teroristů finguje vzdání se, aby mohli zabít, co nejvíc
policajtů. Takže chápu a souhlasím, že policajti nechtějí riskovat
svůj život, aby vyhověli naivkům sluníčkářům. A zabitý terorista,
hromadný vrah, už nikoho dalšího nezabije. Jo jo.