V jednom pořadu jsem slyšel výklad Piťhova kázání jiného zástupce církve, které mi přišlo uchopitelné. Na druhé straně líbí se mi Halíkovo "není pevné, co se nechvěje" (parafráze). Já bych ten spor nepřeceňoval, dle mého došlo k vymezení prostoru k potřebné diskuzi uvnitř katolické církve.

Taky bych ten spor nepřeceňoval. Lépe je mluvit o věcech klidně - a že je mluvit potřeba, o tom asi není pochyb. Protože, když se bude mlčet, někde to blbě vyhřezne... Ostatně jako vždy.

Zmíněnou homilii patera Piťhy, která vzbudila tolik rozruchu, jsem si přečetl krátce poté, co zazněla. Jsou dostupné myslím i videozáznamy, kdo by měl zájem nad tím popřemýšlet.

Pokusím se však pro tuto chvíli odpoutat od dalších věcí, které následovaly, například od faktu, že dva kněží, kteří se k dané homilii veřejně vyslovili kriticky, Tomáš Halík a Zdeněk Petráček, byli "církevní vrchností" napomenuti. Také to je signifikantní pro úroveň (ne)diskuse, která v naší zemi vládne.

V tématu, které pan Piťha nastoluje, je řada věcí, o nichž je nezbytné mluvit a diskuse o nich by měla ve společnosti probíhat velmi věcně, za co největší kultivovanosti, solidnosti a znalosti problematiky. Vášně, nenávistné výkřiky, vzájemné obviňování, rozdělení na nevražící tábory, vyhrožování, atd. však diskusi vůbec neprospívají a jenom problém prohlubují.

Tedy za první: nastolení základního tématu (domácí násilí a nutnost vyrovnávat se s ním, ROVNOST mužů a žen, ale i dětí a starých lidí v důstojnosti před Bohem) je absolutně namístě.

Za druhé, skutečně existuje nebezpečí, že se této problematiky zmocní jakási nová ideologie podbarvená nenávistí a totalitními sklony. Ale tím více je potřebná diskuse, bez zastrašování a bez pouštění hrůzy na lidi. Protože podobné idologie, jako např "genderizmus" se šíří právě tam, kde chybí diskuse. Například kritika Zdeňka Petráčka (mířená k homilii patera Piťhy) zazněla právě v tomto smyslu. Ptal se, proč se tématu domácího násilí a skutečné rovnosti žen, mužů, dětí a starých lidí v důstojnosti před Bohem, církev sama už dávno nevěnovala a ponechala iniciativu jiným, které pak za to kritizuje.

Pokud je zde strach z jakési "plíživé totality genderizmu", pak je jedinou rozumnou odpovědí dobrá a solidní diskuse - tak jak je například otevíraná tímto článkem.

Jene, díky za článek a za detailnější témata v něm formulovaná. Jsem velice rád za diskusi mezi Vámi a Tomášem Vodvářkou (níže).

Já myslím, že není problém vidět svět jinak, problém je v tom, že vidět svět jinak, je pro mnohé lidi projev osobního nepřátelství.

podle počtu sebevražd to vypadá, že na některé naloží víc než mohou unést-nedávno zmíněný J.J.Ryba který na oslavu Boha napsal tak překrásné dílo a přesto mu pak církev odepřela obřad a pohřbily ho na morovém hřbitově...ale ti co to neunesli promluvit už nemohou a tak je snadné tvářit se že nebyli

Je rozdíl mezi, nemoci unést a nechtít unést.

Jene, už dlouho tvrdím, že chybí diskuse mezi teology a třeba lékaři či jinými specialisty. Zakuklení do sebe nesvědčí ani jednomu, spíše mám pocit, že se všichni tak nějak zakopávají ve svých pozicích a každý, kdo z toho zákopu vyskočí, je odstřelen.

Je mnoho otázek. Je umělé oplodnění ve stabilním páru proti Boží vůli či ne? Je správné, aby homosexuální pár vychovával dítě? (je lepší tento pár nebo ústav?) Když mluvím s faráři, tak ti se bojí odpovědi, protože o tom nepřemýšlejí a utíkají se k "jistotám". A každý podobný dotaz je docela vykolejí.

Jinak máš samozřejmě pravdu v tom, že každý dostane jen to, co unese. I když se to nezná, tak praxe /Tvoje i moje/ to nejspíše dosvědčí.

Pěknou neděli.

No to jsou právě ty otázky. Jestli je nutné na všechno mít právo, jestli jako několik mých známých, co si pořídili dítě za pomoci umělého oplodnění s rizikem mentální retardace, která u dvou dětí se dostavila atd. Já neumím odpovědět na všechna ta práva, která se nastolují. Nějak mám pocit, že jsou věci do nichž není radno sahat. A neohánět se právy.

Leccos jsem už léty přijala, chápu, že chtějí homosexuálové svůj svazek nějak stvrdit, ale pronajatá děloha mi připadá nepřijatelná a nemorální. To už se netýká dvou jedinců, ale třetího, který pak programově nemá biologického rodiče. Je to vůči němu egoistické.

Pane Jilku. Dokud byla cirkevni doktrina diktatem pro vsechny (nezalezi na vire), spojoval se dusevni zivot vericich s jeho zivotem jako clena spolecnosti. Tato doktrina kontrolovala celou spolecnost a vsichni se MUSELI podridit..

Dnes by bylo dulezite oddelit tuto doktrinu od zivota spolecnosti. Nechat dusevni zivot na jednotlivci, ktery veri v tuto doktrinu a nezasahovat do zivota tech nevericich. Ti vyssi predstavitele teto diktriny si MUSI uvedomit, ze svymi projevy hovori jen k ten vericim. Spolecnost nemusi nasledovat jejich kazani.

V dnesnim zivote se jeste nedokazalo toto rozdeleni uskutecnit. Proto je tolik diskuzi.

Moje uvaha je otazkou pro vas, pane Jilku. Dokazete rici po predcteni me poznamky, zda jsem verici ci nikoliv?

A proč bych měl hádat?

Ďakujem.