Nic přínosného ten způsob života nenese

Opravdu nerad píši politicky zaměřené blogy. Ale musím se přiznat, že dobře napsané blogy tohoto ražení velmi rád čtu.

Jeden takový, vtipně napsaný jsem zachytil na čoklíku. Tedy na „neviditelnypes.cz”. Tam pan Vlk vtipně popsal současnost, vedenou různými aktivisty a aktivistkami, kteří touží změnit genderově svět. Sakra já už zažil tolik změn, že se docela rád bez nějakých obejdu. A jak se zdá a pan Vlk potvrzuje a nejen on, já i další lidé, už začínáme mít těch nekřesťanských proroků „Pravdy a lásky” docela dost.

Odkaz na blog. Záblesk
zdravého rozumu

Ano, docela si pamatuji odpověď, Ježíše Krista apoštolům, když se ho ptali, které přikázání je největší.
`Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!‘ Druhé je toto: `Miluj svého bližního jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.“ (Mk 12,28-31).

Mít odpovědnost za sebe, mít lásku k druhým a k sobě je základem křesťanských hodnot. Za svoji víru, skutky i slova si odpovídáme jeden každý sám. Před Bohem, pokud Boha lidé nemají, svým svědomím, pokud někteří nemají svědomí, narážejí ti lidé bez svědomí na odpor. Zasloužený odpor.

Ne, skutečně nic nevidím na přínosného na některých aktivitách, které ti různí genderoví aktivisté prosazují. Vyvolávají pouze chaos. Z chaosu se dá mocensky těžit. Dělám práci, která mne nutí samou podstatou umět přijmout téměř kohokoliv. Na druhou stranu mě nutí být obezřetný a neskočit na každý špek, co mi ti upřímně hledající lidé hodí.

Zároveň mě nutí moje povolání, nenechat se vysát, dovolit abych vyhořel a třeba se existenčně zničil. Pokud bych tak dopadl, nebyl bych nikomu k ničemu. Stal bych se zcela nepotřebný. Pokud dovolíme, aby tuto civilizaci ovládli mocensky jednající jedinci a zájmové skupiny, vyhoří, existenčně se zničí tato civilizace a nebude jako dosud byla. Třeba poskytovatelem svobody myšlení a názorů.

Ze svého povolání vím jedno. Neustálé manipulace za pomoci negativního hodnocení, pod rouškou výchovy, vedou jen k odporu a odmítnutí. Mnozí lidé ani netuší, co ve svém okolí svým naléháním na změnu vyvolávají. Lidé jsou ochotni se smířit s ledajakým omezením. Jenže neustálé poučování, rýpání, napravování, jak někteří rádi zdůrazňují, vede ne ke změně rýpaných, napomínaných, ale jen ke zlosti.

Pak nastanou chvíle, kdy tlak „vychovatelů” nabude takové síly, že protitlak ty tlačící smete. Bohužel vinné i nevinné. V povodni se utopí prostě i ti, co ji nezpůsobili.

Bible je psaná v dobách, kdy lidé daleko více než dnes čelili existenčním starostem. Z toho důvodu má odpověď na každou situaci. Kvalitní odpověď. Ti, co ignorují ono přikázání, co říká: Miluj bližního svého, jako sebe sama! Nedbají na ostatní, jejich pohled, jejich názor, zjistí, že se dostávají do izolace, místo toho aby se dostali mezi ostatní lidi.

Ti, co mají existenční starosti, nemají čas se zabývat genderem. Nasytit děti i sebe, nemít zimu, nutí lidi více dodržovat zásady koexistence. Jak se zdá, příliš velký hlad a příliš velký blahobyt způsobují ztrátu rozumu, který vede člověka ke spolupráci s druhými lidmi.

Celý život se ujišťuji o jednom. Pokud se starám sám o sebe, nemusí se o mě druzí starat, pokud se nemusí druzí o mě starat, mají dost síly se starat o ty, v jejich okolí, co jejich starost potřebují. A já díky své starosti o sebe, jsem schopen být prospěšný těm, kteří jsou potřební. A kteří o moje úsilí být jim prospěšný stojí.

„Poskytovatelé obecného dobra”, velmi rychle zjistí, jaké pro ně plynou výhody z jejich „dobroty.” A naučí se svou „dobrotu” velmi rychle využívat. Pak najdou armádu „utlačovaných”, která jim pomůže prosadit jejich hodnoty. Aby ta armáda nakonec zjistila, že byla nástrojem, co měl prosadit blaho několika málo jedinců.

Tohle jsem zažil v totáči. Bolševik napřed v Rusku, pak jinde našel ty, co byli chudí, bezprávní, aby jim slíbil, co se slíbit dá a nakonec v zemi, kde i v dobách nevolnictví neexistovalo, že by lidé umírali hlady, tak v té samé zemi za několik desetiletí lidé hlady umírali. Po milionech. A v dalších, když tedy hlady neumírali, tak marnili svůj život a čas stáním ve frontách na cokoliv. A někteří v převýchovných táborech, či emigraci. Ta emigrace byla ale trochu snesitelnější, než třeba Jáchymov.

A jak se zdá, podobný přístup s podobnými výsledky nám nabízejí všechny ty lidskoprávní organizace. Napřed správný názor, postoj a teprve potom to další. A trvají na tom, že většinová společnost má povinnost jim zaplatit jejich manipulace o tom, co je správné a co nikoliv. Za takových vládnoucích poměrů, pak čekají pro nesouhlasící jen ty tábory, či emigrace. Pro mne je důležitá svoboda, nikoliv správný názor.

Nemám zájem o způsob života, kde je důležitější a rozhodující správný ideologický postoj a svoboda je v nedohlednu. Má-li kdo potíže se svou identitou, psychikou, nechť navštíví, psychologa, psychiatra, sexuologa, zaplatí si konzultace, které mu umožní nahlédnout do svého nitra a vyrovnat se se situací. K tomu tato povolání jsou. Kdysi tohle suplovali kněží, dnes se zabývají těmito tématy, pomáhající profese.

Všichni ať si žijí podle svých možností a schopností. Ale za své. Číst a psát naučí v základní škole, která je povinná a z našich daní, kde ty dovednosti získá každý, kdo má jen trochu zájem. Všechno ostatní je na nich. Všichni máme nárok hlásat svobodně své názor. Ale musíme počítat s tím, že ne všichni s námi budou souhlasit a budou se chovat podle našich požadavků. Ani v oblasti tolerance všech projevů na veřejnosti.

Nemám nic proti požadavku homosexuálů, uzákonění manželství. Mohou, klidně kolik chtějí, ale i oni, stejně jako nevyhranění lidé se sexuální identitou musejí počítat s tím, že se najde dost těch, co jim nebudou chtít vyhovět.

Budu patřit mezi ty, co budou hlasovat pro takovou stranu, která jim nebude chtít v parlamentu vyhovět. A klidně se jim můj postoj nemusí líbit. Homosexuálům, genderovým aktivistům, či feministkám. Marxismus a neomarxismus, gender nepovažuji za společenský způsob života mě příjemný a přijatelný. Jo jo.