Ale, vždyť to zdejší psaní se při troše dobré vůle skutečně u Vás nechá zázračnou vlastností téměř nazvat.

Trochu jste mě zklamal, že nečarujete... ale karmu dát musím...

Souhlasím, můžeme se jen dotknout. A třeba i v němém úžasu .. když najednou nahlédneme jen něco souvislostí, tak radši mlčet. Nebo třeba psát, ať si to svého příjemce najde, to naše vidění světa. Nenechávat si vše pro sebe. Ale ani nevnucovat jako jedinou pravdu. Vycítit, co je v danou chvíli poctivé a užitečné.

A vlastně i tímto svým vyprávěním jste brnkl na jistou strunu, která se mnou rezonuje. Takže dík.

Někdy křehké...je asi dúlezite aby si člověk uměl říct o pomoc. Zkrátka...nevím a ano, chci od tebe poradit. Jak to vidíš? Jsou totiž lidi...dost často i muži, co neví jak z něčeho ven. Pak je dobře asi být trochu neurvalým a vlastně ho tím našim pohledem podpořit v rozhodnutích. Ale nesmí to být nástup buldozeru, kdy se dotyčný po zjevení pravdy sesype a vlastně si ještě víc uvědomí, jak na tom zle je. Všechno je jen o empatii a nezměrné lásce a jistě úctě k mantinelům toho druhého. Hezký ,Jane

Skoro bych řekl (za sebe), že Bohu dík nemám žádné zázračné vlastnosti, protože člověk je v podstatě pravěká bestie s lehkou slupkou civilizace a určitého plus-mínus vychování, které se rychle rozpouští, když nastanou turbulentní časy. Málokdo je odolný.

Tedy, mít vědomí o nějakých svých "zázračných vlastnostech", to by asi naprostá většina lidí neunesla. Moje hloupá maličkost určitě taky ne.

Takové "vědomí" měli někteří dobyvatelé a despotové. Pravidelně to končívalo strašlivými válkami, utrpením milionů lidí a smutným pádem oněch domněle vyvolených.

Jene, držím palce a posílám "vzdušné přímluvy"

Díky Marku, to potřebuji

, opatruj se ... to Ty budes, nepochybuju

Dělám co můžu

Děkuji za blog, pane Jílku. Nečetl jste "Moc přítomného okamžiku", od E. Tolleho?

Četl, kdysi dávno.