Není nad cinkavý klíče

Jak jsem si slíbil, tak jsem včera udělal. Pročetl jsem si jednu kapitolu z knihy „Milostný román,” kterou píši a udělal z ní skeč do Leporela lásek začínajících a končících.

K mé radosti vzbudilo jak zamýšlené aranžmá, tak samotný text velikou diskusi. Jana, která bude hrát Terezu z onoho skeče, mne pochválila, že je ta ženská postava věrohodná A bude se jí dobře hrát, neb i ona sama mnohé, co nesnáší Tereza, nesnáší ona sama. Jo,, takových znám víc a napsal jsem tu postavu, podle několika svých bývalých favoritek. Leckterá se v ní najde.

A nejen mé bývalé favoritky, i některé mé známé, které, když jim chlap nevyhoví hned, nezařídí vše podle hesla: žádám tě sice až dnes, ale kdyby si to vyřídil včera, tak bylo pozdě. A jak jsou zvyklé, že zaslzí, tak se chlapi zblázní, pokud ne, pošlou ho do prdele. Doopravdy. Některé dámy mají pocit, že jsou středem vesmíru. A pokud zjistí, že nejsou, že zázraky nedělám na počkání a nesplnitelná přání plním do tří dnů, mají chování řeznické feny.

Na takové chování zareaguji v klidu. Pokusím se sdělit, že ne všechno mohu hned a pokud je nespokojená, může klidně hledat jinde. Jistě najde a já budu mít klid a o starost méně. Takže ve všech svých knihách i hrách používám výroků mužů i žen, které jsem za život v nejrůznějších situacích vyslechl, jak na svou adresu, tak odposlechl při nejrůznějších příležitostech.

Ono stačí občas poslouchat sebe sama. A někdy si zkusit napsat svoje slova tak jak byly vyřčeny a jeden se nestačí divit, co všechno řekl. Nebo, když si s odstupem po sobě přečte, co napsal, pak je také občas údiv na místě. Ale včerejší debata všech účastněných, na téma: „Malé rodinné psychodrama, ” mne potěšila. Jako pokaždé, ohlásily se nové herečky, tak jsem zvědavý, která y těch dvou měla zájem, v neděli dorazí.

Hereček je třeba. Mladých hereček, mám pro ně role a není kdo by je zahrál. Nejen v Leporelu, ale i v jiných hrách. Divadelní soubor plane touhou po sebeuplatnění a hvězdy už se vrtí netrpělivostí, kdy budou moci stanout v záři reflektorů a předvést své umění. Mateřské povinnosti oslabují soubor.

Ale chápu, že mateřství má přednost před amatérskou divadelní kariérou. Inu, mladí a dychtiví. Dokonce se seznámili při zkoušení: „Týpek a Jolana.” Jo jo, divadlo je mocný fenomén. Takže se v nejbližší době očekává přírůstek.

V minulém blogu jsem psal, že se mi míchá politika a divadlo dohromady, jsem rád, že na svém postřehu nemusím nic měnit. Moc se mi líbil Andrej, když pod dojmem chystaných demonstrací, couvl a už Mlátička není nejlepší kámoš jeho hnutí. Že by se postavili na odpor členové jeho politického spolku je dost nepravděpodobné. Nepochybuji, že je má Andrej obšancované a couvnout by asi mohli jen pod tučnou pokutou.

Myslím, že vlastně ani moc couvat nechtějí. Co Andrej řekne, udělají. Má je vycvičené. To se tak dělá. Napřed cukřík a když nezafunguje cukřík, tak funguje bič. Moje babička říkala. „Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.” Některým lidem se dobře nemá činit, neb oni se za námahu odmění urážkami. Viz výše zmíněné dámy. Pokud něco takového zaznamenám, nečiním nikomu takovému ani dobře, ani zle.

Obloukem ho obejdu a dám pozor, abych, pokud jsem mimo jeho dosah, ho nějak nemotivoval k přiblížení. Hrdinské kousky a snahy o převýchovu takových lidí nechávám jiným nadšencům, kteří mají potřebu si dokázat, že mají na tu dřinu, kterou výchova neomalenců skýtá. Neomalenců v mužském i ženském vydání.

Je mi jen líto, že se nemohu účastnit těch demonstrací. Klienti jsou klienti a těch se mé politické názory a zájmy netýkají. mají právo na mou účast na skupině, kterou v ten čas povedu. Přijdu o tu legraci. Jak říká přítel Tomáš Karger:

Dnes bychom měli znovu zacinkat klíčemi. 

Abych si tedy vzal nějaký patřičně zvučný.