Mámení vše předělá...

Čas od času zabloudím na shekel.cz, kde hojně publikuje Achab Haidler své teologicky zajímavé úvahy. Judaismus je mi blízky, už z toho důvodu, že Ježíš Kristus byl žid a jak říká Credo… 

…skrze Ducha Svatého, přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem… Ať se nám to všem zbožným křesťanům líbí, nebo nelíbí, byl Židem, se vším, co židovství obnáší. Toru nezrušil, jak sám říká, ale naplnil. Nějak se mi nechce používat označení Starý Zákon, neboť zřejmě platit nepřestal. A Tora neznamená Zákon. Aspoň to není přesný překlad.

Ale nemíním tu vést teologické disputace, neboť ono hledání teologické pravdy spíše lidi rozděluje, než sbližuje, jak ukazují dodnes náboženské války. Donedávna v Irsku, dnes na Středním Východě. Je faktem, že máme odlišnou teologii od Židů a v mnohém se s nimi nescházíme a je faktem, že mnohé, co Ježíš Kristus hlásal, lze najít v Talmudu.

Vrátím se k Haidlerovi. Dost často zabrousí ke křesťanství, vykládá ho, nemám nic proti tomu, jen si tak říkám, jak by se asi tvářili Židé, kdybych vykládal Tóru. Ale protože vím, že existují Židé, co na rozdíl od ortodoxních i reformovaných Židů, uznávají Krista jako Mesiáše, který už přišel, na rozdíl od tě „pravověrných”, kteří jej stále očekávají. Tak doufám, že se k nim ti ostatní Židé připojí. Zatím se prostě s těmi ortodoxními i reformovanými Židy neshodneme.

Ale budiž, my už ho máme, oni ho čekají, dodržují micvot a s každým šábesem, mají naději, že přijde. Aspoň tak jsem pochopil, když jsem si četl některé židovské autory. Haidler občas nádherně míchá pojmy, nemám mu to za zlé, nakonec sám tohle dělám. Vykládá tu Tóru, jako pravověrný Žid, asi nemá jinou možnost, protože snažit rozumět Toře a vykládat ji, je židovským prvořadým úkolem.

Interpretace bystří mysl, jsem si všiml. Nutí člověka hledat významy a cesty. Pravdu zřejmě hledáme, ale ne vždy nalézáme. Znám tohle z terapie. Poslouchám klienta, mluví nesrozumitelně, ale vždy mi nějak něco bleskne hlavou a pokud se trefím tou interpretací, klient řekne něco ve smyslu: „Ano, teď mi rozumíte, takhle to vidím, ale nemohl jsem to pojmenovat.” Já rozumím a on si dokonce myslí, že s ním sdílím jeho pravdu, což ho uklidňuje. Rozumět neznamená sdílet. 

Pokud mi ovšem řekne: „ne, vy mi nerozumíte.” Pak musím poslouchat dál a nechat si vysvětlit, co mi klient chce říci. I tímhle způsobem se lze dobrat porozumění. V terapii tohle umím, v běžném lidském životě se občas flákám. Nakonec, nechce se mi být pořád v práci a stále se snažit někomu rozumět, když si nechce dát ani práci být srozumitelný, je únavné.

Haidler píše čtivě, snaží se o jazyk, co nejbližší masám. Což ho ne vždy činí srozumitelným. Já si myslím, že kdo chce mluvit a psát slangem, musí ho umět. A slang se mění. Žiji mezi lidmi, co slangem mluví neustále a sleduji, jak se ten slang proměňuje. Občas k nim promluvím slangem let minulých, použiji nějakou slovní hříčku, která se už dnes nepoužívá a oni se smějí. Kdybych ale k nim chtěl mluvit slangem let minulých, nerozumí mi tolik, jako když používám prosté výrazy, bez slangového zabarvení.

Obdivuji na Haidlerovi jeho úsilí, jak pokouší probudit zájem o Judaismus, jeho znalost hebrejštiny, plus šíření náboženské tolerantnosti. Ne se vším souhlasím, co říká, ale nějak mám pocit, že diskuse na téma, co je a není náboženská pravda, většinou nevedou k cíli. Spíše k nekonečným sporům. A spor, ten se nikdy nedá vyhrát, bez ponížení a zesměšnění druhé strany. Takže považuji za nejlepší veškeré spory zastavit a nepokračovat v nich.

Je rozdíl mezi konfliktem a sporem. Zjednodušeně řečeno: V konfliktu si hájíme své zájmy, ve sporu hledáme argumenty k porážce druhé strany. Hrajeme hru na vítězství. Na vítězství se hraje ve válkách, kde vždy jedna strana prohraje, cítí se ponížená a čeká na odplatu. A otázka zní: Za co je dobré jít do války? Ve všech velkých náboženstvích vždy vznikly dvě strany, které jsou nesmiřitelné ve svých postojích. Křesťanství, Islám, Buddhismus. Tam jsou minimálně dvě větve. Jedna druhou usvědčuje z nepravdy za pomoci všech možných argumentů.

V politice to samé. Ideologie s nesmiřitelným nábojem. Hlavně ta bolševická, která se nejvíc ohání tím materialismem a nejvíc se podobá víře a má svou věrouku. Nakonec i v psychoterapii jsou „věřící,” kteří hlásají své „nezpochybnitelné” pravdy, kterými krmí naivky, co jim věří, že jen jedině oni mají tu moc ji prospět, či pomoci. Hledání pravdy je, z mého hlediska prospěšné, když se děje čistě soukromě, tedy se do toho nezatahuje příliš veřejnost.

Jinak řečeno. Něco si přečtu o požadavku LBGT, co se manželství týče. A udělám asi tohle. Oni mohou klidně nazývat své vztahy jak uznají za vhodné. Třeba ze sémantického hlediska blbě. Manželství je zkratka svazku mezi mužem a ženou. Dva muži a dvě ženy v manželství mezi sebou. Četl jsem, argument, že se registrují stroje, ne lidé, proto název manželství. Ovšem, pak asi sportovci, co se registrují, jsou stroje. A dva homosexuálové nikdy nejsou muž a žena. Mohou se tak cítit, ale to je asi tak všechno. Dokonce jeden z nich může mít krajkové šaty jako panenská nevěsta a stejně je to chlap, co dítě neporodí a neporodí. Lidskými právy se ohánět a stejně se mu klinká péro pod pasem. 

A pak se dá debatovat, zcela demokraticky, donekonečna, co se registruje, kdo se registru, jak se registruje. Jen tak na okraj, aby bylo vidět, jak se snadno a lehce dá donekonečna argumentovat. Pravdu hledat. Argumenty z Bible i odjinud snášet a ničeho se nedobrat, pouze mocensky prosadit, či neprosadit. A s tím mocenským řešením se smířit, či nesmířit a demokratická diskuse, která je nutná, pokračuje dál. Tedy pokračují v ní ti, co se snaží přesvědčit ty druhé, že černá je bílá a oni mají lidské právo si koupit ženu, která jim dítě porodí. I takový názor jsme zaregistroval. 

Mám takovou zkušenost. Když se lidé na něčem dohodnou, stejně se najde někdo, kdo je s dohodou nespokojený, i když dosáhl svého a najednou zjistí, že chce něco jiného. Jo, tak už to chodí a já i Haidler máme o čem psát. Jo jo.

…mámení vše předělá z bíle černou udělá…