Milosrdenství chci

Dostal jsem opět mail od svého čtenáře, týkající se mých aktivit, co se jógových a zenových technik týče. na který jsem odpověděl osobně a jeho lehce upravenou formu uveřejňuji i zde.

Vážený pane,

Děkuji za váš zájem o mou osobu a spásu mé duše. Ovšem, jsem toho názoru, že máte zcela jistě dost dělat sám se sebou a svým manželstvím. Neznám vás ani vaši ženu, jen mě tak napadá, že pokud s ní jednáte způsobem, jakým jednáte se mnou, pak zřejmě asi nebude ochotna naslouchat vašim, nepochybně zbožným argumentům.

Otec biskup Otčenášek měl dar naslouchání a velikou životní zkušenost. Stejně tak většina těch kněží, které jsem v životě potkal. A bylo jich dost. Každý z nich se držel takového pravidla, které by se dalo vyjádřit větou. „Milosrdenství chci, ne jen spravedlnost.” Dar soucitu a milosrdenství ve vašich slovech postrádám. Především vůči vaší ženě. Docela ji chápu, že vás opustila i když nesouhlasím s jejím jednáním, tak jak ho popisujete,ani se způsobem rozchodu.

Nedám vám žádnou radu ani doporučení. Jsem terapeut, a ti dávají rady jen těm, kdo o ně stojí. Stejně tak doporučení lidem, jak žít, jak se chovat a jak se například modlit a za koho se modlit. Potkal mne stejný osud jako vás. Opustila mě žena, která u oltáře slibovala to samé, co vaše žena. Choval jsem se k ní stejně „spravedlivě” jako vy.

Přestala se mnou komunikovat. Než jsem pochopil, že odpustit ji, znamená odpustit především sobě. Když jsem ji posílal podobné citáty z Písma podobně jako vy své ženě, reagovala podrážděně. Zcela pochopitelně. Až později jsem pochopil, že se cítila odmítnutá, obviněná, a jako taková reagovala. I když na mne nepodala účelovou žalobu z pedofilie, jako vaše žena na vás aby se mi pomstila. Pomstila se jinak.

Až po dvaceti letech jsem se potkal s dcerou, kterou spolu máme, po dvaceti pěti letech mi má žena byla schopna podat ruku. Nevytkl jsem ji při setkání jediným slovem minulost. Naštěstí. Nemám vůči ní žádnou nenávist a nemám potřebu si s ní vyřizovat cokoliv. Mám svého dost, stejně jako ona. Nemám potřebu ji vychovávat a nemám potřebu ji změnit. Nechci plýtvat svou energií na její změnu.

Tento dopis bez vašeho jména uveřejním jako blog.

Udělám to z toho důvodu, že chci aby nejen vy, ale i jiní lidé věděli, že Bůh je nejen nekonečně spravedlivý, ale také že si myslím, že je i nekonečně milosrdný. A není malicherný, aby trestal za to, že se člověk stará o své zdraví, nejen modlitbou, ale i třeba cvičením v pozornosti a soustředění. Plus cviky, které uzdravují tělo a tím zároveň i duši.

Ano v Písmu se nic neříká o jógových nebo zenových technikách, stejně jako se nic neříká o mobilech, počítačích, automobilech, elektřině, kterou svítíme v kostelích. Nic se o tom neříká, přesto ty prostředky používáme ve svůj prospěch.

PS: Pro vaši informaci. Dvacet čtyři let pracuji jako psychoterapeut závislých. Alkoholici, feťáci, gambleři. Lidé hříšní. Vyžaduji dodržování pravidel a zároveň musím umět přijmout, chápat, naslouchat a rozumět. Sobě i těm druhým. Mám několik klientů, kteří díky terapii došli až ke křesťanství. Byl jsem jim za kmotra.

                                                                                          Jan Jílek