Máš-li viníka, máš po starostech

V posledních dvou letech jsem zásadně změnil chování v minimálně dvou věcech. Začal jsem chodit bos a jíst tvaroh s lněným semínkem a lněným olejem.

Výhody bosého chození jsem popsal několikrát, nebolí mne kolena, zvýšila
se má imunita, ušetřím za boty, nešlapu si na tkaničky, vnímám energii země
a baví mě sledovat, jak se rozvíjí má citlivost vůči povrchu po kterém
chodím. Jsem rád, že jsem napodobil v tomhle Marcela, pak si zjistil o bosém
chození víc a dva roky už je asi dost dlouhá doba, aby člověk dokázal
rozeznat rozdíly, mezi inzerovaným a skutečností. Být bos, pro mne, jako
ještě několik dalších věcí, znamená svobodu.

Tvaroh s lněným semínkem, na jemno namletým a trochou lněného oleje
mi vysloveně chutná. Jestli je skutečně tak zdravý, jak
dr. Budwigová Lněný olej tvrdí pak je tvaroh s výše uvedenými ingrediencemi nejen
zdravý, ale i chutný. Denně sním dvě vaničky plnotučného tvarohu.
Nebo dva balíčky v alobalu. Ten se mi zdá ještě lepší, jen se mu musí
přidat voda, aby byl stejně jemný jako ty ve vaničkách. Hůř se šlehá,
ale ta lahoda potom.

Doufám, že dr.Budwigová má pravdu, ten lněný olej a lněné semínko je
určitá prevence, jak uvádí v odkazu. Pokud ne, je alespoň ta kombinace
tvarohu a semínka plus oleje, velmi chutná. Také jsem přišel na víc chuť
zelenému čaji. Ten občas piji, ale vždy jsem zastával názor, že:
„nejlepší čaj je zrnkové kafe.” Kafe mám rád pořád, ale přidal
jsem víc zeleného čaje.

Prohlížel jsem dnes svou špižírnu, kterou mám vestavěnou v kuchyňské
lince a zjistil jsem, že jsem zásoben zeleným čajem různého druhu, (neb mne
obdarovávají různí lidé, mající starost o mé zdraví, zeleným čajem,) plus
jsem objevil celou láhev olivového oleje a krabici černého čaje od dcery z
Anglie. Budu muset vyšetřit, kdo mě neinformoval, že mám nejen olej a čaj ve
špižírně, ale ještě celá sklenice kafe. To je mi hospodářství. „Kdo za
to asi může?” Ptám se po vzoru našich politiků. Viníka najdu a
potrestám!!!

Ano, mít viníka se vždy hodí. Nemusím pracně přemýšlet, kde a jak jsem se
mýlil, co jsem zapomněl, stačí je prstem ukázat, nahlas říci: „Ano, ty
a jen a jen ty jsi vinna, kdyby si mi řekla, že mám ještě čaj, kafe, nemusel
bych pracně hledat na netu, kde mají nejlepší sypaný zelený čaj. Kdybys mě
nerozptylovala svými požadavky na to či ono, mohl bych si vzpomenout, že mi
ten a ten, ta a ta dali něco tak dobrého. Takhle si to pak nepamatuji.”

Jo v tomhle hledání viníků byl mistr nad mistry můj otec. Jako správný
alkoholik, kterým nepochybně byl, vždy našel, určil a potrestal patřičně
odpovědnou osobu, která nedokázala zajistit jeho štěstí. Ale on je to
obvyklý jev. Všichni ti, co mají starost o svůj dokonalý sebeobraz, ti
všichni tohle umění ovládají. Nejen závislí, ti ovšem manipulaci a
obviňování dovedou do naprosté dokonalosti. Všechno, co jsem viděl u svého
otce, jsem posléze později viděl u všech svých klientů, a jak jsem zjistil
i já sám tohle umění ovládám dokonale.

Tedy už ho tolik nepoužívám, stejně jako umění neosvědčit se, což je pro
lenochy vynikající dovednost, umožňující jim přežít v libovolném systému bez
jakéhokoliv pracovního zapojení a ještě získat starost a pozornost druhých.
Tahle dovednost se šíří českou kotlinou jak mor ve středověku. Stejně rychle
a stejně účinně. Jen zírám kolik lidí je najednou neschopno se o sebe
postarat.

No jo, mé dvě babičky měly dohromady 19, slovy devatenáct dětí, tedy
jedna deset, druhá devět a zvládly to. Prý byla jiná doba. Asi byla,
prarodiče věděli, že jim nikdo nic nedá a byla jim hanba, když už se tolik
po nocích bavili, tak se nepostarat. Dnes je mnohým zcela samozřejmé se
nepostarat. Nejen o sebe, ale i o děti. Chápu je jiná doba, svět je
náročnější a složitější. Musíme se naučit víc zacházet s mobily a počítači,
než jak se starat o sebe a děti. Tahle dovednost se už nosí mnohem méně, než
kdysi.

Ale když nic jiného, jsem rád, že aspoň moje děti se umí o sebe postarat,
dokonce se umí postarat o své děti. Jo, čekáme každou chvíli, kdy mezi nás
přijde další člen rodiny. Dnes už víme dopředu, co to bude, takže by se měla
narodit Tereza, co má dnes svátek. Všem Terezám všechno nejlepší. Hezké
jméno, navíc ty svaté nosící tohle jméno mám v oblibě. Jak sv.Terezu z
Avily, tak sv.Terezu z Lisieux. Jo, na některé svaté docela dost dám. Na ty
dvě jmenované zcela určitě.

Koupil jsem si ze zvědavosti e-knihu: „15 nejlepších metod jak
pomoci sám sobě” a neprohloupil jsem. Většinu těch cvičení znám, ale
je dobře napsaná a moc se mi tam líbila technika pod názvem „Modlitba
a odpoutání”. Jak píše autorka: Ano vím - zní to staromódně a
nezajímavě. Ale tak to není, naopak je to neobyčejně osvobozující a
integrující. Technika je to prostá. Co chcete říci Bohu, nebo
nějaké vyšší síle, pokud je někomu ten název Bůh nepříjemný, řekněte.

Vyšší moc je vyšší moc, svěřte jí vše a nechte, aby se ten Bůh prostě
postaral. Je ta síla mocnější a rozumnější, než vy sami. Osobně s tím mám
zkušenost, že Bůh, slyší a dává, co potřebujeme. Ne co chceme, ale co
opravdu potřebujeme. Je jedno jestli tomu věříte. A že jsou na nás nakládány
těžké zkoušky? Zase jedna zkušenost. Čím větší zkoušky, tím víc síly
dostanete. Ke zvládnutí těch zkoušek.

Zkušenost, hlavně z terapie mi říká, že pokud lidé nahlas vysloví sví
trápení, potřeby, vždy se dá do pohybu nějaká energie, která tohle začne
řešit. Lidé najednou nacházejí sílu, nebo se jim objevují řešení, která
vůbec nepředpokládali. Vědecky se tohle tvrzení nedá verifikovat, ale
subjektivně pro ta tvrzení existuje docela dost příkladů. Zdá se to pro mnohé iracionální, ale mě je jedno jestli to má nějaké
„vědecké” vysvětlení, nebo to zůstane neznámé, hlavně že to
funguje. Jo jo.