Domnívat neznamená automaticky nevědět. Podle ústavy se může každý svobodně vyjadřovat bez postihu. A to platí včetně domněnek.

Když se někdy někoho zeptám jak může vědět to či ono, jeho odpověď zní podobně hloupě jako věta: Já to prostě vím. Je strašné, kolik se objevuje hodnocení bez znalosti fakt. Řada lidí je tak odsouzena a někdy jejich životy zničeny dříve než proběhne soud práva. Jsem rád, že jste v článku zmínil i osobní zkušenost s rodinou Kočků. Myslím, že za vším tím humbukem kolem nich je jen prachobyčejná Nesmrtelná teta Závist. Cítím za vším něco jako: jak to, že oni si dovolili uspořádat takový pohřeb a my na to nemáme? Úplně to zastírá to, že jde o rodinu, která přišla o příbuzného, jehož evidentně milovala. Děkuji za článek. Vedl mě k zamyšlení i nad mými vlastními soudy. Hezký večer

Já to vidím tak že ti lidé žijí trošku mimo realitu a myslí si, že jsou nějací mocnářové. Bylo by zajímavé si s nimi popovídat.

A nejhorší jsou trpaslíci.... v tomto případě duševní. Vzorem takového budiž osoba, která bez skrupulí prohlásí k čemukoliv, že o tom sice nic neví, ale určitě je to tak a tak a to je jediná pravda. A bylo by to směšné, kdyby to mnozí neakceptovali.

Dobrý blog, jen se obávám, milý autore, že jste se ve snaze zjednodušit popis hodnocení a kritiky dopustil příliš velké zkratkovitosti a navozujete dojem, že mezi kritikou a hodnocením je popisovaný rozdíl, ale kritika je přece součástí hodnocení, nejčastěji jeho výstupem. Ale nechci být oponentem, protože v tom nevnímám podstatu blogu.

Hezký den.

Kritika není součást hodnocení, kritika je vyslovení pocitu z něčeho, někoho. Něco se mi líbí, něco nelíbí. Pokud se mi líbí žena, je to kompliment, pokud se mi nelíbí její oblečení, chování je to kritika.

Vašemu cílenému rozumím, ale tak to fungovat nemůže. Dobrý moment je "Z Marečka", kdy Sovák zápasí s trojúhelníkem a spojuje ty body úhlem. Hlásí se Plha a říká - "A Jak on to v í- že to má správně"? Podobně je to s "MUDr Juditou Štrašrybkovou" - Jak ona to ví? V důsledku by to mělo fungovat že si ke svému tvrzení zajistím Soudní rozhodnutí, jištěné Notářským záznamem! Čím více bychom to rozebírali - dostali bychom se k podstatě slůvka Pravda. Osobně tvrdím, že v krystalické podobě - pořídit - vložit do pytlíku a rozdat - Neexistuje ! Ta pochybovačnost - s dojmem, (Jistě kterýmkoliv směrem nezneužívat), je pak i dobrá. Viz mudrc - Vím, že nic nevím. Při balení do pytlíků - Pak nastupuje etika a mravno

No, co přesně víte o budoucnosti? Co přesně víme o motivech lidí? Co víme, co se děje mezi dvěma lidmi. Můžeme se dohadovat, ale nevíme. Dokud nám oba neřeknou, že podlácel a dal se podplatit, tak nevíme, jen si myslíme, že víme.

No, tak nějak nevím...

Pokud o někom říkám, že je dobrý nebo špatný, je to sice hodnocení, ale je to zároveň můj pocit, který je také pravdivý. Protože tím ve skutečnosti říkám, že v mých očích je takový, dle mého názoru je takový. Pokud bych to chtěl říct s nějakou obecnější platností (tedy ne jen jako můj pocit), pak bych uvedl seznam skutků, které můj pocit potvrzují.

I tak to jde.