S křivou hubou se dá žít, stejně jako s jinými nerovnostmi, pokud jste si toho vědom a berete to v potaz.

Jenže realita je smutně jiná. Po tomto globusu se neustále řítí davy křivohubých, znalých ze zrcadla své nerovnosti, přesto však z křivohubství obviňují souměrné a tak dlouho to do nich hustí, až ten škleb nakonec u mnohých vyvolají.

Je to ozdravné...to rozbití obrazu. Snažím se hledat nový obraz. Nebo nahlédnout ten nový odkryty a smířit se... nebo ho po čase vzít jako podklad, kdy podmalbu někde necháte prosvitat a někde se pokusíte o vrstvu lepší. Novy jeste nemam...

...co jsem chtěla říct? Že se u vás pristihnu, že jdu...nebo snažím se jít do sebe. A že věci pojmenovavate.dobře....Jen malinko obhájim neco od někoho dole. Když se člověk dostane do monitoringu slabého, co to maskuje jako silny guru,který si vás chce někam dostat ....zažila jsem...je někdy těžké se nezhroutit a pak už nevíte a potacite se jen v tom, že jste zgruntu špatný...

,,žit podla svojej vôle."Pekný príklad maršálaTurennna.Ten mal vo zvyku pochodovať v čele svojej armády do bitiek a získal ohromné uznanie.Raz,ked sa niekto zmienil o jeho odvahe,Turenne odpovedal:,,Samozrejme sa chovám ako statočný muž,pritom mám ale celú dobu strach.Prirodzene sa tomu strachu nepoddávam,ale hovorím svojmu telu:,,traste sa staré kosti,ale kráčajte!A moje telo kráča."

Ano

Tendence přehodit zodpovědnost za své chování a za svůj život na druhé je asi věčná.

S velkou chutí jsem si pustil Vysockého píseň. Děkuji za ni. Připadá mi až mrazivě aktuální vzhledem k dění ve světě a konkrétně tam u Kerčské úžiny...

Tak jsou slova a písně, jsou věčné

Problém je, že člověk NIKDY neví, je li křivá jeho huba, nebo je křivé zrcadlo. A jak řekl už Freud: Než si diagnostikujete depresi, ujistěte se, že nejste obklopeni idioty.... A to imho platí i na komunity terapeuty nevyjímaje.

Máte to těžky, když nerozenáte křívé zrcadlo, od křivé huby