Na Lipně, má lásko polib mě!

Vyrazili jsme z mou láskou do divočiny. Tedy já si představoval, že pojedeme na Lipno, kde jsem se chtěl setkat se svou nejstarší dcerou Petrou, která tam byla na pár dní s vnukem a kamarádkou. Přijeli jsme do Lipna, tam lidí jak na Václaváku. Inu, nebyl jsem tam dvacet let a nestačil jsem se divit. Spousta atrakcí, spousta pensionů, hotelů. Inu i tam dorazily dotace EU. Možná je dobře že místní mají obživu z turistického ruchu, ale mě víc vyhovovala ta Šumava, co byla liduprázdná, nikde nikdo. Šel jsem právě před dvaceti lety podél jezera, tam vesnice prázdné, klid a mír. Ta cesta byla součást pěší cesty po Čechách a Moravě.

Ale byl jsem rád, že vidím dceru i vnuka, než odletí zpátky do Londýna, kde žijí. Dominik se napřed bál, pak se trochu osmělil a potom už jsme společně koupali nohy v jezeru. Chodil jsem celý den bos a zalíbilo se mi to, zřejmě budu chodit bos, co to jen půjde. Dělá mi to dobře, nakonec ani na kamínkách mi chůze nedělala problémy, na dlažbě ani ve studené trávě už teprve ne.

K večeru jsme se rozloučili, jeli jsme do Malšova podívat se na nějakou kapličku. Byl tam hezký výhled. To jo. Sice jsme byli domluveni, že budeme spát ve stanu, pak se mi nechtělo, nakonec jsem se dal přesvědčit, že zůstaneme za Malšovem, postavili jsme stan stranou u polní cesty, usnul jsem jak mimino. Ač jsem celý den chodil bos, odpoledne pršelo, takže bylo mokro, rýmu jsem nedostal, ani když jsem stál ve Vyšším Brodu na kamenných, studených dlaždicích jak před klášterem, tak pak v kostele. Zřejmě jsem asi otužilý.

Výlet to byl moc hezký a houby, které má láska našla, během doby, než jsem uvařil kafe a vypil, plus vepřové koleno ve Včelné, celý výlet jen potvrdilo. Někde jsem slyšel, že koleno jeden člověk sám nesní. Omyl, sní. Já ho do sebe bez potíží nasoukal. Cesta domů proběhla bez zvláštních událostí. Nákup a smaženice byl kompletní dodatek k výletu.

Pak přišel zlatý hřeb večera, protože v 16 hodin se sešla staronová parta k prvnímu setkání po prázdninách, co se divadla týče. Domluvila se repríza Fagot a Yesterday a začal se zkoušet „Týpek a Jolana.” Kousek jsme si udělali čtenou zkoušku, většinu zkoušejících text bavil, smáli se, tam, kde jsem předpokládal, že se budou smát diváci a byli smutní, kde si myslím, že lidé smutní budou.

Uvidíme, začátky jsou lehké, dodělat divadlo, dotáhnout do konce jako všechno, co chce práci, vytrvalost a námahu, už není tak jednoduché. Jenže, já měl radost. Česká disharmonie se seznámila s muzikou, co jsem vybral, co se bude hrát a zpívat, dohodli si schůzku, aby začali připravovat aranžmá, učit se texty a vůbec, jak to bude. Petr na kytaru přesvědčil, Kryštof si hodlá koupit elektrické klávesy, aby když tak on a nebo ještě někdo jiný doprovodil fagot a kytaru, plus foukací harmoniku. Zdá se, že si budou rozumět.

Herečky jsou krásné a oduševnělé, což je základ, všechny patřičně ženské, což je bonus a tak se nakonec uvidí, jak to dopadne. Ale já si myslím, že se povedlo opět dát dohromady lidi, kteří by mohli chtít spolupracovat a chtít aby ta hra byla hezká.

Jak vždycky říkala Ivana Sovišová. „Jane, chceme to mít přeci hezké.”Jo jo, Ivano, i já to chci mít hezké a doufám, že se přijdete podívat. Nejenom vy, ale všichni čtenáři, kteří mají rádi divadlo a hlavně autorské a amatérské divadlo.

Fagot a Yesterday chceme reprízovat v říjnu, zájemci dostanou informaci včas, Týpek a Jolana asi koncem ledna, začátkem února. Přeci jen Týpek a Jolana je trochu složitější na nácvik, než Fagot a Yesterday. Sponsoři se ukázali, dostal jsem zase slib, že peníze budou, tak směle do toho a půl je hotovo. Jo jo.