Mladý Karel Kryl z roku 1969

Občas se dozvím v neděli ráno něco optimistického. Jednou z těch příjemných zpráv sice o nepříjemném období je nalezení záznamů v norské televizi s Karlem Krylem z roku 1969.

Český rozhlas ty záznamy publikoval na svých stránkách. Zhruba 22 minut. Karel Kryl. Vlastně to je poprvé, co vidím Karla Kryla jako mladého. Slyšel jsem poprvé jeho desku sice v roce 1969, ale nikdy jsem ho nezahlédl třeba v televizi. Už to asi tehdy nešlo.

Byl to smutný rok, ten rok 1969. Už nás nemlátili okupanti, ale českoslovenští policajti, milicionáři a vojáci. Československé tanky a obrněné vozy potlačili demonstrace. Dubček podepsal v na podzim pendrekový zákon a stejně skončil. Už jsme nevolali: „Jsme s vámi, buďte s námi.”

Na dvacet let ticho a jak zpíval Kryl: ... a s hubou rozmlácenou  dnes zůstali jsme němí, ne nejsme na kolenou, ryjeme držkou v zemi. Pochopitelně bolševická svoloč, která chválí socialismus, chválí i tyhle časy. No, zase si vyskakují, ale doufám, že dlouho nebudou.

Pamatuji se jak se o dvacet let později klepali strachy, že je pověsíme. Sice asi ne všechny, ale některé. Nechali jsme je být a nějak se nám ta dobrota nevyplatila. Považují to za slabost, nikoliv za slušnost. Ani jsme je nezakázali, což také považuji za velký omyl. Inu, sem tam se splete každý. Byli lidé, kteří říkali: „Nechme je být, ať nejsou zbytečné problémy.” Nechali jsme je být a problémy díky takovému jednání větší.

Bolševičtí zloději vykřikují o spravedlnosti. Spravedlnosti, kterou nikomu nedopřáli. „Nejsi s námi, jsi proti nám.” Ničili jinak slušným lidem životy, protože mohli. Ne z důvodu, že něco provedli, ale jen z toho, že měli jiný pohled na svět. Tak snadné to bylo. Kryl byl důkazem. Jedním ze statisíců.