Má vina, ale jen já ji napravím, nebo nenapravím.

Byla zkouška. Divadelní. Zkusili jsme si znovu přečíst hru „Dopisy z minulosti.” Mám to vymyšlené tak, že budou dvě dvojice, které budou hrát v hlavních rolí a vždy druhá dvojice bude hrát vedlejší role, budou se střídat.

 Sice mi jedna herečka oznámila, že v téhle hře hrát nechce, což mne překvapilo, ale myslím, že od ní bylo korektní, že to řekla na samém začátku, nikoliv třeba týden před premiérou.

Jinak se bavím hádkami mezi sluníčkáři a „nácky.” Jak sluníčkáři říkají lidem, kteří nejsou nijak nadšeni z toho, že se do Evropy hrnou utečenci, odlišných kulturních zvyků a náboženství. Chápu, že mládí má radikální postoje, nemají životní zkušenost, nevědí mnohdy, kolik stojí provoz domácnosti a kolik stojí provoz sociálního státu. Takže dokonce jsou i tací, co se domnívají, že bychom měli stavět lidem žádajícím o asyl třeba mešity, aby se lépe integrovali.

Jistě, pokud někdo studuje a stát mu třeba vyplácí sirotčí důchod, peníze si nějak ještě vydělá, byt třeba zdědil po rodičích, nebo bydlí doma, rodiče ho podporují, pak může mít pocit, že všichni lidé mají právo na „důstojný život,” jako má on sám. Ano i takové znám a nedivím se jejich radikalismu. Má-li někdo hlad, pak je dobré mu dát najíst, ale soucit ještě neznamená, že mu dám vše, co si myslí, že by měl dostat.

Problém je v tom, že nevědí, že na důstojný život si musí jeden každý vydělat. Ano, nejsme chudá společnost, to rozhodně ne, jistě, můžeme se rozdělit ale rozdělit neznamená poskytnout vše, co ti druzí požadují, nebo mají představu, že bychom měli dávat. Nakonec, co je důstojný život, může být jistě předmětem diskuse.

Abstinující závislí trpí v začátcích své abstinence jakýmsi mesiášstvím, kterým chtějí smýt svůj pocit viny, již trpí za svou minulost. Chodí, kážou a hlásají jakýsi apoštolát abstinence. Chtějí na základě své zkušenosti varovat všechny, co třeba umírněně pijí alkohol. Vykládají svou story a vůbec z počátku nechápou, že lidem, kterým kážou, není nic do jejich minulosti, nebo jejich utrpení ani vykoupení z toho utrpení.

Časem jim dojde, že oslovují ty nepravé, nebo ty, kteří vůbec nestojí o jejich „moudra.” Chtějí se zbavit pocitu viny a tak tedy manipulují ty druhé aby změnili své chováním, jen z toho důvodu, aby se jim závislým žilo lépe v tom světě, který je takový jaký je. Lidé kolem nich mají své starosti, nechápou, proč by měli žít jinak, protože jim skutečně alkohol v mírných dávkách nedělá problém ani v rodině, ani zaměstnání ani jinde ve společnosti.

Podobně se dnes chovají Němci a mnozí lidé z koloniálních národů. Trpí pocitem viny, chtějí se vykoupit, nechápou, že minulost je minulost, nikdo ji nezměníme, jen se sní musíme naučit žít a vyvodit z toho jen to, že jako lidé jsme schopni takového zla a proto se v přítomnosti musíme hlídat, abychom to zlo neopakovali. Neobelhávat se a nepokračovat v dalším a dalším obviňování. Jak ti abstinující alkoholici, tak třeba ti Němci, kteří se chtějí vykoupit ze své minulosti nadměrnou laskavostí.

Až mě zaráží, jak je si podobné to chování. Jenže člověk, ať alkoholik, nebo člen národa, který má temnou minulost, se musí chovat tak, aby se zbytečně nehrabal ve svých vinách, neb tím nic nevyřeší, ale aby se choval tak, aby ti kolem něj si časem ani nevzdechli, že byl takový, nebo makový. Pak má šanci, že jeho minulost bude zapomenuta a pokud se bude chovat jako člověk, co che patřit do slušné společnosti, většinou mu jeho minulost nikdo vyčítat nebude.

Přijde mi, že Němci a někteří členové bývalých koloniálních národů nás chtějí učit slušnému chování i za cenu sebezničení. Podobně jako naši sluníčkáři. Jistě, ti všichni mají právo se tak chovat, ale nemají právo na nás požadovat stejné chování vedoucí k vlastní destrukci. Protože. Pak se stanou, nebo dokonce už jsou jako ti abstinující alkoholici, hlásající své pravdy, propagující svět bez drog, alkoholu, tabáku. všude kudy chodí, a nevšimnou si, že jsou předmětem posměchu. Každý má právo změnit sebe. Nikoho jiného, ale ne.

My prostě do společnosti těch, co ujařmovali cizí národy, nebo využívali kolonie, prostě a jednoduše nepatříme a tedy nemusíme nic odčiňovat a pokud pomáháme, tak jen z toho důvodu, že chceme, nikoliv že jsme někomu něco dlužní. Jestli se máme dobře, tak díky tomu, že jsme si na sebe vydělali a nikomu jsme nic neukradli. Mít se dobře díky vlastní práci není zločin. Ani okrádání druhých. A máme-li své viny a že je máme, pak jsou naše a na nikom nechceme, aby se za nás kál a něco odčiňoval. To uděláme jen a jen my sami, nebo neuděláme. Jo jo.