Mohou si klidně sundat trenky, nebo kalhotky

Dnešní blog bude takový tématický. Pokusím se vysvětlit některým diskutujícím pod mými blogy, rozdíl mezi hodnocením, manipulaci za pomoci hodnocení a kritikou a asertivním požadavkem.

Už jsem tu několikrát zkoušel popsat, co je co? Jak  se zdá stále platí: „Opakování je matka moudrosti.” Jen tak mimochodem podotknu, že je mi celkem lhostejné, jak se kdo cítí při mých blozích, protože nejsem odpovědný za cizí city a pocity. Pokud se někomu líbí, nemám nic proti tomu, pokud nelíbí, také nemám nic proti tomu. Každý má právo na svůj pocit, je jeho a nehodlám ho omezovat výroky: „Tohle si nesmíš ani myslet, ty nemáš nárok něco cejtit.”

Předchozím odstavcem jsem vlastně naznačil, že pokud se mi něco líbí, někdo líbí, jeho chování, jeho šaty, její prsa, či chůze, skládám kompliment. Pokud se mi něco nelíbí: Chůze, klobouk, chování, kritizuji. Pokud říkám, že je krásná, ošklivá, hloupá, pak hodnotím. Případně se pokouším podobným sdělením jaké mi zasílá třeba soudružka Palková oznámit:

s arogantním hulvátem se bavit nehodlám ovšem jestli na zdejším blog zavítá někdo s lékařské komory nebo asociace psychiatrů tak asi bude žasnout kdo všechno má zodpovídat za duševní zdraví a není div že je tak nízké procento úspěšnosti v léčbě řekla bych že máte rychlodiplom z Plzeňské university odkud chodí rychlokvašky co za rok zvládnou pětileté studium- a přestaňte pacientům krást ty prášky na hlavu co jim předepisujete-je to na vás znát že zobete

Soudružka Palková se mi pokouší vysvětlit, že nejsem hoden její úcty a tedy pokud chci být opět hoden jejího uznání a úcty, pak se musím chovat podle jejich představ. Arogantní hulvát a rychlokvaška jsou pojmy, které používá v manipulaci za pomoci hodnocení.  Totéž nařčení ze zobání, kterým, chce naznačit, že to mám v hlavě vymaštěný. Tuto manipulaci za pomoci hodnocení používáme tehdy, když chceme protivníka vyvést z míry, oslabit jeho obranu, znejistit atd.

Všichni ji známe a všichni, mimo trénovaných jedinců, kteří prošli jistou desenzitivací na ni reagujeme podrážděně. Ovšem, nejedná se o kritiku, jak by se mnozí mohli domnívat. 
Takže:
Líbí se mi ... kompliment! 
Nelíbí se mi ... kritika! 
Jsi takový a makový.. manipulace za pomoci hodnocení. 
Ještě zbývá slovo informace:
použil jsem v jedné diskusi informaci tohoto typu. 
Budete-li mlčet a nic neřeknete, pak nevyřčené se ve vás usadí a pravděpodobně v každém dalším vztahu budete mít podobné problémy. 
Informace není ani kritika, ani hodnocení. Pouze informace. Uděláš tohle, stane se tohle. Někdo řekne, že když hodíte cukr do vody, rozpustí se. Bude-li ji chtít dostat do pevné formy, bude muset nechat tu vodu odpařit. Tedy pokud ten cukr vysype do nádoby s vodou.

Většina lidí na tuhle informaci zareaguje jako na hodnocení ve smyslu: „ Hele, neraď, nejsem úplně blbej.” A na just ten cukr vysype do vody. Mírná nadsázka, ale myslím, že každý zná lidí, kteří jsou schopni tímhle způsobem reagovat. Berou to než jako nevyžádanou informaci, spíš jako pokus udělat z toho druhého vola. Jenže, kdo je pak tím volem?

A přešel jsem plynulým způsobem k otázkám. Spousta lidí s e domnívá, že má nějaký nárok na zodpovězení otázky. Dokonce se dovolávají slušnosti tímto způsobem: „ Se tě slušně ptám, řekni, jestli si omezený, nevychovaný, nebo to jen tak hraješ?” Ptají se na různé intimní věci, dost často se samozřejmostí nadřízeného a dávají najevo, že když se oni ptají, tak má ten dotázaný povinnost se svěřit.

Což je jejich omyl. Nikdo nemá povinnost odpovídat na jakékoliv otázky do doby, než s ním uzavře nějakou smlouvu, že bude na stupidní otázky, hledat chytré odpovědi. Já osobně si nevzpomínám, že bych s kýmkoliv takovou smlouvu uzavřel a na libovolnou otázku, libovolně odpovím, nebo neodpovím. Klidně nechám různé soudruhy a soudružky, kteří se samozřejmostí bolševického prokurátora takové otázky kladou, nechat vykoupat v jejich pocitech, třeba vzteku, odporu, či nejistoty.

Nemusí se jim mé chování líbit, nemusí mě mít rádi/y, mohou mě ignorovat, klidně je nechám jejich pocitům. Ať si jich užijí. A pokud se někdo ptá, zda je to terapeutické, tak takové chování je terapeutické. Klient, pacient musí vědět, že jsou hranice, že má sice právo něco žádat, ale nemá nárok všechno dostat. I terapeut má své hranice, které si musí chránit a pokud si je nechrání, není terapeut. Ale jinak, kdo se chce obnažit a sundat třeba i kalhotky nebo trenky, má právo to zkusit. Schválně jak to dopadne? Jo jo.

...to se někdy tak stává ješitám, co jsou zvyklé jen brát, já z klidu krásně tě rozkmital rád...