Málo snesitelné pravdy

Čas od času se přistihnu, že říkám lidem věci, které nechtějí zas až tolik slyšet. Jedna má kolegyně říká: „ Ta tvá, dost často málo snesitelná pravda.”

Jak vyplyne z dalšího textu, ty málo snesitelné pravdy, říkám jen někomu a za určitých okolností. Chápu, co má asi má kolegyně na mysli. Mít „málo snesitelnou pravdu,” a ještě ji ostatním přímočaře sdělovat je, mnohdy riziková záležitost. Přestože se nesnažím říkat pravdu, tedy tu svoji subjektivní, ale spíše pozorovaná fakta o chování jednotlivých lidí. Riziková záležitost. Jak pro mne, tak pro ty kolem mne. I přestože se snažím ji sdělovat neagresivní formou, stejně dozvím, že jsem agresivní, arogantní a bezohledný.

Pro všechny lidí je nepříjemné slyšet fakta o jejich chování. Fakta o jejich motivech, proč dělají to či ono, nebo proč něco nedělají. Je pro ně ohrožující, že jim rozumím, ohrožující v tom smyslu, že jsou čitelní a jejich motivy najednou nejsou tak nezištné, poctivé, nebo ušlechtilé. Najednou jsou z nich obyčejní lidé s lidskými potřebami.

Lidé dost často tají, nejen před druhými, ale i před sebou své skutečné motivy a svá opravdová přání. Vždy chtějí vypadat před druhými i před sebou lepšími. Děláme to tak všichni. Občas se stydíme, za to, že si přejeme něco, co bychom si jako slušní lidé přát neměli. Třeba nevěru, nebo něčí neúspěch. Přejeme těm druhým něco zlého, protože se jimi cítíme poškození. Máme rádi zadostučinění a spravedlnost podle svých měřítek.

Nebo hodně peněz. Sex s někým konkrétním, Případně moc. Moc nad druhými lidmi, abychom je mohli ovládat ještě jim svou moc nad nimi prodat jako jejich prospěch. Tohle dělají nejen politici, ale třeba i rodiče svým dospělým dětem.

Pokud jim je vyjevím, což dělám dost často, dlouhodobě a většinou rád, obvykle se neradují. Většinou skryjí své pocity a pak se mne zeptají v jakém jsem znamení a když řeknu „střelec,” pak se zatváří moudře a řeknou něco ve smyslu: „ No jo, střelci jsou takoví.” A začnou si dávat pozor. A čím víc skrývají, tím jsou obvykle čitelnější.

Nemyslím si, že nějaké znamení má takovou moc, že je tak vidoucí a bezohledné. Spíš jsem se tohle časem naučil jen tak mimochodem. Neberu moc ohledy, protože přílišné ohledy jsou z mého hlediska cestou do pekla. Nechci aby se moji blízcí, nebo klienti dostali na cestu do pekla.

Jsou lidé, kterým své málo snesitelné pravdy neříkám. To jsou ti, na kterých mi nezáleží, nebo je nemám v terapeutické péči. Což je většina cizích lidí. Starám se o své. Blízcí lidé kolem mě mi říkají. „Na ty cizí jsi laskavější.” Ano, z jejich hlediska jistě. Pokud nic od těch neznámých nepotřebuji, a nijak mi na nich nezáleží, nemám potřebu investovat svou energii, do jejich změny. Chovám se k nim slušně. Slušnost mě nic nestojí.

Ono vlastně neinvestuji svou energii ani do změny blízkých lidí. Spíš jim poskytnu tu informaci, které někdy říkají málo snesitelná pravda, přestože ji zatím všichni snesli a nikdo na ni neumřel. Poskytnu tedy informaci a nechám na nich, co s tou informací udělají. Většinou si místo poděkování vyslechnu, jaký jsem neomalený. Asi jsem. :-)

Z nedostatku ochoty investovat energii, do něčí změny nijak nenandávám voleným politikům. Pamatuji si jejich případné špatné chování, jejich lži, podvody, a už mě nikdy svými slovy nepřesvědčí, že jejich skutky v budoucnu budou lepší. Nenadávám jim a nevolím je. Stejně tak lidem, co mě někdy v minulosti svým chováním poškodili. Smířím se s tím, že jsou takoví, smířím se s tím od nich nemohu nic čekat. Smířím se s tím, že lepší nebudou. Nezdržuji se jimi.

Život je příliš krátký na to, abych očekával změnu od lidí, kteří se k ní naprosto nechystají. Úvahy, že možná někdy jednou, nastane ta doba, kdy je něco přinutí změnit, nechávám optimistům. Nebo naivním jedincům, co mají dost času. Jestli nastane, tak fajn. Ale pro ně, já z jejich změny pravděpodobně nijak těžit nebudu.

Říkám lidem v terapii. „Změníš se, to je dobře. Dobře pro tebe. Já z tvé změny nijak těžit nebudu. Žít s tebou nebudu, majetek s tebou také nemám, děti spolu nevychováváme.” Stejně tak říkám lidem, kteří jsou v mé blízkosti. „Pokud se chováš tak, abych se necítil ohrožený, pak je dobře. Záleží-li ti na tom abys se mnou vycházel, pak se chováš tak, abych neměl potřebu se vzdálit a nechat tě sobě samému. Nezáleží-li ti na mě, pak se chováš jak uznáš za vhodné, ale nejsi v mé blízkosti. Protože já tě předělávat nebudu, ale rovnou tě opustím.”

Rád si píši a formuluji své blogy na téma týkající se chování lidí. Vždy si na něco přijdu důležitého pro sebe. Dnes jsem přišel na tohle.
„Málo snesitelné pravdy” z hlediska mé kolegyně, jsou tedy z mého pohledu jen informace, které poskytuji lidem, na kterých mi záleží. Říkám lidem. „Takhle se chováš a tvé chování ti pravděpodobně přináší tyhle problémy, nebo tyhle radosti. Chceš-li neprožívat některé negativní pocity, chovej se jinak. Chceš-li prožívat nějaké pozitivní pocity, chovej se takhle. Chování lze poměrně snadno změnit.” Ale té informaci nemusí kdokoliv věřit, či ji brát nějak vážně. Čas nakonec ukáže. Jo jo.

•